ECLI:CZ:NS:2001:5.TVO.93.2001.2
sp. zn. 5 Tvo 93/2001-1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. srpna 2001 o žádosti obžalovaného P. P., o navrácení lhůty ve věci vedené u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 5 Tvo 93/2001, takto:
Podle §61 odst. 1 tr. řádu se obžalovanému P. P. n e p o v o l u j e navrácení lhůty k podání stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 6. 2001, sp. zn. 3 Ntv 9/2001.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 6. 2001, sp. zn. 3 Ntv 9/2001, byla podle §71 odst. 3 tr. řádu do 30. 11. 2001 prodloužena vazba obžalovaných P. P. a R. R. K.0 v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 17/2000. Proti tomuto usnesení podali oba obžalovaní stížnost. Stížnost obžalovaného P. P. byla usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 7. 2001, sp. zn. 5 Tvo 93/2001, podle §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítnuta, protože byla podána opožděně.
Písemně podanou žádostí, doručenou Nejvyššímu soudu České republiky dne 7. 8. 2001, požádal obžalovaný P. P. o navrácení lhůty k podání stížnosti proti výše citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jímž byla prodloužena jeho vazba. V odůvodnění své žádosti obžalovaný zdůraznil, že byl domluven se svým obhájcem, který měl podat za obžalovaného stížnost s tím, že obžalovaný se k věci osobně písemně vyjádří až poté, co opatří doklady k doložení stížnosti. S poukazem na pochybení obhájce žádá obžalovaný o navrácení lhůty a o projednání jeho opožděně podané stížnosti.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal žádost obžalovaného P. P. a důvody v ní uvedené a shledal, že ke zmeškání lhůty k podání stížnosti obžalovaným proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci nedošlo z důvodu, který by měl povahu důležitého důvodu ve smyslu §61 odst. 1 tr. řádu. Podle citovaného ustanovení totiž platí, že zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce z důležitých důvodů lhůtu k podání opravného prostředku, povolí mu orgán, jemuž přísluší o opravném prostředku rozhodovat, navrácení lhůty. O navrácení lhůty je třeba požádat do tří dnů od pominutí překážky.
Jak je zřejmé z uvedené zákonné úpravy, navrácení zmeškané lhůty k podání opravného prostředku (v posuzované věci k podání stížnosti), je vázáno na určité výjimečné okolnosti, neboť se tím vlastně umožňuje dodatečné přezkoumání rozhodnutí, které již mohlo nabýt právní moci a je případně i vykonatelné. Proto navrácení lhůty není možné z jakýchkoli důvodů, ale jen z takových, které mají povahu důvodů důležitých. I když je zákon blíže nekonkretizuje, ze zmíněné výjimečné povahy navrácení lhůty, kterým by se v této věci zasahovalo do již pravomocného usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 6. 2001, sp. zn. 3 Ntv 9/2001, nutno dovodit, že důležitými důvody pro navrácení lhůty by zde mohly být jen vážné události, které mají charakter určitých překážek znemožňujících nebo alespoň značně znesnadňujících podání opravného prostředku v zákonem stanovené lhůtě. Ostatně i proto je v §61 odst. 1 větě druhé tr. řádu žádost vázána třídenní lhůtou od pominutí překážky. Závažným důvodem k navrácení lhůty tedy může jen okolnost, která je překážkou pro včasné podání opravného prostředku, ať již překážkou subjektivní nebo objektivní povahy.
Za důležité důvody jsou proto v praxi považovány zejména onemocnění v posledních dnech lhůty bránící podat včas opravný prostředek, náhlé úmrtí nebo jiná nečekaná vážná událost v rodině obviněného nebo obhájce v posledních dnech lhůty, živelná událost, která zabránila obviněnému nebo obhájci včas podat opravný prostředek. Dále praxe pokládá za důležité důvody i nesprávné právní poučení obviněného o nepřípustnosti opravného prostředku nebo okolnost, že poučení o opravném prostředku nebylo vůbec dáno, případně nesprávné právní poučení dané jiným orgánem činným v trestním řízení, než který ve věci rozhodl.
O žádný z uvedených nebo závažností jim podobných případů však u obžalovaného P. P. nejde. Z jeho žádosti je patrné, že v podání stížnosti mu nebránila žádná okolnost, která by mohla mít povahu překážky způsobilé zabránit obžalovanému ve včasném podání stížnosti. Za překážku v tomto smyslu pak nelze považovat nerealizovanou domluvu obžalovaného s jeho obhájcem ani obžalovaným namítané pochybení obhájce, pokud ten stížnost nepodal. Plnění pokynů daných obžalovaným jeho obhájci je interní záležitostí vzájemného vztahu mezi nimi a orgánům činným v trestním řízení nepřísluší jakkoli zasahovat do tohoto vztahu ani z něj vyvozovat tak závažné procesní důsledky, jakými je možnost dodatečného přezkoumávání pravomocného rozhodnutí. Přitom obžalovaný byl v opise citovaného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, který mu byl doručen, výslovně poučen o právu podat stížnost i o zákonné lhůtě, v níž je třeba opravný prostředek podat. Obžalovanému pak nic nebránilo v tom, aby sám stížnost v zákonné lhůtě podal.
Proto Nejvyšší soud České republiky uzavírá, že důležitým důvodem pro navrácení lhůty ve smyslu §61 odst. 1 tr. řádu není bez dalšího okolnost, že oprávněná osoba (tj. obžalovaný Petr Pařízek) spoléhala na to, že opravný prostředek podá jiná osoba (tj. obhájce obžalovaného), a tím došlo ke zmeškání lhůty pro podání opravného prostředku, kterým byla v tomto případě stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci o prodloužení vazby obžalovaného na dobu nad dva roky. Na základě všech vyložených skutečností tedy nezbylo, než žádosti obžalovaného P. P. o navrácení jím zmeškané lhůty nevyhovět.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 9. srpna 2001
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y