ECLI:CZ:NS:2001:7.ND.145.2001.1
sp. zn. 7 Nd 145/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Zdeňka Sováka a JUDr. Jana Engelmanna ve věci řízení o dědictví po L. Č., vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 D 286/2001, rozhodl o návrhu Ing. M. Č, jako účastníka řízení na přikázání věci Okresnímu soudu v Litoměřicích z důvodu vhodnosti takto:
Návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Litoměřicích se z a m í t á .
Odůvodnění:
U Okresního soudu v Olomouci jako soudu věcně a místně příslušného je pod sp. zn. 2 D 286/2001 vedeno řízení o dědictví po L. Č. Účastníkem řízení je pouze syn zůstavitelky Ing. M. Č., který je dosud jediným v úvahu přicházejícím dědicem.
Ing. M. Č. navrhl, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu v Litoměřicích. Tento návrh podle protokolu o předběžném šetření odůvodnil tím, že zůstavitelka nepořídila závěť a že sám je jediným dědicem ze zákona.
Nejvyšší soud shledal, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému než příslušnému soudu.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána z důvodu vhodnosti.
To, čím Ing. M. Č. odůvodnil návrh na přikázání věci, v podstatě vůbec nesouvisí se zákonnými hledisky pro postup podle §12 odst. 2 o. s. ř. Okolnost, že jde o dědění ze zákona a nikoli o dědění ze závěti, ani okolnost, že Ing. M. Č. je jediným v úvahu přicházejícím dědicem, nemá žádný vztah k posouzení otázky, zda je vhodné, aby místo Okresního soudu v Olomouci jako soudu příslušného věc projednal a rozhodl Okresní soud v Litoměřicích. O žádnou z uvedených okolností proto nelze opřít postup podle §12 odst. 2 o. s. ř.
Přikázání věci není možné v posuzovaném případě odůvodnit ani tím, že Ing. M. Č. nebydlí v obvodu příslušného soudu a že má bydliště v obvodu působnosti Okresního soudu v Litoměřicích. Nejvyšší soud se touto okolností zabýval, i když ji Ing. M. Č. v návrhu na přikázání věci výslovně neuvedl. To, že účastník řízení má bydliště mimo obvod příslušného soudu, nemůže být samo o sobě důvodem k přikázání věci, zvláště když z ničeho nevyplývá, že by se k jednání u příslušného soudu nemohl z nějakého objektivního a závažného důvodu dostavit. Podle dosavadního průběhu řízení se jako jeho reálně možný výsledek jeví i to, že soud potvrdí nabytí dědictví Ing. M. Č. jako jedinému dědici. Takové rozhodnutí může soud učinit, aniž by bylo třeba nařizovat jednání (§175j o. s. ř.). Tím je význam okolnosti, že Ing. M. Č. bydlí mimo obvod příslušného soudu, z hlediska důvodů k přikázání věci ještě zeslabován. Závažnou skutečností je to, že v obvodu příslušného soudu se nachází byt, jehož cena má být pro účely dědického řízení zjištěna znaleckým posudkem. Z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení se jeví vhodné, aby posudek vypracoval znalec činný v obvodu působnosti příslušného soudu, i když to jinak není podmínkou pro náležité zjištění ceny bytu. Pokud by se případně ukázala potřeba při jednání vyslechnout znalce, bylo by vhodné, aby tento důkaz byl pro soud co nejsnáze dostupný. Tato podmínka by pak nejlépe byla splněna právě u příslušného soudu.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že nejsou přesvědčivé důvody pro úsudek, že je vhodné, aby místo příslušného soudu věc projednal a rozhodl Okresní soud v Litoměřicích nebo jiný soud, a proto návrh na přikázání věci zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. května 2001
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec