ECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.62.2001.1
sp. zn. 5 Tz 62/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 24. května 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Horáka a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Petra Hrachovce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. Z., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2000, sp. zn. 6 To 440/2000, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 25 T 27/2000, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. takto:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2000, sp. zn. 6 To 440/2000, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §256 tr. ř., a to v neprospěch obviněného M. Z.
Citované usnesení a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. 25 T 27/2000, se zrušují . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státnímu zástupci Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. 25 T 27/2000, byl obviněný M. Z. uznán vinným trestnými činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. c) tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., spáchanými v jednočinném souběhu, jichž se měl dopustit tím, že po té, co mu byl pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 10. 1999, sp. zn. 9 T 190/99, uložen mimo jiné i trest zákazu řízení motorového vozidla, který měl vykonat v době od 2. 8. 1999 do 2. 8. 2001, řídil dne 21. 1. 2000 kolem 02.00 hodin v obvodu Prahy 7 a Prahy 8 v podnapilém stavu osobní automobil Mitsubishi Lancer a lékařským vyšetřením na alkohol v krvi u něj bylo zjištěno 1,15 g/kg alkoholu v krvi.
Za to byl obviněný odsouzen podle §201 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák., k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Dále byl obviněnému podle §49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání šesti let.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. Z. v zákonné lhůtě odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2000, sp. zn. 6 To 440/2000, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči konstatovanému usnesení podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného M. Z. stížnost pro porušení zákona. V písemném zdůvodnění mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti poukazuje na ustanovení §2 odst. 5, 6, §176 odst. 2, §254 odst. 1, §256 tr. ř. a §201 písm. c) tr. zák. s tím, že se jimi příslušné orgány činné v trestním řízení neřídily. V této souvislosti zdůrazňuje, že státní zástupkyně vyrozuměla obviněného pouze o podání obžaloby, bez uvedení právní kvalifikace, zejména jej ve smyslu §176 odst. 2 věty druhé tr. ř. neupozornila, že hodlá jeho jednání posuzovat rovněž jako trestný čin podle §201 písm. c) tr. zák. a nezjistila, zda s ohledem na zamýšlenou změnu nenavrhuje doplnění vyšetřování. Dále uvádí, že Obvodní soud pro Prahu 7 toto pochybení nezjistil a bez náležitého podkladu v provedených důkazech učinil závěr, že jednáním obviněného byla naplněna i skutková podstata trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. c) tr. zák. Podle ministra spravedlnosti nebylo provedenými důkazy prokázáno, že by jednání obviněného, spočívající v řízení motorového vozidla po požití alkoholických nápojů, bylo zmíněným trestným činem. V této souvislosti poukazuje na některé provedené důkazy. Naproti tomu ministr spravedlnosti nemá výhrady k právní kvalifikaci jednání obviněného jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2000, sp. zn. 6 To 440/2000, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §256 tr. ř., a v řízení, které jeho vydání předcházelo, též v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k §201 písm. c) tr. zák., §176 odst. 2 věty druhé tr. ř., a to v neprospěch obviněného M. Z. Dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. 25 T 27/2000. Současně aby zrušil všechna další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Po té aby Nejvyšší soud postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Ke stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřil obviněný M. Z. s tím, že se plně ztotožňuje se stanoviskem ministra spravedlnosti vyjádřeným v mimořádném opravném prostředku. Navíc uvedl, aby Nejvyšší soud zvážil, zda se z hlediska materiální stránky dopustil trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. V této souvislosti zdůraznil, že s automobilem nehodlal daleko jezdit, ale chtěl ho pouze přeparkovat na místo s menším rizikem vloupání do vozidla nebo jeho odcizení. Obviněný se domnívá, že skutečnosti, že se činu dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení a recidiva, nezvyšují natolik stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání, aby se jednalo o trestný čin. Proto navrhl, aby jej Nejvyšší soud podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby z trestných činů, pro které byl napadenými rozhodnutími odsouzen.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, včetně rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. 25 T 27/2000, a shledal, že zákon porušen byl.
Z trestního spisu bylo zjištěno, že u hlavního líčení byl v rámci dokazování proveden výslech obviněného a rovněž byly přečteny listinné důkazy zajištěné v přípravném řízení.
Obviněný M. Z. mimo jiné vypověděl, že z obavy z krádeže se rozhodl přeparkovat své vozidlo zn. Mitsubishi Lancer, z parkoviště pod L. m. na parkoviště před budovou K. v ulici J. Uvedl, že před tím vypil pivo a jednu odlévku Fernetu. Podnapilý se necítil. Protože šlo o krátkou vzdálenost, tak jízdu uskutečnil i když mu bylo řízení motorových vozidel soudem zakázáno. Obviněný konstatoval, že křižovatku ulic D.-J. projel na zelenou šipku (vše na č. l. 3-4 tr. spisu).
Z úředních záznamů příslušníků Policie České republiky vyplýval výsledek kontroly u obviněného M. Z. v souvislosti s řízením motorového vozidle dne 21. 1. 2000. Ke kontrole došlo, neboť obviněný měl projet křižovatku ulic D.-J. na červené světlo. Protokol o lékařském vyšetření obviněného, včetně výsledku krevní zkoušky, uváděl stupeň ovlivnění jeho osoby alkoholickými nápoji kritického dne po zadržení policejními orgány. Z pravomocného trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 10. 1999, sp. zn. 9 T 190/99, vyplývalo odsouzení obviněného M. Z. mimo jiné i k trestu zákazu řízení motorového vozidla na dobu dvou roků. Rovněž byly provedeny i další důkazy k osobě obviněného (vše na č. l. 5 - 16 tr. spisu).
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje tyto orgány povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu. Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Podle §176 odst. 2 věta druhá tr. ř. míní-li státní zástupce posuzovat skutek, pro který bylo sděleno obvinění, jako jiný trestný čin, než jak ho posuzoval vyšetřovatel, upozorní na to před podáním obžaloby obviněného a jeho obhájce a zjistí, zda navrhují se zřetelem na zamýšlenou změnu vyšetřování doplnit. Podle §256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupovaly příslušné orgány činné v trestním řízení důsledně podle výše citovaných ustanovení trestního řádu. Již v přípravném řízení měl vyšetřovatel provést svědecký výslech příslušníků Policie České republiky, kteří dne 21. 1. 2000 kolem 02.00 hodin kontrolovali obviněného M. Z., předvedli jej na místní oddělení a zajistili lékařské vyšetření jeho osoby na ovlivnění alkoholem, včetně odběru krve. Jejich výpověďmi měl být zejména zjišťován charakter a rychlost jízdy obviněného s motorovým vozidlem. Dále mělo být zjišťováno, jak se choval při kontrole, zda a případně co uváděl k řízení vozidla, jak reagoval na orientační dechovou zkoušku ohledně ovlivnění alkoholem, včetně jejího výsledku a zda uváděl požití alkoholu před jízdou, eventuálně v jaké výši. Vadou přípravného řízení byla i skutečnost, že obviněný M. Z. nebyl ve smyslu §176 odst. 2 věty druhé tr. ř. upozorněn státním zástupcem na okolnost, že míní skutek v obžalobě posuzovat i jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. c) tr. zák. Nebylo proto zjišťováno, zda navrhuje se zřetelem na zamýšlenou změnu vyšetřování doplnit.
Zmíněné nedostatky byly důvodem pro postup obvodního soudu podle §314c odst. 1 písm. c) tr. ř., tj. k vrácení věci státnímu zástupci k došetření, neboť v přípravném řízení nebyly objasněny základní skutečnosti důležité pro rozhodnutí o vině.
Pokud obvodní soud nepostupoval podle §314c odst. 1 písm. c) tr. ř. a o obžalobě rozhodl v hlavním líčení, musel provést ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. všechny důkazy potřebné k objasnění žalovaného skutku, včetně svědeckého výslechu příslušníků Policie České republiky, kteří kritického dne kontrolovali obviněného. Jelikož obvodní soud tak neučinil, nemohl mít dostatečné podklady pro hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. V důsledku těchto nedostatků jsou vadné všechny výroky napadeného rozsudku, tj. skutkové a právní závěry o vině obviněného a výroky o trestu. Protože se jedná o odsuzující rozsudek, došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného. Lze poznamenat, že pokud by obvodní soud postupoval důsledně podle §2 odst. 5, 6 tr. ř., tak pochybení státního zástupce v přípravném řízení, spočívající v nedodržení §176 odst. 2 věty druhé tr. ř., by bylo pro rozhodnutí věci v hlavním líčení nepodstatné.
Pochybení Obvodního soudu pro Prahu 7 měl napravit Městský soud v Praze, který dne 3. 10. 2000 rozhodoval o odvolání obviněného M. Z. Místo toho, aby napadený rozsudek zrušil a věc podle §260 tr. ř. vrátil státnímu zástupci k došetření, tak důvodně podané odvolání nesprávně zamítl podle §256 tr. ř.
Nejvyšší soud považuje za potřebné stručně poukázat na některé skutečnosti v této trestní věci a možné právní závěry. Předně nutno zdůraznit, že důkazy provedené u hlavního líčení prokazovaly, že obviněný M. Z. vykonával dne 21. 1. 2000 činnost spočívající v řízení motorového vozidla, která mu byla v té době pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 10. 1999, sp. zn. 9 T 190/99, zakázána. Tím sice naplnil formální znaky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Protože však obvodní soud neprovedl všechny důkazy potřebné k objasnění žalovaného skutku, tak nemohl ve smyslu §3 odst. 4 tr. zák. náležitě vyhodnotit společenskou nebezpečnost tohoto jednání. Např. svědeckým výslechem příslušníků Policie České republiky neprověřil obhajobu obviněného, že jízdu vykonal na krátkou vzdálenost a z důvodu obavy z krádeže vozidla na původním parkovišti. Dále je nutno souhlasit se stížností pro porušení zákona, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by jednání obviněného, spočívající v řízení osobního motorového vozidla pod vlivem alkoholu, bylo trestným činem podle §201 písm. c) tr. zák.
Trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. c) tr. zák. se dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, spáchá-li takový čin při výkonu zaměstnání nebo jiné činnosti, při kterých je vliv návykové látky zvlášť nebezpečný, zejména řídí-li hromadný dopravní prostředek.
Podle názoru Nejvyššího soudu může spáchat trestný čin podle §201 písm. c) tr. zák. i řidič osobního motorového vozidla, pokud je pro jeho činnost vliv návykové látky zvlášť nebezpečný. Např. návykovou látkou ovlivněná osoba bude řídit automobil na delší vzdálenost, značně vysokou rychlostí a to vše v době zvýšené frekvence vozidel nebo chodců na komunikaci. Skutková podstata uvedeného trestného činu však nebude naplněna v případě, že podnapilý řidič projede v nočním hodinách křižovatku na červený signál, který mu to zakazuje. Právě takovou skutečností, navíc důkazně nepodloženou (obviněný to popírá a svědci nebyli vyslechnuti), včetně následné tzv. honičky s policií (rovněž důkazy neprověřené) se argumentuje v odůvodnění napadeného usnesení, byť nikoli v souvislosti s právní kvalifikací skutku. Zdůvodnění právní kvalifikace žalovaného skutku je v obou napadených rozhodnutích velmi stručné a jen odkazuje na naplnění skutkové podstaty trestných činů ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. c) tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2000, sp. zn. 6 To 440/2000, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §256 tr. ř., a to v neprospěch obviněného M. Z. Nebyl však akceptován návrh ministra spravedlnosti, aby bylo vysloveno porušení zákona i v dalších ustanoveních trestního řádu, neboť uvedený výrok dostatečně vyjadřuje pochybení ve věci. Dále Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. citované usnesení a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. 25 T 27/2000, zrušil. Současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Po té podle §270 odst. 1 tr. ř. státnímu zástupci Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, neboť k podstatným vadám došlo již v této fázi trestního řízení.
Úkolem orgánů přípravného řízení bude předně provést svědecký výslech příslušníků Policie České republiky, kteří dne 21. 1. 2000 prováděli kontrolu obviněného v souvislosti s řízením motorového vozidla (zaměření výslechu viz výše). Rovněž provést i další důkazy, pokud to budou výsledky doplněného dokazování ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. vyžadovat. Dalším úkolem bude všechny důkazy postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyhodnotit a učinit ve věci zákonu odpovídající rozhodnutí. Závěrem a pouze pro úplnost se připomíná, že orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 24. května 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k