ECLI:CZ:NS:2001:5.TVO.33.2001.1
sp. zn. 5 Tvo 33/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. března 2001 stížnosti obžalovaných P. V. M., a I. J. J., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 2. 2001, sp. zn. 2 Ntv 2/01, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 17/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnosti obžalovaných P. V. M. a I. J. J. z a m í t a j í.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 2. 2001, sp. zn. 2 Ntv 2/01, byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaných P. V. M. a I. J. J. do 31. 5. 2001.
Proti tomuto usnesení podali oba obžalovaní prostřednictvím svých obhájců v zákonné lhůtě stížnost.
Obžalovaný P. V. M. ve stížnosti namítá, že u jeho osoby nejsou dány důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Není pravdou, že je konkrétními skutečnostmi opodstatněna obava, že by uprchl nebo se skrýval. Vazbu nelze mechanicky odůvodnit odkazem na horní hranici trestní sazby, jak je stanovena ve zvláštní části trestního zákona. Obžalovaný nesouhlasí se závěrem vrchního soudu, že jde o obtížné trestní řízení, které nebylo možné skončit ze závažných důvodů ve lhůtě dvou let. Při využití všech možností, které dává trestní řád k zajištění účasti svědků, by trestní řízení trvalo kratší dobu. V nedůslednosti orgánů činných v trestním řízení nelze spatřovat závažné důvody pro prodloužení vazby ve smyslu §71 odst. 3 tr. ř. Podle obžalovaného nejde o rozsáhlou trestnou činnost. Pouze v jednom případě bylo nutno vyžádat mezinárodní právní pomoc. Obžalovaný proto navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a byl z vazby propuštěn na svobodu.
Obžalovaný I. J. J. ve stížnosti konstatuje, že nesouhlasí s názorem vrchního soudu, že z objektivních důvodů nelze věc pravomocně ukončit v dvouleté lhůtě vazby. Soud má zákonné prostředky, jak zajistit účast svědků u hlavního líčení, případně i možnost využít ustanovení §55 odst. 2 tr. ř. Podle obžalovaného skutečnost, že je cizím státním příslušníkem, nemůže odůvodňovat existenci vazebního důvodu. Při rozhodování o prodloužení vazby nutno prokazovat, kromě existence zákonného vazebního důvodu, také vážné důvody v důsledku nichž nebylo možné ukončit řízení v uplynulé lhůtě. Obžalovaný také poukazuje na porušení ustanovení §71 odst. 2 tr. ř. soudcem Obvodního soudu pro Prahu 3, který rozhodoval usnesením pod sp. zn. Nt 736/2000, o prodloužení vazby nad lhůtu jednoho roku. V trestním spise není k dispozici ani hlasovací protokol senátu. Obžalovaný závěrem zdůrazňuje, že na toto porušení zákona upozorňoval bezvýsledně soudy i Ministerstvo spravedlnosti České republiky. Proto navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a byl zamítnut návrh na prodloužení vazby.
Nejvyšší soud přezkoumal z podnětu podaných stížností podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, ale stížnosti obžalovaných důvodnými neshledal.
Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že návrh na prodloužení vazby obžalovaných P. V. M. a I. J. J. byl vrchnímu soudu doručen dne 30. 1. 2001, t. j. při zachování patnáctidenní lhůty uvedené v §71 odst. 6 věta první tr. ř., neboť dvouletá lhůta trvání vazby podle §71 odst. 3 věta první tr. ř. skončila 19. 2. 2001 (u P. V. M. ) a 6. 3. 2001 (u I. J. J. ). Návrh podal předseda senátu Městského soudu v Praze, tedy osoba k tomu oprávněná podle §71 odst. 5 tr. ř.
Obžalovaný P. V. M. byl vzat do vazby usnesením soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 2. 1999, sp. zn. 20 Nt 145/99, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 1999, sp. zn. 44 To 354/99, z důvodů §67 odst. 1 písm. a), b) tr. ř., přičemž k omezení jeho osobní svobody zadržením došlo 19. 2. 1999 v 18.00 hod. Obžalovaný I. J. J. byl vzat do vazby usnesením soudce Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 9. 3. 1999, sp. zn. Nt 653/99, z důvodů §67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř., když k omezení jeho osobní svobody došlo zajištěním dne 6. 3. 1999 v 13.00 hod. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2001, sp. zn. 46 T 17/2000, byly u obou obžalovaných zrušeny vazební důvody podle §67 odst. 1 písm. b) tr. ř. a u obžalovaného I. J. J. též podle §67 odst. 1 písm. c) tr. ř. Oba obžalovaní byli ponecháni ve vazbě z důvodů §67 odst. 1 písm. a) tr. ř.
Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze podal dne 18. 8. 2000 obžalobu na P. V. M. pro čtyřnásobný trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a pro trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. Rovněž obžaloval I. J. J. pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák., pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Obžaloba byla pro obdobné trestné činy podána i na ml. I. F. V.
Předseda senátu Městského soudu v Praze po prostudování trestního spisu nařídil dne 1. 9. 2000 ve věci hlavní líčení na dny 23. 10. - 27. 10. 2000, kdy byl proveden výslech obžalovaných, svědků a byly provedeny i jiné důkazy. Z důvodu neúčasti některých předvolaných svědků a potřeby provést další důkazy bylo hlavní líčení dne 25. 10. 2000 odročeno. V důsledku administrativní chyby nemohlo být v řízení pokračováno dne 20. 11. 2000, kdy byl pouze proveden výslech několika svědků předsedou senátu mimo hlavní líčení. V odročeném hlavním líčení bylo pokračováno ve dnech 23. 11. 2000, 3. 1. a 22. 1. 2001 výslechem svědků a prováděním dalších důkazů. Protože nebyli u hlavního líčení dosud vyslechnuti všichni předvolaní svědci (někteří se nedostavili, eventuálně svoji neúčast omluvili) bylo řízení odročeno na neurčito za účelem předvedení svědků orgány policie. Rovněž bylo vzato v úvahu, že spis bude předložen Vrchnímu soudu v Praze se žádostí předsedy senátu na prodloužení vazební lhůty podle §71 odst. 3 tr. ř. u obžalovaných P. V. M. a I. J. J.
V napadeném usnesení vrchní soud správně konstatoval, že u obžalovaných P. V. M. a I. J. J. jsou i v současnosti dány důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Lze připomenout, že oba obžalovaní jsou stíháni pro závažnou úmyslnou trestnou činnost. V případě, že budou pravomocně uznáni vinnými a odsouzeni, tak vzhledem k trestní sazbě na trestný čin loupeže podle §234 odst. 2 tr. zák. (případně §234 odst. 3 tr. zák. - I. J. Jakimjuk) a závažnosti trestné činnosti jim hrozí uložení vysokého trestu. Obžalovaní jsou cizími státními příslušníky a k pobytu v České republice nejsou vázáni žádnými rodinnými nebo příbuzenskými vztahy a nemají zde legální pracovní, podnikatelské ani jiné existenční zázemí. Tyto konkrétní skutečnosti dostatečně odůvodňují obavu, že v případě propuštění na svobodu by mohli uprchnout nebo se skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo hrozícímu trestu vyhnuli.
Nejvyšší soud nespatřuje pochybení napadeného usnesení ani v tom, když vrchní soud dovodil a odůvodnil splnění podmínek pro prodloužení vazby vyplývajících z ustanovení §71 odst. 3 tr. ř. Pokud trestní stíhání obžalovaných P. V. M. a I. J. J. nebylo skončeno v rámci dvouleté zákonné vazební lhůty, stalo se tak zejména z důvodu obtížnosti věci. Ta vyplývá nejen z rozsahu spisového materiálu (přes 1400 stran), ale především z potřeby provést u hlavního líčení řadu důkazů, zejména výslechy svědků. Je skutečností, že se nepodařilo zajistit účast všech předvolaných svědků u hlavního líčení, např. z důvodu jejich nemoci, pobytu mimo republiku, nedostavení se bez omluvy a pod. Nejvyšší soud však neshledal u soudních orgánů takové okolnosti, které by bylo možno označit jako nedůvodné průtahy v řízení.
V případě propuštění jmenovaných obžalovaných na svobodu rovněž hrozí ve smyslu §71 odst. 3 věta druhá tr. ř., že bude zmařeno nebo alespoň podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení (§1 odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k povaze projednávané trestné činnosti a způsobu, jakým měla být spáchána, je zřejmé, že další trvání vazby u obou obžalovaných je nezbytné, protože z hlediska §1 odst. 1 tr. ř. to vyžaduje zájem na náležitém zjištění trestných činů a jejich pachatelů, včetně předcházení trestné činnosti.
Také dobu, na kterou vrchní soud vazbu obžalovaných P. V. M. a I. J. J. prodloužil, lze označit jako přiměřenou a jen nezbytně nutnou k tomu, aby městský soud mohl dokončit dokazování u hlavního líčení a učinit ve věci meritorní rozhodnutí. V této souvislosti nutno zdůraznit, že v napadeném usnesení nebyl důvodně akceptován požadavek předsedy senátu městského soudu, uvedený v návrhu na postup podle §71 odst. 3 tr. ř., aby lhůta vazby byla prodloužena do 31. 8. 2001.
Protože Nejvyšší soud se neztotožnil s námitkami obou obžalovaných a shledal výrok napadeného usnesení správným jak z hlediska existujících zákonných důvodů vazby i zákonných důvodů pro její prodloužení (viz výše), tak musel jejich stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodné zamítnout. Nutno zdůraznit, že při rozhodování o těchto stížnostech nepřísluší Nejvyššímu soudu přezkoumávat správnost jiných pravomocných rozhodnutí ve věci (včetně vazebních), jak se toho domáhal obžalovaný I. J. J.
Závěrem je nutno konstatovat, že Městský soud v Praze by měl, při respektování všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu, zejména organizačně urychlit řízení tak, aby mohl u hlavního líčení ukončit dokazování a učinit meritorní rozhodnutí ve věci v co nejkratší době.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 15. března 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k