ECLI:CZ:NS:2001:5.TVO.171.2001.1
sp. zn. 5 Tvo 171/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 11. 2001 stížnost obžalovaného T. M. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 11. 2001, sp. zn. 3 Ntv 20/2001, ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. 28 T 7/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného T. M. z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 11. 2001, sp. zn. 3 Ntv 20/2001, byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaných F. B., P. J. a T. M. do 31. 12. 2001.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný T. M. v zákonné lhůtě prostřednictvím své obhájkyně stížnost. V případě ostatních obžalovaných nabylo usnesení právní moci.
Obžalovaný T. M. ve stížnosti opakuje některé důvody, na pokladě kterých bylo vrchním soudem rozhodnuto o prodloužení vazby u všech obžalovaných. Zdůrazňuje, že s napadeným usnesením se nemůže ztotožnit. V této souvislosti uvádí, že na den 6. 12. 2001 bylo nařízeno veřejné zasedání o odvolání, jeho termín vzal na vědomí a v případě propuštění na svobodu se k vrchnímu soudu dostaví.
Závěrem stížnosti obžalovaný navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a z vazby byl propuštěn na svobodu.
Tuto stížnost obžalovaný T. M. dodatečně doplnil o námitku, že usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 10. 2001, sp. zn. 3 Ntv 14/2000, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 3 Tvo 151/2001, byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba do 30. 11. 2001, přestože muselo být vrchnímu soudu známo, že v předmětné věci nebylo dosud skončeno řízení před soudem I. stupně a že prvostupňový rozsudek může být v zákonné lhůtě napaden odvoláním, o kterém musí být rozhodnuto. I za této situace však považoval vrchní soud prodloužení vazby do 30. 11. 2001 za dobu nutnou k projednání věci. Obžalovaný má za to, že pokud Vrchní soud v Olomouci znovu rozhodl dne 12. 11. 2001 o prodloužení vazby nad 2 roky, je jeho rozhodnutí nezákonné, neboť se tím podruhé prodlužuje doba trvání vazby, již jednou prodloužená nad 2 roky usnesením téhož soudu. V tomto postupu spatřuje zneužití institutu vazby.
Nejvyšší soud přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle §147 odst. 1, 2 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení ohledně obžalovaného T. M., jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, ale stížnost důvodnou neshledal.
Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že návrh na prodloužení vazby obžalovaného T. M. byl vrchnímu soudu doručen dne 5. 11. 2001, tj. při zachování 15 denní lhůty uvedené v §71 odst. 6 tr. ř., neboť lhůta trvání vazby u jeho osoby, prodloužená nad 2 roky usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 10. 2001, sp. zn. 3 Ntv 14/2000, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 3 Tvo 151/2001, skončí dne 30. 11. 2001. Návrh podal předseda senátu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci tedy osoba k tomu oprávněná podle §71 odst. 5 tr. ř.
V napadeném usnesení vrchní soud důvodně konstatoval, že u obžalovaného T. M. je dán důvod vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Lze připomenout, že obžalovaný je stíhán pro velmi závažnou úmyslnou trestnou činnost. V případě, že jeho vina bude v trestním řízení prokázána, tak mu hrozí uložení vysokého trestu. Tato hrozba ještě zesílila vyhlášením rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. 28 T 7/2000, kterým byl obžalovaný T. M. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 roků. Rozsudek je nepravomocný a o odvolání obžalovaných F. B., P. J. a T. M. bude dne 6. 12. 2001 rozhodovat ve veřejném zasedání Vrchní soud v Olomouci. Před vzetím do vazby byl T. M. projednáván pro přestupek a předmětné trestné činnosti se měl dopustit ve lhůtě podmíněného zastavení trestního stíhání pro jiný úmyslný trestný čin. Navíc byl bez zaměstnání i bez významnějších rodinných vazeb na určité místo pobytu. Tyto konkrétní skutečnosti dostatečně odůvodňují obavu, že v případě propuštění z vazby na svobodu obžalovaný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul.
Nejvyšší soud nespatřuje pochybení napadeného usnesení ani v tom, když vrchní soud dovodil a odůvodnil splnění podmínek pro další prodloužení vazby u obžalovaného podle §71 odst. 3 věty druhé tr. ř. Pokud trestní stíhání obžalovaného T. M. nebylo skončeno v rámci již jednou prodloužené lhůtě vazby nad 2 roky, stalo se tak výhradně z důvodů, které soudní orgány nemohly ovlivnit. I když se ve věci v minulosti vyskytly určité průtahy, tak nebyly způsobeny orgány činnými v trestním řízení. Nutno připomenout, že od prodloužení lhůty vazby nad 2 roky dokončil Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci dne 16. 10. 2001 řízení v prvním stupni vyhlášením rozsudku, přičemž řízení o odvolání obžalovaných bylo Vrchním soudem v Olomouci nařízeno již na den 6. 12. 2001. V tomto směru bylo důsledně postupováno podle §71 odst. 1 tr. ř., tj. vyřizovat vazební věci přednostně s největším urychlením. Průtahy dosavadního řízení, spočívající např. v nutnosti odročovat hlavní líčení pro onemocnění tehdy spoluobžalovaného L. P. a potřebu doplnit dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, v případě obžalovaných F. B. a T. M., lze oprávněně označit jako jiné závažné důvody ve smyslu §71 odst. 3 věty druhé tr. ř., pro které nebylo možné trestní stíhání ukončit v kratší době.
Intenzita a specifická povaha důvodu vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. u obžalovaného T. M., činí i v současné době opodstatněným závěr vrchního soudu, že jeho propuštěním na svobodu by reálně hrozilo nejméně podstatné ztížení nebo dokonce zmaření dosažení účelu trestního řízení ve smyslu §1 odst. 1 tr. ř.
Také dobu, na kterou vrchní soud vazbu obžalovaného T. M. prodloužil (o jeden měsíc), lze označit ve smyslu §71 odst. 3 věty třetí tr. ř. jako zcela přiměřenou a jen nezbytně nutnou k tomu, aby odvolací soud mohl věc projednat a učinit rozhodnutí o odvolání obžalovaných.
K námitce obžalovaného T. M. obhledně předchozího prodloužení vazby u jeho osoby nad 2 roky do 30. 11. 2001 usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 10. 2001, sp. zn. 3 Ntv 14/2000, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 3 Tvo 151/2001, nutno uvést, že prodloužení se týkalo dokončení trestního řízení v I. stupni, k čemuž došlo. Pokud z důvodu odvolání obžalovaného (obžalovaných) je nutno provést i odvolací řízení, musel vrchní soud rozhodovat o návrhu předsedy senátu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci o prodloužení vazební lhůty i pro tuto část trestního řízení. Tím, že vazební lhůtu dále prodloužil (důvody viz výše), nijak nezneužil vazební institut, neboť postupoval v souladu s ustanovením §71 odst. 3 věty druhé tr. ř.
Protože se Nejvyšší soud neztotožnil s námitkami obžalovaného T. M. ohledně napadeného usnesení, když shledal jeho výrok ohledně osoby obžalovaného i řízení, které mu předcházelo, jako zákonné, tak jeho stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 27. listopadu 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák