ECLI:CZ:NS:2001:5.TVO.35.2001.1
sp. zn. 5 Tvo 35/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 13. 3. 2001 v neveřejném zasedání stížnost obžalovaného M. C., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 4 Ntv 2/2001, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 22/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného M. C. zamítá.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 4 Ntv 2/2000, byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného M. C. do 30. června 2001.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný M. C. v zákonné lhůtě stížnost, jíž se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a propuštění z vazby na svobodu. V odůvodnění stížnosti zpochybnil existenci vazebních důvodů podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. i existenci četnosti útoků, neboť je mu kladen za vinu jen skutek pod bodem 1 obžaloby, přičemž další jednání mělo být spácháno ve spolupachatelství se spoluobžalovaným P. V., jehož podíl na trestné činnosti je podle názoru obžalovaného klíčový.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, a zjistil, že stížnost obžalovaného M. C. není důvodná, neboť Vrchní soud v Olomouci rozhodl správně jak v otázce existence vazebních důvodů, tak i ohledně podmínek stanovených pro prodloužení vazby na dobu přesahující dva roky.
Obžalovaný M. C. byl vzat do vazby usnesením soudkyně Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 1999, sp. zn. Nt 3190/99, z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Vazba byla započtena ode dne 19. 3. 1999 a dvouletá vazební lhůta uvedená v §71 odst. 3 tr. ř. uplyne dnem 19. 3. 2001. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2000, sp. zn. 4 To 5/2000, bylo rozhodnuto o vazbě obžalovaného tak, že obžalovaný se ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Vrchní soud v Olomouci v odůvodnění usnesení uvedl, že spatřuje důvod vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. v tom, že trestná činnost obžalovaného je kvalifikována mimo jiné jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 , 4 tr. zák., na nějž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody od pěti do dvanácti let. Je zde tedy dána důvodná obava, že by se obžalovaný před hrozbou vysokého trestu mohl skrývat. Vedle hrozby vysokého trestu ze spisu vyplývají i takové skutečnosti, že obžalovaný by se mohl trestnímu stíhání vyhýbat útěkem, neboť podle výpovědi obžalovaného P. V. si obžalovaný M. C. měl opatřovat finanční obnos v USD na cestu do USA, přičemž v této souvislosti obžalovaný M. C. obžalovanému P. V. ukázal i vízum a sdělil mu i brzký termín předpokládaného vycestování. Vrchní soud v Olomouci shledal u obžalovaného i důvody tzv. předstižné vazby podle §67 odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť obžalovaný se měl nyní stíhaného jednání dopustit ve zkušební době podmíněného odsouzení za obdobný trestný čin, protože rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 5. 1998, sp. zn. 6 T 59/98, byl obžalovaný uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu do 2. 3. 2000. Podle obžaloby se obžalovaný měl dopustit jednání, pro které je nyní stíhán, v době od 12. 2. 1999 do 19. 3. 1999. To jsou podle Vrchního soudu v Olomouci konkrétní skutečnosti odůvodňující obavu, že by obžalovaný mohl pokračovat v trestné činnosti, pro níž je nyní stíhán.
V trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 22/2000 byla dne 6. 12. 2000 podána na obžalovaného M. C. obžaloba pro trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zák. a trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Krajský soud v Ostravě ve věci jednal v hlavním líčení konaném od 5. do 8. 2. 2001, přičemž hlavní líčení bylo odročeno na 21. - 23. 3. 2001 za účelem doplnění dokazování výslechem pěti svědků.
Nejvyšší soud České republiky především zjistil, že návrh předsedy senátu Krajského soudu v Ostravě na prodloužení lhůty vazby u obžalovaného M. C. byl Vrchnímu soudu v Olomouci podán v souladu s §71 odst. 5 tr. ř. a ve lhůtě stanovené v §71 odst. 6 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky se zcela ztotožnil se závěrem Vrchního soudu v Olomouci v tom, že u obžalovaného nadále trvají důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. a v tomto směru odkazuje na podrobné a výstižné odůvodnění napadeného rozhodnutí.
V posuzované věci Nejvyšší soud České republiky shledal, že jsou dány i další podmínky uvedené v §71 odst. 3 tr. ř. pro prodloužení vazby, neboť s přihlédnutím k charakteru a rozsahu trestné činnosti obžalovaného, trvajícím důvodům vazby i okolnostem případu je zřejmé, že propuštěním obžalovaného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, jímž je podle §1 odst. 1 tr. ř. zejména náležité zjištění trestných činů, spravedlivé potrestání pachatelů i zájem na předcházení a zamezování trestné činnosti. Přitom v trestní věci obžalovaného nebyly shledány žádné průtahy, neboť Krajský soud v Ostravě v této vazební věci postupoval s největším urychlením v souladu s ustanovením §71 odst. 1 tr. ř. Dobu do 30. června 2001 považuje Nejvyšší soud České republiky za dobu nezbytně nutnou ke skončení trestního stíhání obžalovaného.
K námitce obžalovaného ohledně spolupachatelství Nejvyšší soud České republiky podotýká, že podle §9 odst. 2 tr. zák., byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé). Podle §8 odst. 2 tr. zák. je pokus trestného činu trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin.
Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky zamítl stížnost obžalovaného podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 13. března 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek