ECLI:CZ:NS:2001:5.TVO.147.2001.1
sp. zn. 5 Tvo 147/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. října 2001 stížnost obžalovaného D. Ž., kterou podal proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. 3 Ntv 17/2001, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 11/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obžalovaného D. Ž. z a m í t á , protože není důvodná.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. 3 Ntv 17/2001, byla podle §71 odst. 3 tr. řádu prodloužena vazba obžalovaného D. Ž. do 31. 1. 2002.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný D.Ž. v zákonné lhůtě stížnost. V jejím odůvodnění poukázal na skutečnost, že v současné době je u něj shledáván pouze vazební důvod podle §67 odst. 1 písm. c) tr. řádu, který spočívá v obavě z pokračování v trestné činnosti, jež obžalovanému podle jeho názoru nebyla prokázána. Trestnou činnost, pro kterou je stíhán, obžalovaný popírá, poukazuje na presumpci neviny a zpochybňuje závěr o možnosti pokračovat v majetkové trestné činnosti a jejím pácháním si opatřovat finanční prostředky, neboť tyto získával prostřednictvím obchodní společnosti, jejímž byl a stále je jediným jednatelem. Z obsahu stížnosti lze dovodit, že se obžalovaný domáhá zrušení napadeného usnesení a svého propuštění na svobodu.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal z podnětu včas podané stížnosti obžalovaného D. Ž. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo. Nejvyšší soud však shledal, že stížnost obžalovaného není důvodná, protože Vrchní soud v Olomouci rozhodl v napadeném usnesení v souladu se zákonem jak ohledně důvodů vazby, tak o jejím dalším prodloužení a vadami netrpí ani příslušná část řízení, která tomuto rozhodnutí předcházela.
Z předloženého trestního spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 34 T 11/2000 Nejvyšší soud především zjistil, že návrh na prodloužení vazby obžalovaného D. Ž. byl podán včas, tj. při zachování patnáctidenní lhůty uvedené v §71 odst. 6 tr. řádu, neboť byl podán dne 8. 10. 2001 a dvouletá doba trvání vazby obžalovaného D. Ž. uplynula dne 25. 10. 2001. Návrh podal předseda jiného senátu Vrchního soudu v Olomouci, tedy osoba k tomu oprávněná podle §71 odst. 5 tr. řádu, protože v době podání návrhu probíhá odvolací řízení právě před uvedeným soudem. Rovněž ostatní okolnosti, jak byly ohledně dosavadního průběhu trestního stíhání obžalovaného podrobně popsány v návrhu předsedy senátu na prodloužení vazby i v odůvodnění napadeného usnesení, odpovídají obsahu předloženého trestního spisu.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 4. 2001, sp. zn. 34 T 11/2000, byl obžalovaný D. Ž. (spolu s dalšími dvěma spoluobžalovanými) uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zák. dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., a dále trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. rovněž dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň krajský soud rozhodl o náhradě škody. Citovaný rozsudek právní moci nenabyl, protože proti němu obžalovaný D. Ž. a další dva obžalovaní a v jejich neprospěch i státní zástupce podali včas odvolání, o nichž bude rozhodovat Vrchní soud v Olomouci. Odvolací soud zatím k projednání podaných odvolání veřejné zasedání nenařídil, ale předseda příslušného odvolacího senátu předpokládá jeho konání v měsících prosinci 2001 až lednu 2002.
Důvody vazby obžalovaného D. Ž. podle §67 odst. 1 písm. c) tr. řádu, byly podrobně vyloženy v odůvodnění napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyšší soud nepovažuje za nutné cokoli měnit na uvedených závěrech. V případě tohoto obžalovaného je důvodně spatřováno nebezpečí z pokračování v trestné činnosti, neboť podle obžaloby měl spáchat rozsáhlou majetkovou trestnou činnost a naplnit tak znaky dvou úmyslných trestných činů. Přitom jde o deset dílčích útoků, kterých se měl dopustit v delším časovém období a na různých místech. Prokáže-li se vina obžalovaného D. Ž. na uvedených trestných činech, pak bude namístě i závěr, že s ohledem na jejich majetkový charakter mohla být pro něj tato trestná činnost významným zdrojem příjmů, z nichž po delší dobu žil. Jestliže popsané skutečnosti vedly Vrchní soud v Olomouci k reálné obavě z toho, že by mohl obžalovaný D. Ž. pokračovat v trestné činnosti, jde o závěr důvodný a přes námitky uplatněné ve stížnosti obžalovaného nelze v tomto směru napadenému usnesení nic vytknout.
K námitkám obžalovaného D. Ž. v jeho stížnosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že vazba má obžalovanému zabránit v jednání předpokládaném v ustanovení §67 odst. 1 písm. c) tr. řádu, proto její důvodnost není podmíněna důkazy, že si obžalovaný tímto způsobem již skutečně počínal, ale postačí k tomu hrozba takové možnosti, která je zatím u obžalovaného D. Ž. z výše uvedených důvodů opodstatněná. Na tom nemůže nic změnit ani jeho poukaz na možnost opatřovat si příjmy z podnikání v obchodní společnosti, jejímž jednatelem je podle svého tvrzení. Vazba má tedy charakter zajišťovacího institutu, jímž se má dosáhnout, aby byl obžalovaný k dispozici orgánům činným v trestním řízení pro co nejrychlejší provedení trestního řízení, popřípadě pro výkon rozhodnutí o uloženém trestu. Rozhodnutí o vazbě není rozhodnutím o vině a trestu a není jím ani nijak presumováno, jak bude či má být o vině a trestu obžalovaného D. Ž. rozhodnuto, neboť tyto otázky budou předmětem samostatného posuzování nezávisle na skutečnosti, zda se obžalovaný nachází ve vazbě či nikoli. Proto další opodstatnění vazby tohoto obžalovaného není zpochybněno ani samotnou skutečností, že obžalovaný popírá spáchání trestných činů, které jsou mu kladeny za vinu.
Nejvyšší soud se ztotožnil s napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci, i pokud jde o splnění podmínek pro prodloužení vazby nad dva roky uvedených v §71 odst. 3 tr. řádu. Trestní stíhání obžalovaného D. Ž. nebylo možno skončit ve dvouleté době vazby z důvodu obtížnosti věci, která spočívá ve značném rozsahu projednávané trestné činnosti kladené obžalovanému za vinu, jenž si vyžádal potřebu rozsáhlého dokazování, přičemž trestní stíhání je vedeno celkem proti třem obžalovaným. Tomu odpovídá obsáhlý spisový materiál, který bude muset prostudovat odvolací soud. Rozhodně však Nejvyšší soud neshledal v posuzovaném období žádné průtahy ze strany orgánů činných v trestním řízení, které by bránily prodloužit vazbu obžalovaného na dobu přesahující dva roky.
V posuzované věci je splněna i další podmínka uvedená v ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu, totiž že případným propuštěním obžalovaného D. Ž. na svobodu by hrozilo zmaření nebo podstatné ztížení dosažení účelu trestního řízení. U tohoto obžalovaného Vrchní soud v Olomouci právem shledal důvod vazby podle §67 odst. 1 písm. c) tr. řádu, jehož charakter a skutečnosti, kterými je vyvolán, takovou hrozbu odůvodňují. Vzhledem k okolnostem projednávané trestné činnosti, zejména ke způsobu, jakým měla být provedena, a k rozsahu a závažnosti následku, který tím měl vzniknout či hrozit, je zřejmé, že další trvání vazby obžalovaného je nezbytné též k dosažení účelu trestního řízení podle §1 odst. 1 tr. řádu, protože to vyžaduje zájem na náležitém zjištění trestného činu, na potrestání jeho pachatele a na předcházení trestné činnosti. Dosažení tohoto účelu by nebylo možné za situace, jestliže je zde důvodná obava, že by obžalovaný mohl dále pokračovat v trestné činnosti, pro niž je stíhán, zejména měla-li stíhaná trestná činnost povahu pokračování.
Pokud jde o dobu, na kterou Vrchní soud v Olomouci prodloužil vazbu obžalovaného D. Ž., shledal ji Nejvyšší soud za naprosto přiměřenou a skutečně jen nezbytně nutnou k tomu, aby mohl Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací připravit a provést veřejné zasedání, projednat podaná odvolání všech obžalovaných a státního zástupce a vyhotovit své rozhodnutí. Prodloužení vazební lhůty prakticky o tři měsíce tedy plně odpovídá charakteru a časové náročnosti uvedených procesních úkonů. Navíc jde o první překročení dvouleté doby vazby obžalovaného D. Ž., přičemž vrchní soud v napadeném usnesení v tomto směru postupoval správně, když korigoval požadavek předsedy senátu a nevyhověl jeho návrhu na prodloužení vazby až do 28. 2. 2002. Prodloužení vazby obžalovaného do 31. 1. 2002 není v rozporu ani s omezením uvedeným v ustanovení §71 odst. 8 písm. c) tr. řádu ve znění účinném od 1. 1. 2002 (po novelizaci provedené zákonem č. 265/2001 Sb.), když obžalovaný D. Ž. je stíhán pro trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zák., který patří mezi zvlášť závažné úmyslné trestné činy (§41 odst. 2 tr. zák.) a u něhož celková doba vazby nesmí přesáhnout tři roky.
S ohledem na všechny popsané skutečnosti rozhodl Nejvyšší soud o stížnosti obžalovaného D. Ž. podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu tak, že není důvodná, proto ji zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 31. října 2001
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y