ECLI:CZ:NS:2001:5.TVO.54.2001.1
sp. zn. 5 Tvo 54/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. dubna 2001 stížnost obžalovaného L. J., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 4. 2001, sp. zn. 3 Ntv 1/2001, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 4/2000, a rozhodl podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. takto:
Stížnost obžalovaného L. J. se z a m í t á.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 4. 2001, sp. zn. 3 Ntv 1/2001, byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena lhůta trvání vazby obžalovaného L. J. do 30. 6. 2001.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný L. J. v zákonné lhůtě prostřednictvím své obhájkyně stížnost s tím, že bude písemně zdůvodněna do jednoho týdne. Do dne, kdy Nejvyšší soud o opravném prostředku rozhodoval, však zdůvodnění stížnosti neobdržel.
Nejvyšší soud přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, ale stížnost obžalovaného důvodnou neshledal.
Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že návrh na prodloužení vazby obžalovaného L. J. byl Vrchnímu soudu v Olomouci doručen dne 22. 3. 2001, t. j. při zachování patnáctidenní lhůty uvedené v §71 odst. 6 věta první tr. ř., neboť dvouletá lhůta vazby u jeho osoby skončila dne 11. 4. 2001. Návrh podal předseda senátu Krajského soudu v Ostravě, tedy osoba k tomu oprávněná podle §71 odst. 5 tr. ř.
Z trestního spisu bylo dále zjištěno, že obžalovaný L. J. byl vzat do vazby usnesením soudkyně Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 4. 1999, sp. zn. 5 Nt 700/99, z důvodu §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. se zápočtem vazby ode dne 11. 4. 1999, kdy byl zadržen.
Po skončení přípravného řízení podala krajská státní zástupkyně v Ostravě dne 30. 3. 2000 obžalobu na L. J. pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1, 3 tr. zák., ve znění platném do 31. 12. 1997, pro pokus trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §8 odst. 1 k §148 odst. 1, 3 tr. zák., ve znění platném do 31. 12. 1997 a pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., ve znění po novele provedené zák. č. 290/1993 Sb. Pro obdobnou trestnou činnost byly v téže věci obžalovány další dvě osoby.
Po prostudování trestního spisu nařídil předseda senátu Krajského soudu v Ostravě hlavní líčení na dny 3. 10. - 6. 10. 2000. Z důvodu nepřítomnosti spoluobžalovaného L. C. a pro nemoc jeho obhájce JUDr. J. H. nebylo hlavní líčení konáno a bylo odročeno na dny 6. 11. - 10. 11. 2000. Protože onemocnění jmenovaného obhájce i nadále znemožňovalo jeho účast u soudu bylo jednání odročeno na dny 10. 1. - 12. 1. 2001. Pro nemoc spoluobžalovaného L. C. však muselo být hlavní líčení odročeno na dny 19. 3. - 23. 3. 2001. V tomto termínu a ve dnech 26. 3. - 29. 3. 2001 byl proveden výslech obžalovaných, svědků a byly provedeny další důkazy. Z důvodu nutnosti výslechu dalších svědků bylo hlavní líčení odročeno na dny 9. 5. - 11. 5. 2001.
Podle názoru Nejvyššího soudu trvá i v současném stadiu trestního řízení u obžalovaného L. J. důvod vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. V této souvislosti lze připomenout, že jmenovaný je stíhán pro závažnou úmyslnou trestnou činnost. V případě, že bude soudem uznán vinným a odsouzen, tak mu hrozí uložení vysokého trestu. Obžalovaný v České republice nepracuje, v minulosti bylo po něm vyhlášeno celostátní pátrání a podle jeho vlastního tvrzení se po dobu čtyř roků zdržoval v cizině. Na území České republiky byl dne 11. 4. 1999 zadržen, kdy se zde krátce zastavil před svou další cestou do zahraničí. Tyto konkrétní skutečnosti odůvodňují obavu, že v případě propuštění z vazby na svobodu obžalovaný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul.
Také jsou dány důvody podle §71 odst. 3 věta druhá tr. ř. pro prodloužení trvání vazby u obžalovaného L. J. nad dva roky. Délka řízení ve věci je ovlivněna objektivními skutečnostmi. V napadeném usnesení Vrchní soud v Olomouci oprávněně upozornil na přetíženost soudců krajských soudů rozhodující trestní věci v prvním stupni. Z tohoto důvodu nelze považovat dobu, který uplynula od podání obžaloby do nařízení prvního hlavního líčení jako neodůvodněný průtah v řízení. Nutnost opakovaně odročovat hlavní líčení byla rovněž způsobena důvody (lékařsky doložené onemocnění obhájce a spoluobžalovaného), které krajský soud nemohl ovlivnit. V neposlední řadě nelze pominout složitost trestní věci, která vyplývá zejména z charakteru trestné činnosti pro kterou jsou obžalovaní trestně stíháni a potřebou vyslechnout u hlavního líčení řadu svědků.
V posuzované věci Nejvyšší soud ve shodě s Vrchním soudem v Olomouci rovněž shledal, že jsou dány i další podmínky uvedené v §71 odst. 3 tr. ř. pro prodloužení vazby obžalovaného. S přihlédnutím k charakteru jeho trestné činnosti, pro kterou je stíhán, trvajícímu důvodu vazby i okolnostem případu je zřejmé, že propuštěním obžalovaného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení ve smyslu §1 odst. 1 tr. ř. Tím je zejména náležité zjištění trestných činů, spravedlivé potrestání jejich pachatelů i zájem na předcházení a zamezování trestné činnosti.
Také dobu, na kterou Vrchní soud v Olomouci vazbu obžalovaného L. J. prodloužil, lze označit jako přiměřenou a jen nezbytně nutnou k dokončení řízení u krajského soudu.
Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem byla stížnost obžalovaného zamítnuta jako nedůvodná podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 24. dubna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k
sp. zn.: 5 Tvo 54/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. dubna 2001 stížnost obžalovaného L. J., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 4. 2001, sp. zn. 3 Ntv 1/2001, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 4/2000, a rozhodl podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. takto: Stížnost obžalovaného L. J. se z a m í t á.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 4. 2001, sp. zn. 3 Ntv 1/2001, byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena lhůta trvání vazby obžalovaného L. J. do 30. 6. 2001.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný L. J. v zákonné lhůtě prostřednictvím své obhájkyně stížnost s tím, že bude písemně zdůvodněna do jednoho týdne. Do dne, kdy Nejvyšší soud o opravném prostředku rozhodoval, však zdůvodnění stížnosti neobdržel.
Nejvyšší soud přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, ale stížnost obžalovaného důvodnou neshledal.
Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že návrh na prodloužení vazby obžalovaného L. J. byl Vrchnímu soudu v Olomouci doručen dne 22. 3. 2001, t. j. při zachování patnáctidenní lhůty uvedené v §71 odst. 6 věta první tr. ř., neboť dvouletá lhůta vazby u jeho osoby skončila dne 11. 4. 2001. Návrh podal předseda senátu Krajského soudu v Ostravě, tedy osoba k tomu oprávněná podle §71 odst. 5 tr. ř.
Z trestního spisu bylo dále zjištěno, že obžalovaný L. J. byl vzat do vazby usnesením soudkyně Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 4. 1999, sp. zn. 5 Nt 700/99, z důvodu §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. se zápočtem vazby ode dne 11. 4. 1999, kdy byl zadržen.
Po skončení přípravného řízení podala krajská státní zástupkyně v Ostravě dne 30. 3. 2000 obžalobu na L. J. pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1, 3 tr. zák., ve znění platném do 31. 12. 1997, pro pokus trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §8 odst. 1 k §148 odst. 1, 3 tr. zák., ve znění platném do 31. 12. 1997 a pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., ve znění po novele provedené zák. č. 290/1993 Sb. Pro obdobnou trestnou činnost byly v téže věci obžalovány další dvě osoby.
Po prostudování trestního spisu nařídil předseda senátu Krajského soudu v Ostravě hlavní líčení na dny 3. 10. - 6. 10. 2000. Z důvodu nepřítomnosti spoluobžalovaného L. C. a pro nemoc jeho obhájce JUDr. J. H. nebylo hlavní líčení konáno a bylo odročeno na dny 6. 11. - 10. 11. 2000. Protože onemocnění jmenovaného obhájce i nadále znemožňovalo jeho účast u soudu bylo jednání odročeno na dny 10. 1. - 12. 1. 2001. Pro nemoc spoluobžalovaného L. C. však muselo být hlavní líčení odročeno na dny 19. 3. - 23. 3. 2001. V tomto termínu a ve dnech 26. 3. - 29. 3. 2001 byl proveden výslech obžalovaných, svědků a byly provedeny další důkazy. Z důvodu nutnosti výslechu dalších svědků bylo hlavní líčení odročeno na dny 9. 5. - 11. 5. 2001.
Podle názoru Nejvyššího soudu trvá i v současném stadiu trestního řízení u obžalovaného L. J. důvod vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. V této souvislosti lze připomenout, že jmenovaný je stíhán pro závažnou úmyslnou trestnou činnost. V případě, že bude soudem uznán vinným a odsouzen, tak mu hrozí uložení vysokého trestu. Obžalovaný v České republice nepracuje, v minulosti bylo po něm vyhlášeno celostátní pátrání a podle jeho vlastního tvrzení se po dobu čtyř roků zdržoval v cizině. Na území České republiky byl dne 11. 4. 1999 zadržen, kdy se zde krátce zastavil před svou další cestou do zahraničí. Tyto konkrétní skutečnosti odůvodňují obavu, že v případě propuštění z vazby na svobodu obžalovaný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul.
Také jsou dány důvody podle §71 odst. 3 věta druhá tr. ř. pro prodloužení trvání vazby u obžalovaného L. J. nad dva roky. Délka řízení ve věci je ovlivněna objektivními skutečnostmi. V napadeném usnesení Vrchní soud v Olomouci oprávněně upozornil na přetíženost soudců krajských soudů rozhodující trestní věci v prvním stupni. Z tohoto důvodu nelze považovat dobu, který uplynula od podání obžaloby do nařízení prvního hlavního líčení jako neodůvodněný průtah v řízení. Nutnost opakovaně odročovat hlavní líčení byla rovněž způsobena důvody (lékařsky doložené onemocnění obhájce a spoluobžalovaného), které krajský soud nemohl ovlivnit. V neposlední řadě nelze pominout složitost trestní věci, která vyplývá zejména z charakteru trestné činnosti pro kterou jsou obžalovaní trestně stíháni a potřebou vyslechnout u hlavního líčení řadu svědků.
V posuzované věci Nejvyšší soud ve shodě s Vrchním soudem v Olomouci rovněž shledal, že jsou dány i další podmínky uvedené v §71 odst. 3 tr. ř. pro prodloužení vazby obžalovaného. S přihlédnutím k charakteru jeho trestné činnosti, pro kterou je stíhán, trvajícímu důvodu vazby i okolnostem případu je zřejmé, že propuštěním obžalovaného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení ve smyslu §1 odst. 1 tr. ř. Tím je zejména náležité zjištění trestných činů, spravedlivé potrestání jejich pachatelů i zájem na předcházení a zamezování trestné činnosti.
Také dobu, na kterou Vrchní soud v Olomouci vazbu obžalovaného L. J. prodloužil, lze označit jako přiměřenou a jen nezbytně nutnou k dokončení řízení u krajského soudu.
Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem byla stížnost obžalovaného zamítnuta jako nedůvodná podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 24. dubna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k