ECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.147.2001.1
sp. zn. 5 Tz 147/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 9. srpna 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Horáka a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného A. L., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 2 To 105/2001, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 83/2000, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 tr. ř. a za podmínek §272 odst. 1 tr. ř. takto:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 2 To 105/2001,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení §260 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve prospěch obviněného A. L.
Citované usnesení a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 10. 2000, sp. zn. 3 T 83/2000, se zrušují . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 10. 2000, sp. zn. 3 T 83/2000, byl obviněný A. L. podle§226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby okresního státního zástupce pro trestný čin neoprávněného zásadu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že v době od měsíce ledna 1999 do dne 4. 6. 1999 a ode dne 9. 7. 1999 do dne 18. 11. 1999 ve F.-M., přes opakované ústní i písemné výzvy, odmítl předat své manželce Mgr. R. L. klíče od bytu v domě na ulici M., přestože tento byt je zahrnut do společného jmění manželů a v měsíci srpnu 1999 se zdůvodněním ztráty klíčů od zmíněného bytu vyměnil zámek vstupních dveří bytu, dveře opatřil přídavným zámkem, čímž poškozené Mgr. R. L. znemožnil nerušený výkon jejího spoluvlastnického práva.
Proti konstatovanému rozsudku podal státní zástupce v zákonné lhůtě v neprospěch obviněného A. L. odvolání.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 2 To 105/2001, byl z důvodu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušen v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 10. 2000, sp. zn. 3 T 83/2000. Dále podle §260 tr. ř. byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření.
Vůči tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného A. L. stížnost pro porušení zákona. V písemném zdůvodnění mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti poukazuje na ustanovení §2 odst. 6, §226 písm. b), §254 odst. 1, §258 odst. 1 písm. a), §260 tr. ř. a §249a odst. 2 tr. zák. s tím, že se jimi příslušné soudy neřídily. Namítá, že usnesení bylo vydáno na základě nesprávně aplikovaného revizního principu, když odvolací soud neměl zákonný důvod k vrácení trestní věci státnímu zástupci k došetření. V této souvislosti podrobně rozvádí, proč v postupu vyšetřovatelky nelze spatřovat porušení práv obhájce obviněného JUDr. M. Z., které podle odvolacího soudu mělo spočívat v tom, že mu nebylo umožněno prostudovat vyšetřovací spis a případně učinit návrhy na doplnění vyšetřování.
Podle ministra spravedlnosti je nadbytečný požadavek dovolacího soudu na doplnění dokazování. Namítá, že tyto úkony by patrně měly vést k objasnění „škodlivého následku\", jak se o něm zmiňuje rozsudek okresního soudu, a na jejich základě by měl být stanoven konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti jednání obviněného. Podle jeho názoru konstatování případné absence „škodlivého následku\" a z toho dovozený závěr o nepatrnosti společenské nebezpečnosti představuje protizákonné rozšiřování znaků skutkové podstaty trestného činu podle §249a odst. 2 tr. zák.
Ministr spravedlnosti spatřuje porušení zákona i ve zprošťujícím rozsudku okresního soudu, který ho odůvodnil zejména tím, že v době rozvodového řízení byla komunikace mezi obviněným a poškozenou minimální, když poškozená žila u rodičů, z čehož soud prvního stupně dovodil absenci „škodlivého následku\" v jednání obviněného.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením byl ve prospěch obviněného A. L. porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §258 odst. 1 písm. a), §260 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, též rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 10. 2000, sp. zn. 3 T 83/2000, v ustanoveních §2 odst. 6, §226 písm. b) tr. ř. ve vztahu k §249a odst. 2 tr. zák. Dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. obě citovaná rozhodnutí zrušil. Poté aby Nejvyšší soud postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. z podnětu stížnosti pro porušení zákona a na podkladě spisového materiálu správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl.
Z trestního spisu bylo zjištěno, že u hlavního líčení byl v rámci dokazování proveden výslech obviněného A. L. a svědků Mgr. R. L. a P. Z. Rovněž byly konstatovány různé listinné důkazy.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu. Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Podle §260 tr. ř. považuje-li to odvolací soud pro náležité objasnění věci za potřebné, může při zrušení rozsudku vyslovit, že se věc vrací státnímu zástupci k došetření. Ustanovení §191 a §264 odst. 2 tr. ř. platí i tu.
Předně nutno souhlasit s názorem uvedeným ve stížnosti pro porušení zákona, že v postupu vyšetřovatelky nelze spatřovat porušení práv obhájce obviněného JUDr. M. Z. ve smyslu §166 odst. 1 věty první tr. ř. v přiměřené době prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování, jak v napadeném usnesení nesprávně vyhodnotil odvolací soud. V této souvislosti lze poukázat na některé skutečnosti vyplývající ze spisového materiálu. Z lékařského potvrzení se podává, že JUDr. M. Z. byl dnem 21. 3. 2000 hospitalizován na rehabilitačním oddělení Městské nemocnice v Ostravě, přičemž hospitalizace měla trvat minimálně tři týdny (č. l. 60 tr. spisu). Dne 20. 4. 2000 převzal obviněný písemné předvolání k výslechu, včetně upozornění na možnost prostudovat trestní spis. Dne 21. 4. 2000 převzala totéž vyrozumění i advokátní kancelář JUDr. M. Z. Úkon vyšetřovatelka stanovila na den 28. 4. 2000 v 11.00 hodin (vše na č. l. 58 a 61 tr. spisu). Na toto vyrozumění reagoval JUDr. M. Z. přípisem ze dne 26. 4. 2000, ve kterém neuvedl nic o důvodech případné neúčasti u tohoto úkonu (č. l. 62 tr. spisu). V termínu stanoveném vyšetřovatelkou se dostavil pouze obviněný A. L. a sdělil, že bez svého obhájce spis neprostuduje (č. l. 66 tr. spisu). Obhájce svoji neúčast neomluvil. Pokud si za uvedených okolností neprostudoval JUDr. M. Z. vyšetřovací spis v termínu stanoveném vyšetřovatelkou, nelze v jejím následném postupu, kterým podle §166 odst. 2 tr. ř. vyšetřování ukončila, spatřovat porušení práv obhájce, neboť vyšetřovatelka nepostupovala v rozporu s ustanovením §166 odst. 1 věty první tr. ř.
Naproti tomu považuje Nejvyšší soud za potřebné doplnit ve věci dokazování v rozsahu, jak uvádí odvolací soud v odůvodnění svého usnesení (o svědecké výslechy, a to rodičů poškozené, nadřízeného obviněného a doplnění výslechu poškozené Mgr. R. L. ). V tomto směru se proto neztotožnil s podaným mimořádným opravným prostředkem o nadbytečnosti doplnění dokazování. I přes velmi podrobný výslech obviněného A. L. a svědkyně Mgr. R. L. u hlavního líčení, včetně dalších provedených důkazů, nelze považovat dokazování ve věci za úplné a dostačující pro náležité rozhodnutí o podané obžalobě z hlediska §2 odst. 5, 6 tr. ř. Lze souhlasit s odvolacím soudem, že zmíněné důkazy mají význam z hlediska náležitého posouzení objektivní i subjektivní stránky činu, pro který byl obviněný obžalován, včetně vyhodnocení jeho společenské nebezpečnosti (§3 odst. 4 tr. zák.). Odvolací soud důvodně shledal chybným rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zproštění obviněného A. L. obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř., a proto ho oprávněně zrušil, byť zčásti i z jiných důvodů, které Nejvyšší soud nemohl akceptovat (např. porušení práv obhájce v přípravném řízení, jak bylo uvedeno výše). Nerozhodl však správně ve výroku podle §260 tr. ř., o vrácení věci státnímu zástupci k došetření, neboť požadované doplnění dokazování mohl a měl provést okresní soud. Ten mohl i upravit časové vymezení žalovaného skutku, aby neodporovalo ustanovení §12 odst. 11 tr. ř., jak jinak správně upozornil odvolací soud.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 2 To 105/2001, byl porušen zákon v ustanovení §260 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. Protože chybně bylo rozhodnuto o vrácení věci státnímu zástupci k došetření, tedy do procesního stadia trestního řízení vzdálenějšího od rozhodnutí o vině, než je řízení před soudem prvního stupně, byl obviněný napadeným usnesením nedůvodně zvýhodněn. Proto bylo vysloveno porušení zákon v jeho prospěch. Jelikož byly splněny všechny zákonné podmínky §272 odst. 1 tr. ř. (ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona podané do šesti měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí navrhl postup podle §269 odst. 2 až §271 tr. ř. a Nejvyšší soud rozhodl o této stížnosti do tří měsíců od jejího podání), tak Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení i rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 10. 2000, sp. zn. 3 T 83/2000, zrušil. Současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Po zrušení obou napadených rozhodnutí se trestní věc obviněného A. L. dostala do procesního stadia jako po podání obžaloby. Úkolem okresního soudu bude, při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu, předně doplnit dokazování v rozsahu požadovaném odvolacím soudem, popřípadě provést i další důkazy, pokud to výsledky doplněného dokazování budou ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. vyžadovat. Dalším jeho úkolem bude všechny důkazy postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyhodnotit a učinit ve věci zákonu odpovídající rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 9. srpna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k