ECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.90.2001.1
sp. zn. 5 Tz 90/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 29. května 2001 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jindřicha Urbánka a soudců JUDr. Jiřího Horáka a JUDr. Jana Engelmanna stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného Ing. F. Š., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu odvolacího ze dne 1. 11. 2000, sp. zn. 10 To 411/2000, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 T 313/2000, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 tr. ř. za splnění podmínek §272 odst. 1 tr. ř. takto:
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu odvolacího ze dne 1. 11. 2000, sp. zn. 10 To 411/2000, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §256 tr. ř., a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §226 písm. b) tr. ř. ve prospěch obviněného Ing. F. Š.
Toto usnesení a rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. 2 T 313/2000, se zrušují . Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu ve Svitavách se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. 2 T 313/2000, byl obviněný Ing. F. Š. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v tom, že dne 4. 1. 2000 asi v 17.10 hod. vL., okres S., jako řidič osobního motorového vozidla tov. zn. Fiat Punto 60 SX, při jízdě po místní komunikaci S. n. ve směru od hotelu D. ke světelné křižovatce porušil ustanovení §5 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 99/1989 Sb., o pravidlech silničního provozu, §7 odst. 1 písm. a) zák. č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, v důsledku čehož ve svém jízdním pruhu srazil zleva přecházející chodkyni ve směru jeho jízdy V. K., která utrpěla zlomeninu pánve, obou ramen kostí stydkých na levé straně, zlomeninu kosti křížové, zhmoždění pravého stehna a odřeniny s dobou léčení do 19. 4. 2000, přičemž skutek byl v obžalobě posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. Poškozená V. K. a VZP ve S. byli odkázáni podle §229 odst. 3 tr. ř. s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku podaly státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Svitavách a poškozená V. K. odvolání.
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 11. 2000, sp. zn. 10 T 411/2000, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Svitavách a podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolání poškozené E. (správně má být V.) K.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného Ing. F. Š. Napadenému usnesení vytkl, že jím byl ve prospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř., a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §226 písm. b) tr. ř. ve vztahu k ustanovení §224 odst. 1, 2 tr. zák. Podle názoru ministra spravedlnosti Okresní soud ve Svitavách nepostupoval důsledně podle zásad pro dokazování a hodnocení důkazů, když nevyužil veškerých možností k objasnění průběhu nehodového děje, důkazy hodnotil jednostranně ve prospěch obviněného a dospěl tak k nesprávnému zprošťujícímu výroku. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací nedostál své přezkumné povinnosti podle §254 odst. 1 tr. ř., nezjistil žádná pochybení a nesprávně zamítl podle §256 tr. ř. odvolání státní zástupkyně, které bylo podáno v neprospěch obviněného. Poukázal na to, že důkazní situace byla od počátku komplikována tím, že k dopravní nehodě došlo bez přítomnosti nezúčastněných svědků. Ve stížnosti pro porušení zákona uvedl, že obviněný vypověděl, že prakticky až do momentu střetu chodkyni neviděl a spatřil ji v prostoru před pravým předním světlometem. Touto částí vozidla také do chodkyně narazil. Obviněný se domníval, že chodkyně musela přijít zprava, protože v opačném případě by ji musel včas vidět. Zleva by totiž chodkyně musela překonat poměrně rozsáhlý volný prostor, zatímco po pravé straně byly až k okraji jízdní dráhy zaparkovány automobily. Poškozená V. K. naopak uváděla, že si vozidla vůbec nevšimla a že vozovku přecházela zleva doprava ve směru jízdy obviněného. Směr chůze poškozené nezjistil ani vyšetřovatel. K podání znaleckého posudku z oboru dopravy byl přibrán ústav ADN - Konzult, za který posudek zpracoval Ing. J. Š., CSc. Ten dovodil, že za daných světelných poměrů byla chodkyně prakticky nespatřitelná, resp. že nic nevyvrací tvrzení obviněného, že ji bylo lze spatřit až těsně před střetem v poloze, kterou obviněný popsal. Za předpokladu, že vozidlo obviněného svítilo potkávacími světly, nebránilo nic poškozené na ně včas a adekvátně reagovat. Ministr spravedlnosti poukázal na to, že součástí posudku je konzultace se znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, prof. MUDr. P. S., DrSc., a tento znalec dospěl k závěru, že náraz byl s největší pravděpodobností veden na levou stranu těla poškozené. Právě těmito důkazy, včetně výpovědi znalce u hlavního líčení, soud prvního stupně odůvodnil zprošťující rozsudek, ačkoliv znalec Ing. J. Š., Csc. své závěry do značné míry opřel o zjištění, která učinil sám na místě nehody a konstatoval pravděpodobnou verzi průběhu nehodového děje, včetně případného zakrytí výhledu deštníkem poškozené, aniž by bylo vůbec doloženo, že poškozená měla deštník. Podle ministra spravedlnosti je zásadní otázkou pro posouzení viny obviněného to, kdy a v jaké situaci mohl obviněný poškozenou spatřit. Z toho by mělo být dovozeno, jakým způsobem obviněný měl a mohl na její přítomnost na vozovce reagovat. Pro objasnění věci měl být na místě nehody proveden za obdobných výhledových podmínek vyšetřovací pokus. Podstatné je podle ministra spravedlnosti také zjištění vzájemné polohy těla chodkyně a vozidla obviněného v okamžiku nárazu, přičemž k objasnění toto otázky se jeví nezbytným zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, nikoli pouhá konzultace se znalcem z oboru zdravotnictví. Neúplně zjištěný skutkový stav věci neumožňoval učinit závěr, zda lze obviněnému přičítat zavinění na dopravní nehodě a vzniklém následku, a proto zprošťující výrok je podle ministra spravedlnosti přinejmenším předčasný.
Ministr spravedlnosti v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil vytýkaná porušení zákona, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení i rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. 2 T 313/2000, jakož i všechna rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud\") na podkladě stížnosti pro porušení zákona přezkoumal správnost výroku napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a zjistil, že zákon byl porušen ve prospěch obviněného z těch důvodů, na něž poukazuje stížnost pro porušení zákona. K tomuto závěru Nejvyšší soud dospěl na základě následujících skutečností.
Z dosud provedených důkazů je zřejmé, že obviněný dne 4. 1. 2000 asi v 17.10 hod. vL. při jízdě po místní komunikaci S. n. ve směru od hotelu D. ke světelné křižovatce narazil vozidlem do poškozené V. K., přičemž jí způsobil těžkou újmu na zdraví ve smyslu §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. Pro právní kvalifikaci podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. má podstatný význam, zda obviněný tento následek zavinil či aspoň spoluzavinil, a to za okolnosti, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo mu uloženou podle zákona. U trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. je nutno z hlediska zavinění zjistit, zda mezi porušením důležité povinnosti vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uložené podle zákona a následkem trestného činu je příčinná souvislost, a to i tehdy, jestliže na vzniku následku spolupůsobilo více příčin, včetně jednání poškozeného, který sám porušil své povinnosti. Spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. v souvislosti s dopravní nehodou předpokládá, aby porušení dopravního předpisu bylo v příčinné souvislosti s nehodou (srov. rozhodnutí pod č. 7/1965 Sb. rozh. tr.). Z obsahu spisu vyplývá, že na vzniku následku trestného činu podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. spolupůsobilo více příčin.
Okresní soud ve Svitavách odůvodnil své rozhodnutí především tím, že podle znaleckého posudku i výpovědi znalce u hlavního líčení příčinou vzniku dopravní nehody bylo chování poškozené V. K., která přecházelo vozovku mimo přechod pro chodce, nepřesvědčila se, zda vzhledem ke vzdálenosti a rychlosti vozidla může vstoupit bezpečně do vozovky, a tím vytvořila obviněnému náhlou překážku, na kterou obviněný jako řidič nebyl schopen reagovat, přičemž za těchto okolností bylo nerozhodné, zda poškozená přecházela vozovku zprava či zleva. Podle soudu prvního stupně nebylo prokázáno, že by se obviněný důsledně nevěnoval řízení vozidla a situaci v silničním provozu. Podle názoru soudu prvního stupně nebyly naplněny zákonné znaky jakéhokoliv trestného činu, a proto obviněného zprostil obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací s poukazem na ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. uvedl, že napadený rozsudek soudu prvního stupně je výsledkem řízení, v němž bylo postupováno podle trestního řádu a v němž nedošlo k žádným podstatným vadám, zejména pokud by mohly mít vliv na objasnění věci nebo na možnost uplatnění práva obhajoby. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná a odpovídají zákonu. Protože soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., nemohl odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadený rozsudek zrušit jen proto, že sám na základě svého přesvědčení by hodnotil tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejících výsledkem. V takovém případě totiž nelze napadenému rozsudku vytknout žádnou vadu ve smyslu uvedeného ustanovení. Protože napadený rozsudek netrpěl vadami, pro které by ho bylo nutno zrušit, změnit, či doplnit, Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací zamítl podle §256 tr. ř. odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Svitavách jako nedůvodné.
Znalecký posudek je jedním z důkazů, který je nutno podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotit jednotlivě i v souhrnu s ostatními důkazy. Závěry znaleckého posudku podaného v posuzované věci však vzbuzují pochybnosti, jak oprávněně vytýká stížnost pro porušení zákona. Zůstalo neobjasněno, odkud poškozená V. K. vycházela, zda od U. ulice k M. s. či z náměstí od M. s. směrem k U. ulici. Výpovědi poškozené V. K. nasvědčují spíše tomu, že přecházela vozovku směrem od U. ulice k M. s., tedy z pohledu jízdy obviněného zprava. I když ve znaleckém posudku je zvažován pohyb poškozené chodkyně V. K. v obou alternativách, pro posouzení viny obviněného je významné, kdy mohl poprvé poškozenou spatřit a kdy a jakým způsobem mohl reagovat na to, že vstoupila do vozovky. Bez významu není ani okolnost, že rychlost vozidla řízeného obviněným nepřekročila podle znaleckého posudku 35 km/hod., a že se chodkyně před střetem s vozidlem pohybovala mimo osvětlenou plochu vozovky nebo nejvýše na jejím okraji, přičemž byla osvětlena na straně odvrácené od automobilu. Poškozená měla na sobě černou sukni a tmavě hnědou bundu. Za této situace rozlišitelnost objektu (chodce) v prostoru jen místy osvětleným veřejným osvětlením je horší než za úplné tmy, neboť zde není potřebný kontrast vůči pozadí za chodcem. Dále znalec uvedl, že v době a místě nehody nepříznivě spolupůsobilo několik technických okolností, jež se spolupodílely na tom, že na místě řidiče nebylo možno chodkyni včas spatřit a zabránit střetu, když poškozená příjezd automobilu nevnímala. Znalec poukázal na výpověď obviněného o tom, že chodkyni spatřil až těsně před střetem jako nějaký objekt před pravým předním rohem automobilu a tuto výpověď považoval za technicky přijatelnou. K dalším okolnostem (bod 6 závěrů znaleckého posudku) uvedl, že vpravo od vozovky jsou vyznačena parkovací stání bezprostředně vedle vozovky a také tam parkují vozidla. Chodci vycházející mezi parkujícími vozidly tak vcházejí bezprostředně do jízdní drány. Na podkladě zjištěných stop na vozidle obviněného a zjištění mechanismu zranění poškozené V. K. znalec uzavřel, že automobil obviněného narazil na tělo chodkyně z boku rychlostí 30 - 35 km/hod., přičemž je pravděpodobnější, že těsně před střetem byla chodkyně otočena k automobilu levým bokem a že tedy pravděpodobně přecházela zprava doleva. Znalec poukázal na to, že děj bezprostředně předcházející střetu bývá u většiny chodců kryt amnézií. Poškozená V. K. si proto nemusí být vědoma, co přesně dělala před střetem s vozidlem.
Za těchto okolností bylo nutno k bližšímu objasnění všech rozhodujících otázek provést vyšetřovací pokus. Tím by bylo možno doplnit dokazování tak, aby byl ověřen pohyb vozidla řízeného obviněným i způsob chůze poškozené V. K., včasnost a správnost reakce obviněného na pohyb poškozené, výhledové poměry obviněného i poškozené a další skutečnosti potřebné ke zjištění skutkového stavu věci. Pokud by bylo zjištěno, že obviněný nereagoval včas a správně na vzniklou situaci, bylo by možno v jeho jednání spatřovat zaviněné porušení povinností řidiče, např. povinností podle §7 odst. 1 písm. a) zák. č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, v tehdy platném znění, a podle §5 odst. 1 písm. b) a §14 odst. 1 vyhlášky č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu), ve znění pozdějších předpisů, s nímž by bylo v příčinné souvislosti zranění poškozené. Přitom dodržení dovolené a přiměřené rychlosti samo o sobě ještě nevylučuje zavinění obviněného na střetu jím řízeného vozidla s poškozenou a jejím zraněním, když z provedených důkazů je zřejmé, že k tomuto následku došlo též zaviněním poškozené. Současně by bylo možno blíže objasnit, jak se podílela sama poškozená na vzniku uvedeného následku.
Dokazování zůstalo neúplné i proto, že nebyl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, ohledně mechanismu zranění poškozené s přihlédnutím ke zjištěným zraněním, která poškozená při dopravní nehodě utrpěla. Stížnosti pro porušení zákona je třeba přisvědčit v tom, že pouhá konzultace se znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, jejíž závěry jsou součástí znaleckého posudku z oboru dopravy, je v daném případě naprosto nedostatečná.
Pochybení soudu prvního stupně nenapravil ani Krajský soud v Hradci Králové, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání státní zástupkyně proti zprošťujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Krajský soud v Hradci Králové sice přezkoumal napadený rozsudek podle §254 odst. 1 tr. ř., avšak důvodně podané odvolání státní zástupkyně zamítl, čímž porušil zákon v ustanovení §256 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu odvolacího ze dne 1. 11. 2000, sp. zn. 10 To 411/2000, byl porušen zákon v ustanovení §256 tr. ř., a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §226 písm. b) tr. ř. ve prospěch obviněného Ing. F. Š.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení i rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. 2 T 313/2000, zrušil. Zrušil také všechna rozhodnutí na obě zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Protože je třeba ve věci učinit nové rozhodnutí a k porušení zákona došlo již v řízení před soudem prvního stupně, Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Svitavách, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém projednání věci Okresní soud ve Svitavách odstraní postupem podle §2 odst. 5 tr. ř. neúplnosti v dokazování, na něž bylo poukázáno v tomto rozhodnutí, zejména provede vyšetřovací pokus, při němž ověří na místě nehody okolnosti, za nichž došlo ke střetu vozidla, které řídil obviněný, s poškozenou. Průběh vyšetřovacího pokusu zachytí v protokolu i fotografickým záznamem nebo videozáznamem. Za účelem objasnění mechanismu zranění poškozené přibere znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, a provede důkaz jeho posudkem. Po doplnění dokazování zhodnotí nově provedené důkazy s důkazy již dříve provedenými podle §2 odst. 6 tr. ř. jednotlivě i v jejich souhrnu a vyvodí z nich odpovídající skutkové i právní závěry. Přitom je podle §270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 29. května 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek