ECLI:CZ:NS:2001:7.ND.77.2001.1
sp. zn. 7 Nd 77/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud nadřízený rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Sováka a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Petra Hrachovce v právní věci žalobce M. V., zastoupeného J. Č., starostou města, proti žalovaným: 1) MZ ČR, 2) PF ČR, o zaplacení částky 16.908,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 46/2000, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti takto:
Návrh žalobce - M. V. na přikázání věci Okresnímu soudu ve Vsetíně se z a m í t á .
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 8. 3. 2000 u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobu na oba shora uvedené žalované o zaplacení částky 16.908,80 Kč s příslušenstvím. Dne 5. 10. 2000 rozeslal obvodní soud všem účastníků řízení přípis, zda s ohledem na souběžně probíhající jednání u Okresního soudu ve Vsetíně, vedené pod sp. zn. 10 C 119/97, nenavrhují delegaci k tomuto okresnímu soudu.
Podáním ze dne 30. 10. 2000, doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 1. 11. 2000, žalobce poté navrhl, aby byla věc delegována Okresnímu soudu ve Vsetíně, neboť u tohoto soudu v současné době probíhá řízení, ve kterém se žalobce domáhá vydání bezdůvodného obohacení, vzniklého žalovanému MZ ČR z titulu užívání nebytových prostor v roce 1995. Jelikož je v tomto řízení řešena otázka shodného právního základu, jakou bude třeba vyřešit i v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1, jeví se žalobci vhodným, aby Okresní soud ve Vsetíně rozhodoval o obou žalobách, nehledě k tomu, že předmětná nemovitost se nachází právě ve V.
Přípisem ze dne 15. 10. 2000 vyslovilo žalované MZ ČR s návrhem žalobce na delegaci nesouhlas s tím, že všechny požadavky M. V. na vydání bezdůvodného obohacení by měly být řešeny u soudu místně příslušného podle sídla žalovaného, tj. u Obvodního soudu pro Prahu 1. Skutečnost, že bezdůvodné obohacení je žalobcem uplatňováno za užívání nemovitosti, která se nachází ve V., nemá na posouzení oprávněnosti požadavku žalobce podle názoru žalovaného vliv, přičemž u Obvodního soudu pro Prahu 1 navíc probíhají ze stejného důvodu (za jiné období) tři další spory.
Také žalovanému PF ČR se příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 1 jeví vhodná vzhledem k umístění sídel obou žalovaných a podáním ze dne 18. 12. 2000 proto také tento žalovaný navrhl, aby soud žalobcovu návrhu na delegaci věci k Okresnímu soudu ve Vsetíně nevyhověl. Odkaz žalobce na analogickou kauzu, projednávanou u Okresního soudu ve Vsetíně, stejně jako odkaz na umístění nemovitosti, v souvislosti s jejímž pronájmem se žalobce domáhá vydání bezdůvodného obohacení, se žalovanému nejeví relevantní.
Obvodní soud pro Prahu 1 za tohoto procesního stavu předložil spisový materiál dne 12. 3. 2001 v souladu s ustanovením §12 odst. 2, odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o shora citovaném návrhu žalobce na přikázání věci z důvodu vhodnosti.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že v posuzovaném případě zákonné podmínky pro přikázání věci splněny nejsou.
Podle §12 odst. 2 občanského soudního řádu může být věc přikázána jiného soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Procesní postup podle citovaného ustanovení o. s. ř. je tudíž výjimkou ze zásady, že řízení koná soud, jehož příslušnost vyplývá ze zákonných hledisek. Přitom právě zásada, že řízení koná zásadně soud, jehož příslušnost je založena zákonem, je garantována článkem 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V praxi to znamená, že důvody, o které se naznačený procesní postup podle §12 odst. 2 o. s. ř. opírá, se musí vždy vyznačovat jistou, konkrétně zjištěnou výjimečností. Okolnosti toho druhu, že účastníci řízení, či někteří nebo některý z nich nemají sídlo v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem svého působení a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či že je cesta k jednání u příslušného soudu pro ně spojena s rozličnými organizačními, event. finančními problémy apod., jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci soudu jinému.
V posuzovaném případě neargumentuje žalobce ničím, co by mu zásadně bránilo v plnohodnotné účasti na řízení před věcně i místně příslušným soudem a ani ze spisu nejsou patrné žádné další důvody, které by pro navrhovanou delegaci svědčily. Procesní soud naopak souběžně vede ohledně žalobce a žalovaného MZ ČR tři další řízení o obdobných skutkových i právních otázkách, které bude třeba řešit i v tomto řízení, přičemž ani skutečnost, že předmětná nemovitost se nachází právě v místě sídla žalobce, nepředstavuje sama o sobě žádnou závažnější komplikaci, která by zásadně ovlivňovala nejen rychlost a hospodárnost řízení, zejména však náležité dokazování.
Přikázání věci za této situace se nejeví jako vhodné a Nejvyšší soud České republiky proto návrh na přikázání věci zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2001
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák