ECLI:CZ:NS:2001:7.TVO.111.2001.1
sp. zn. 7 Tvo 111/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. 8. 2001 stížnost obžalované T. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 7. 2001, sp. zn. 5 Ntv 10/01, a rozhodl takto:
Podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se napadené usnesení zrušuje . Podle §71 odst. 3 tr. ř. se návrh předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 1 na prodloužení vazby obžalované T. K. v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 4T 167/2000 z a m í t á .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením byla vazba obžalované T. K. v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 4T 167/2000 prodloužena podle §71 odst. 3 tr. ř. do 23. 12. 2001.
Proti usnesení podala ve lhůtě stanovené v §143 odst. 1 tr. ř. obžalovaná T. K. stížnost, která do dne rozhodování Nejvyššího soudu nebyla blíže zdůvodněna.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k následujícímu závěru.
Obžalovaná T. K. je obžalobou Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 stíhána pro trestný čin poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. Obžaloba byla u Obvodního soudu pro Prahu 1 podána dne 22. 9. 2000. Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl rozsudkem ze dne 11. 4. 2001, sp. zn. 4T 167/2000, tak, že podle §226 písm. b) tr. ř. obžalovanou zprostil obžaloby. Obžalovaná měla svým jednáním způsobit škodu ve výši 2.000.000,- Kč. Proti zprošťujícímu rozsudku podal státní zástupce odvolání a proti usnesení o propuštění obžalované z vazby stížnost. O těchto opravných prostředcích rozhodoval Městský soud v Praze, který svým usnesením ze dne 21. 5. 2001, sp. zn. 5 To 259/2001, zrušil usnesení soudu prvního stupně, a to podle §149 odst. 1 tr. ř. Týž soud usnesením ze dne 12. 6. 2001 rozhodl pod sp. zn. 5 To 260/2001 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Obžalovaná T. K. je ve vazbě od 23. 9. 1999. V nynějším stádiu řízení je obžalovaná ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Do vazby byla obžalovaná vzata usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 9. 1999, sp. zn. Nd 803/99, kdy byly shledány důvody vazby uvedené v §67 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Více než 15 dnů před uplynutím lhůty uvedené v §71 odst. 3 tr. ř. podala předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 návrh na prodloužení vazby.
Vrchní soud v Praze rozhodl v rozporu se zákonem, pokud vazbu obžalované prodloužil.
S Vrchním soudem v Praze lze v krajním případě souhlasit jen v tom, že na straně obžalované trvají důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř., i když jejich intenzita v průběhu trestního stíhání poklesla a nelze přehlédnout ani tu skutečnost, že rozsudkem soudu prvního stupně, který byl sice odvolacím soudem zrušen, byla obžalovaná obžaloby zproštěna.
V žádném případě nelze souhlasit se závěrem Vrchního soudu v Praze, že je třeba vazbu obžalované prodloužit nad dobu dvou roků, neboť je toto odůvodněno obtížností projednávané věci nebo z jiných závažných důvodů. Z hlediska povahy trestné činnosti, pro kterou je obžalovaná stíhána a s ohledem na okruh prováděných důkazů je nutno konstatovat, že projednávaná věc se nevyznačuje takovým stupněm obtížnosti, který by se vymykal běžnému rámci trestních věcí. Tu okolnost, že se soudu nepodařilo event. zajistit přítomnost svědků v hlavním líčení, a že hlavní líčení bylo odročováno, nelze vysvětlovat k tíži obžalované v tom smyslu, aby tyto skutečnosti byly důvodem dalšího omezení její osobní svobody vazbou nad dobu stanovenou zákonem, uvedenou v §71 odst. 3 tr. ř. V daném případě nelze rovněž přehlédnout ani tu skutečnost, že na rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí reagoval Obvodní soud pro Prahu 1 tak, že podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona, ve kterém poukazuje rovněž také na problematiku eventuálního dalšího prodloužení vazby obžalované. Dále je třeba, aby také Nejvyšší soud poukázal na tu skutečnost, že sám Obvodní soud pro Prahu 1 uvádí, že přísedící vypršel mandát dne 4. 7. 2001 a její nové zvolení lze předpokládat ke dni 19. 9. 2001. Tedy v tomto případě se jedná o průtahy zaviněné nikoliv obžalovanou, ale státními orgány, když obvodní soud je odkázán na řízení u Obvodního úřadu pro Prahu 1.
V daném případě je možno konstatovat, že prodloužení vazby nad dobu dvou roků je vyloučeno, protože stav neskončeného trestního stíhání v rámci základní lhůty trvání vazby nevyplývá z obtížnosti projednávané věci ani z jiných závažných důvodů a nedostatky v činnosti státních orgánů nelze v daném směru přičítat k tíži obžalované, která v tomto směru nezavdala žádnou příčinu k případnému prodloužení její vazby.
Nejvyšší soud proto zrušil napadené usnesení, kterým byla vazba obžalované T. K. prodloužena a návrh na prodloužení vazby zamítl.
Nedostatek podmínek k prodloužení vazby, jak je stanoví §71 odst. 3 tr. ř. není možné nahrazovat úvahami o závažnosti trestného činu, pro který je obžalovaná stíhána, ani úvahami o tom, jaké důsledky pro další průběh řízení může mít případné propuštění obžalované z vazby na svobodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 15. srpna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann