ECLI:CZ:NS:2001:7.ND.282.2001.1
sp. zn. 7 Nd 282/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Zdeňka Sováka a JUDr. Jana Engelmanna v právní věci žalobce A. M., proti žalované E. S., zastoupené JUDr. J. Š., advokátkou, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 73/96, rozhodl o návrhu žalobce na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 takto:
Návrh žalobce na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 se z a m í t á .
Odůvodnění:
U Okresního soudu v Šumperku jako soudu věcně a místně příslušného je vedeno řízení o vypořádání společného jmění manželů – účastníků řízení. V průběhu tohoto řízení žalobce podáním ze dne 22. 9. 1998 namítl podjatost soudců Okresního soudu v Šumperku a zároveň navrhl, aby věc byla přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 2, ať již proto, že soudci Okresního soudu v Šumperku jsou pro podjatost vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, anebo z důvodu vhodnosti. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 20. 12. 1999, sp. zn. Nc 135/99, rozhodl, že soudkyně Okresního soudu v Šumperku JUDr. B. Š. není vyloučena z projednávání a rozhodování věci (jde o soudkyni, které připadlo rozhodnout v projednávané věci podle rozvrhu práce Okresního soudu v Šumperku). Žalovaná se k návrhu na přikázání věci ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli ve výzvě k vyjádření byla upozorněna na to, že nevyjádří-li se, bude se předpokládat, že nemá námitky. Spis byl dne 12. 10. 2001 předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu na přikázání věci.
Nejvyšší soud shledal, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky pro to, aby věc mohla být přikázána jinému než příslušnému soudu.
Podle §12 odst. 1 o. s. ř. nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni, musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně.
Postup podle §12 odst. 1 o. s. ř. nepřichází v úvahu, protože soudkyně Okresního soudu v Šumperku, které podle rozvrhu práce tohoto soudu připadlo rozhodnutí, není z projednávání a rozhodování věci vyloučena. Pravomocně o tom bylo rozhodnuto citovaným usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci. Nejvyšší soud v řízení o návrhu žalobce na přikázání věci nepřezkoumává toto usnesení.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Ani postup podle §12 odst. 2 o. s. ř. nepřichází v úvahu, protože tu nejsou žádné konkrétní skutečnosti, které by opodstatňovaly úvahu, že je vhodné, aby místo Okresního soudu v Šumperku jako soudu příslušného věc projednal a rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2, případně jiný soud. Žalobce svůj návrh na přikázání věci odůvodnil odkazem na průtahy v dosavadním řízení a na to, že je tak porušováno jeho právo uvedené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.).
K tomu lze jen poznamenat, že řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 9. 2. 1996 a že dosud nebylo meritorně rozhodnuto. Délka dosavadního řízení se skutečně jeví jako nepřiměřená a v podstatě neslučitelná jak s ustanovením čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle něhož každý má právo na to, aby jeho záležitost byla mimo jiné projednána v přiměřené lhůtě, tak s ustanovením čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož každý má právo, aby jeho věc byla projednána mimo jiné bez zbytečných průtahů. Řízení se nachází ve stavu, který je v rozporu též s ustanovením §6 o. s. ř., podle něhož v řízení postupuje soud v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny.
To však není důvodem k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu, nýbrž k tomu, aby orgány státní správy soudů, počínaje předsedou Okresního soudu v Šumperku a konče Ministerstvem spravedlnosti, učinily opatření, která zajistí urychlené projednání a rozhodnutí věci. Průtahy v řízení zásadně není možné řešit přikázáním věci jinému než příslušnému soudu, protože by to v podstatě znamenalo jen přenesení jejich důsledků na jiný soud. Přikázání věci je určitým průlomem zásady, že řízení koná soud, jehož příslušnost vyplývá ze zákona. Proto se musí přikázání věci opírat jen o takové skutečnosti, které jsou výjimečné a přitom i objektivně závažné. Samotné průtahy v řízení u příslušného soudu do okruhu těchto důvodů nelze zahrnovat.
Proto Nejvyšší soud návrh na přikázání věci zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. října 2001
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec