ECLI:CZ:NS:2001:5.TVO.56.2001.1
sp. zn. 5 Tvo 56/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. 5. 2001 v neveřejném zasedání stížnost obžalovaného M. V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 4. 2001, sp. zn. 8 To 49/01, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 79/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného M. V. z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 4. 2001, sp. zn. 8 To 49/01, byla podle §72 odst. 2 tr. ř. zamítnuta žádost obžalovaného M. V. o propuštění z vazby na svobodu.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný M. V. prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě stížnost, jíž se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a propuštění z vazby na svobodu. Ve stížnosti obžalovaný zpochybnil existenci vazebního důvodu, neboť nemá důvod se skrývat nebo opouštět trvalé bydliště u svých rodičů a navíc trestnou činnost nepopřel, a litoval jejího spáchání. Poukázal na to, že v případě propuštění z vazby na svobodu, by si mohl nalézt zaměstnání a nahradit škodu poškozenému. Navrhl, aby byl přijat jeho písemný slib. Dodal, že Vrchní soud v Praze si celou situaci zjednodušil, když zamítavé stanovisko k jeho žádosti o propuštění z vazby odůvodnil zejména závěry znalců.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud\") přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, a zjistil, že stížnost obžalovaného M. V. není důvodná.
Obžalovaný M. V. byl vzat do vazby usnesením soudkyně Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 7. 2000, sp. zn. 5 Nt 454/2000, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2000, sp. zn. 14 To 504/2000, podle §68 tr. ř. z důvodu uvedeného v §67 odst. 1 písm. a) tr. ř., přičemž podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. nebyl přijat slib obžalovaného.
Obžalovaný M. V. byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2000, sp. zn. 6 T 79/2000, uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že dne 25. července 2000 kolem 14.30 hod. v K. - K. jako pasažér vozidla taxi zn. Felicie LX se nechal zavést do N. ulice, načež když řidič vozidla T. Ch., v této ulici k jeho žádosti zastavil, napadl T. Ch. v úmyslu ho usmrtit tak, že ze zadního sedadla z místa za řidičem mu levou rukou držel hlavu v oblasti čela a pravou rukou ho svým nožem o délce čepele 13 cm řízl na pravé a přední části krku se slovy : „Teď chcípneš !\", čímž T. Ch. způsobil rozsáhlou řeznou ránu krku délky 15 cm s přetětím zevní hrdelní žíly s následným masivním krvácením, a tím bezprostředně ohrozil život T. Ch., k jehož smrti nedošlo jen v důsledku včasné a kvalifikované lékařské pomoci. Za to byl odsouzen podle §219 odst. 1 tr. zák. za použití §40 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi a půl roků, pro výkon trestu byl zařazen do věznice s ostrahou a dále bylo rozhodnuto o náhradě škody. Obžalovaný podal proti tomuto rozsudku odvolání.
Podle §72 odst. 1 tr. ř. všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny zkoumat v každém období trestního stíhání, zda důvody vazby ještě trvají, nebo zda se nezměnily. Pomine-li důvod vazby, musí být obviněný ihned propuštěn na svobodu. Podle §72 odst. 2 tr. ř. obviněný má právo kdykoliv žádat o propuštění na svobodu. O takové žádosti musí být neodkladně rozhodnuto. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní jiné důvody, opakovat až po uplynutí čtrnácti dnů od právní moci rozhodnutí.
Vrchní soud v Praze správně zjistil, že nadále trvá důvod vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř., když obžalovaný je stíhán pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin, za který mu byl, byť nepravomocně, uložen vysoký trest, čímž je hrozba uložení vysokého trestu u obžalovaného zvýrazněna. Nelze přehlédnout ani okolnost, na kterou poukázal Vrchní soud v Praze, že obžalovaný vzhledem ke svým osobnostním rysům, které byly v průběhu trestního stíhání zjištěny znalci z odvětví psychiatrie a vyplývají z jejich znaleckého posudku, by pod hrozbou vysokého trestu zřejmě nezvládl zátěžovou situaci a mohl by se zachovat způsobem předpokládaným v ustanovení §67 odst. 1 písm. a) tr. ř., tedy uprchnout nebo se skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména když mu hrozí vysoký trest.
Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud stížnost obžalovaného podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Nejvyšší soud nerozhodoval o písemném slibu obžalovaného učiněného podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť v tomto řízení mu rozhodování o přijetí či nepřijetí písemného slibu obžalovaného nepřísluší.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 9. května 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek