ECLI:CZ:NS:2001:7.ND.42.2001.1
sp. zn. 7 Nd 42/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 2. 2001 v trestní věci obviněného mladistvého M. H., pro trestné činy útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 1 T 114/2000, ve sporu o příslušnost mezi Okresním soudem v Tachově a Okresním soudem v Kroměříži takto:
Podle §24 tr. řádu je k projednání a rozhodnutí věci p ř í s l u š n ý Okresní soud v Kroměříži.
Podle §295 tr. řádu se trestní věc obviněného mladistvého Miroslava Hantáka p o s t u p u j e k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Chebu.
Odůvodnění:
Dne 11. 7. 2000 podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kroměříži u Okresního soudu v Kroměříži obžalobu na obviněného mladistvého M. H. jednak pro samostatný skutek kvalifikovaný jako trestný čin útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se měl mladistvý dopustit dne 6. 3. 2000 ve Výchovném ústavu pro mládež ve S., okres K., jednak pro další samostatný skutek kvalifikovaný jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., kterého se měl mladistvý dopustit tamtéž dne 12. 3. 2000.
Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. 2 T 110/2000, postoupil věc podle §295 tr. řádu Okresnímu soudu v Tachově s odůvodněním, že obviněný mladistvý M. H. je toho času umístěn ve Výchovném ústavu pro mládež H., pracoviště v R., okres T. Toto usnesení nabylo dne 10. 8. 2000 a dne 23. 8. 2000 byl trestní spis doručen Okresnímu soudu v Tachově.
Usnesením ze dne 7. 12. 2000, sp. zn. 1 T 114/2000, však vyslovil Okresní soud v Tachově podle §295 tr. řádu per analogiam v této trestní věci svoji nepříslušnost. Závěr o své nepříslušnosti k projednání věci založil Okresní soud v Tachově na zjištění, že v trestní věci, vedené u Okresního státního zastupitelství v Chebu pod sp. zn. 1 Zt 584/2000, je obviněný mladistvý M. H. stíhán pro trestnou činnost, kvalifikovanou jako trestné činy vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák; v úvahu přichází i právní posouzení jednoho ze skutků jako trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Od 27. 7. 2000 se přitom obviněný mladistvý M. H. nachází v uvedené trestní věci ve vazbě, vykonávané ve Věznici H. S.
Dne 5. 2. 2001 byl trestní spis doručen Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí sporu o příslušnost podle §24 tr. řádu mezi Okresními soudy v Tachově a v Kroměříži.
Nejvyšší soud České republiky vzhledem k tomu, že je skutečně ve smyslu §24 tr. řádu nejblíže společně nadřízeným soudem Okresním soudům v Tachově a Kroměříži, si v prvé řadě ověřil, že obviněný mladistvý M. H. se nadále nachází ve vazbě ve věznici H. S., a že tuto vazbu nadále vykonává v trestní věci vedené u Okresního státního zastupitelství v Chebu pod sp. zn. 1 Zt 584/2000, a dále zjistil, že v nejbližší době bude v této trestní věci podána na mladistvého u Okresního soudu v Chebu obžaloba.
Za tohoto stavu věci vycházel Nejvyšší soud z konstantní judikaturou již dříve zaujatého názoru, že soud, kterému byla věc postoupena jiným soudem podle §295 tr. řádu, může bezprostředně poté, co mu byla věc postoupena, vyslovit svoji nepříslušnost a vyvolat tím spor o příslušnost. Nemohl by tudíž takto postupovat po uznání své příslušnosti, kterým by bylo provedení jakéhokoliv procesního úkonu, směřujícího k projednání a rozhodnutí věci, včetně určení termínu hlavního líčení, nic mu však nebrání v tom, aby si ověřil, zda je ve věci příslušný či nikoliv např. zjišťováním místa současného pobytu mladistvého. Takový procesní úkon za uznání příslušnosti podle názoru Nejvyššího soudu považovat nelze. (Srov. č. 23/1977 Sb. rozh. trest.).
Okresní soud v Tachově tudíž svým procesním postupem nepochybil, neboť správně zjistil, že důvody k aplikaci ustanovení §295 tr. řádu, realizovaného se zřetelem na prospěch a zájem obviněného mladistvého M. H. postoupením jeho trestní věci právě Okresnímu soudu v Tachově, v mezidobí pominuly. V době, kdy trestní spis byl doručen Okresnímu soudu v Tachově, již tedy nebylo možno založit příslušnost tohoto okresního soudu k projednání věci mimořádným procesním postupem podle §295 tr. řádu, který je výjimkou z obecných pravidel o místní, nikoliv však věcné příslušnosti.
Za tohoto stavu věci bylo nutno především vycházet z těchto obecných pravidel o místní příslušnosti, tj. z ustanovení §18 a násl. tr. řádu, a ve sporu o příslušnost, ke kterému došlo mezi Okresními soudy v Tachově a v Kroměříži, tak nemohl Nejvyšší soud rozhodnout jinak, než že příslušným k projednání a rozhodnutí předmětné trestní věci obviněného mladistvého M. H. je Okresní soud v Kroměříži, v jehož obvodu měly být stíhané trestné činy spáchány (§18 odst. 1 tr. řádu).
Dosavadní zjištění Okresního soudu v Tachově i Nejvyššího soudu České republiky ovšem svědčí o tom, že mimořádný postup podle ustanovení §295 tr. řádu a výjimečnou změnu místní příslušnosti okresního soudu nadále zájem a prospěch mladistvého s ohledem na jeho současné poměry vyžadují, důvody pro tento postup jsou ovšem koncentrovány v obvodu působnosti Okresního soudu v Chebu, tedy soudu odlišného od obou okresních soudů, které kompetenční spor vyvolaly.
Platí sice, že nadřízený soud, který rozhoduje ve sporu o příslušnost, není vázán tím, které soudy spor o příslušnost vyvolaly, ale jedině zákonnými hledisky rozhodnými pro určení příslušnosti, a je-li tedy podle těchto hledisek místně příslušný jiný soud, kterému je soud rozhodující o sporu rovněž ve smyslu §24 tr. řádu nadřízen, může rozhodnout, že je k projednání a rozhodnutí příslušný jiný soud. (Srov. č. 57/1994 Sb. rozh. trest.).
V tomto případě ovšem shledal Nejvyšší soud z důvodů shora uvedených ve sporu o příslušnost místně příslušným Okresní soud v Kroměříži a byl by tudíž na místě spíše postup podle §25 tr. řádu, podle kterého může být věc z důležitých důvodů věcně a místně příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně.
Toto ustanovení trestního řádu je na místě především vnímat z pohledu ustanovení článku 38 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Zákon stanovil tuto příslušnost výslovně tak, že je zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána a přidělována soudu jinému, je nutno chápat jako postup nestandardní a zcela výjimečný (srov. nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 90/95).
Ustanovení §25 tr. řádu tudíž skýtá zákonný podklad pro fakultativní procesní postup, který je výjimkou ze zásady, že řízení koná soud, jehož příslušnost vyplývá ze zákona, což znamená, že důležité důvody ve smyslu tohoto ustanovení řádu musí mít charakter evidentní výjimečnosti. I před tímto výjimečným postupem však má aplikace ustanovení §295 tr. řádu přednost.
Postoupit trestní věc mladistvého jinému soudu podle §295 tr. řádu může soud v kterémkoli stadiu řízení, dokonce i v řízení po právní moci rozsudku (srov. ze starší, avšak použitelné judikatury č. 28/1962 a č. 15/1968 Sb. rozh. trest.). Tohoto procesního postupu, jako nejvhodnějšího, nejúčelnějšího a současně plně zákonného proto využil v předloženém sporu o příslušnost i Nejvyšší soud České republiky.
Obviněný mladistvý M. H. se již relativně dlouhou dobu nachází ve vazbě pro skupinovou trestnou činnost, které se měl dopustit výhradně v obvodu působnosti Okresního soudu v Chebu, u kterého má také být na něho v dohledné době podána právě pro tuto trestnou činnost obžaloba.
V každém případě lze tedy důvodně očekávat patrně nikoliv krátkodobou svázanost dalších osudů mladistvého právě s okresem Cheb, bez ohledu na to, zda Okresní soud v Chebu popřípadě spojí po nápadu zmíněné obžaloby obě trestní věci ke společnému řízení, či zda projedná věc postoupenou Nejvyšším soudem samostatně.
Zcela vyloučena přitom samozřejmě není ani nová změna okolností na straně mladistvého, která by při splnění podmínek §295 tr. řádu mohla odůvodňovat další
postoupení jeho trestní věci původně místně příslušnému nebo jinému soudu (viz obdobně č. 12/1972 a č. 23/1977 Sb. rozh. trest.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 9. února 2001
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k