ECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.74.2001.1
sp. zn. 5 Tz 74/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 24. května 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Horáka soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Petra Hrachovce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. B., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Chrudimi ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 11 T 342/2000, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 11 T 342/2000, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §314e odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., a to ve prospěch i v neprospěch obviněného M. B.
Citovaný trestní příkaz se zrušuje . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Chrudimi se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 11 T 342/2000, byl obviněný M. B. uznán vinným:
1. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., protože dne 29. 6. 1997 za firmu Š. v p. a r. z. S., CK K. Ř., ve S., okr. Ch., vystavil výdajový pokladní doklad na částku 32 654,20 Kč, která měla být vyplacena K. H. za materiál a provedení elektroinstalace, avšak obviněný si peníze ponechal pro svoji potřebu, když na výdajový doklad zfalšoval podpis K. H. o převzetí peněz, čímž J. K., způsobil škodu 32 654,20 Kč,
2. pokračujícím trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., protože jako zaměstnanec firmy CK J. K. Ř., ve S., okr. Ch., když měl uzavřenou dohodu o hmotné odpovědnosti spojenou s funkcí provozního ředitele ze dne 6. 1. 1997, v přesně nezjištěné době od 6. 1. 1997 do 28. 7. 1997 ponechal si pro svoji potřebu z tržeb firmy finanční hotovost 5 513,- Kč za stravenky, 3 800,- Kč za smuteční hostinu zaplacenou firmě J. K. a 4 400,40 Kč za prodej 20 kusů sluchátkových radií a 11-ti kusů arašidů, čímž J. K., způsobil škodu celkem 13 713,40 Kč.
Za to byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák., s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř., za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců. Podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tří let a šesti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému J. K., škodu ve výši 46 367,20 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl jmenovaný poškozený odkázán se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Trestní příkaz nabyl právní moci dnem 7. 12. 2000.
Proti citovanému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného M. B. stížnost pro porušení zákona. V písemném zdůvodnění mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti poukazuje na ustanovení §314e odst. 2 písm. a), §225 odst. 1 a §198 odst. 1 tr. ř. s tím, že se jimi okresní soud neřídil. Namítá, že ve věci bylo rozhodnuto trestním příkazem, ačkoli pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky. Jde o tak závažnou trestnou činnost, že již s ohledem na zákonnou sazbu nelze považovat trest odnětí svobody do jednoho roku za postačující. Zdůrazňuje, že samosoudce v rozporu s ustanovením §198 odst. 1 tr. ř. nenařídil hlavní líčení, kde by okresní soud rozhodl o vině a trestu obviněného rozsudkem, ale sám ve věci rozhodl trestním příkazem. Obviněnému byl proto uložen trest v rozporu s ustanovením §314e odst. 2 písm. a) tr. ř.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 31. 10. 2000, č. j. 11 T 342/2000-85, byl v neprospěch obviněného M. B. porušen zákon v ustanoveních §314e odst. 2, §225 odst. 1 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení §198 odst. 1 tr. ř. Dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a poté, aby Nejvyšší soud postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného trestního příkazu, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu. Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Podle §314e odst. 1 tr. ř. samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. Podle §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. trestním příkazem lze uložit trest odnětí svobody do jednoho roku.
Nejvyšší soud z trestního spisu zjistil, že Okresní soud v Chrudimi nepostupoval v předmětné věci podle výše citovaných ustanovení trestního řádu. Předně skutkový stav uvedený v obžalobě a který samosoudce převzal do výroku trestního příkazu, nebylo možné ve smyslu §314e odst. 1 tr. ř. považovat za spolehlivě prokázaný opatřenými důkazy. V této souvislosti nemělo být pominuto, že např. svědci J. K. a V. Č. uváděli ve svých výpovědích (č. l. 4-6, 30-32, 61-62 tr. spisu) vyšší škodu, kterou měl obviněný M. B. způsobit soukromého podnikateli J. K., než jak byla stanovena v obžalobě. Proto bylo potřebné tyto svědky, popř. i další osoby, včetně obviněného vyslechnout u hlavního líčení. Teprve po provedení a vyhodnocení těchto a dalších důkazů u hlavního líčení mohlo být zákonným způsobem rozhodnuto o obžalobě obviněného. Lze proto souhlasit s námitkou konstatovanou ve stížnosti pro porušení zákona, že ve věci nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání trestního příkazu. Vzhledem na tyto nedostatky jsou vadné všechny výroky napadeného trestního příkazu, tj. výroky o vině, trestu a náhradě škody. Pochybení okresního soudu je nutno spatřovat i v tom, že napadeným trestním příkazem byl obviněnému uložen trest odnětí svobody ve výši dvaceti měsíců, kterou ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. neumožňuje. Tím byl v rozporu se zákonem znevýhodněn. V důsledku popsaných nedostatků byl obviněný M. B. napadeným trestním příkazem jak nedůvodně zvýhodněn, tak i znevýhodněn. Pokud by řízení před okresním soudem bylo provedeno v souladu se zákonem, mohly být závěry o vině, trestu a náhradě škody pro obviněného jiné, než v napadeném trestním příkazu (podle výsledků dokazování a zhodnocení důkazů soudem příznivější nebo nepříznivější).
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 11 T 342/2000, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §314e odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., a to ve prospěch i v neprospěch obviněného M. B. Nejvyšší soud neakceptoval návrh ministra spravedlnosti, aby bylo vysloveno porušení zákona i v ustanoveních §225 odst. 1 a §198 odst. 1 tr. ř., neboť uvedený výrok dostatečně vyjadřuje pochybení okresního soudu. Dále podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil. Současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Chrudimi přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Po zrušení napadeného trestního příkazu se věc obviněného M. B. dostala do procesního stadia jako po podání obžaloby. Úkolem Okresního soudu v Chrudimi bude při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu věc projednat a o obžalobě rozhodnout v hlavním líčení. Pokud jde o provádění důkazů, tak lze odkázat na to, co bylo výše uvedeno. Závěrem a pouze pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že orgán, jemuž byla věc přikázána, je povinen provést procesní úkony, které nařídil Nejvyšší soud (§270 odst. 4 tr. ř.). Rovněž je nutno upozornit, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného M. B. (tzv. zákaz reformationis in peius), neboť podle stížnosti pro porušení zákona byl zákon porušen v jeho neprospěch, byť Nejvyšší soud shledal porušení zákona ve prospěch i v neprospěch obviněného.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 24. května 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k