ECLI:CZ:NS:2001:7.TVO.121.2001.1
sp. zn. 7 Tvo 121/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 29. 8. 2001 stížnost obviněného Z. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 8. 2001, sp. zn. 2 Ntv 28/01, a rozhodl takto:
Podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se napadené usnesení zrušuje . Podle §71 odst. 3 tr. ř. se návrh vrchního státního zástupce v Praze na prodloužení vazby obviněného Z. S. v trestní věci vedené u Policie České republiky - Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy pod ČVS ÚVP-177/11-98-167 z a m í t á .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením byla podle §71 odst. 3 tr. ř. vazba obviněného Z. S. v trestní věci vedené u Policie ČR - Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy pod ČVS ÚVP-177/11-98-167 prodloužena do 7. 11. 2001.
Proti usnesení podal obviněný Z. S. v zákonné lhůtě stížnost, v níž namítl nedůvodnost dalšího trvání vazby a navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby ho propustil z vazby.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.
Obviněný Z. S. je na podkladě obvinění sděleného podle §160 odst. 1 tr. ř. stíhán pro trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c), d) tr. zák. a pro pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák., §221 odst. 1 tr. zák. s tím, že skutek kvalifikovaný jako trestný čin vydírání přichází v úvahu posoudit jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., a to s ohledem na usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 27. 4. 2001, sp. zn. 2 T 180/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2001, sp. zn. 13 To 232/2001, a s ohledem na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2001, sp. zn. 8 T 121/2001. Trestní stíhání obviněného je ve stadiu přípravného řízení poté, co usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2001, sp. zn. 8 T 121/2001, byla věc podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. vrácena státnímu zástupci k došetření.
Obviněný je ve vazbě od 7. 9. 1999. V nynějším stadiu řízení je ve vazbě z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Doba dvou roků, na kterou je trvání vazby omezeno podle §71 odst. 3 tr. ř., končí dne 7. 9. 2001. Více než 15 dnů před skončením této lhůty vrchní státní zástupce v Praze navrhl, aby vazba obviněného byla prodloužena.
Vrchní soud v Praze rozhodl v rozporu se zákonem, pokud vazbu obviněného prodloužil.
Podle §71 odst. 3 tr. ř. vazba v řízení před soudem spolu s vazbou v přípravném řízení nesmí trvat déle než dva roky, a pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může o dalším trvání vazby na nezbytně nutnou dobu rozhodnout vrchní soud.
S rozhodnutím Vrchního soudu v Praze se lze ztotožnit v krajním případě jen v tom, že na straně obviněného nadále trvají důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Tento úsudek opřel Vrchní soud v Praze o dostatečně konkrétní a přiměřeně vysvětlené skutečnosti.
S rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ovšem již není možné souhlasit v tom, že by stav, kdy trestní stíhání obviněného nebylo skončeno v rámci lhůty dvou roků trvání vazby, vyplýval z obtížnosti projednávané věci nebo z jiných závažných důvodů ve smyslu §71 odst. 3 tr. ř. Vrchní soud v Praze v odůvodnění napadeného usnesení ostatně ani neuvedl nic, co by obtížnost věci nebo jiné závažné důvody ve smyslu §71 odst. 3 tr. ř. charakterizovalo, a omezil se jen na konstatování, že „po podání obžaloby došlo k poměrně složitému procesnímu vývoji věci, kdy tato byla postupně předmětem rozhodování Městského soudu v Praze, Okresního soudu Praha - východ, Krajského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze“. Ani z návrhu vrchního státního zástupce v Praze na prodloužení vazby není patrno nic, co by skutečně odpovídalo obtížnosti věci nebo jiným závažným důvodům jako zákonným hlediskům prodloužení vazby podle §71 odst. 3 tr. ř. Vrchní státní zástupce v návrhu na prodloužení vazby v podstatě jen konstatoval, že „v rámci došetření bude nutné podle požadavků Krajského soudu v Praze provést řadu vyšetřovacích úkonů“ a že „vzhledem k rozsahu požadovaného došetření jej nebude možné realizovat v době do 7. 9. 2001“.
Zhodnotí-li se nestranně dosavadní průběh trestního stíhání obviněného, je třeba konstatovat, že pokud trestní stíhání nebylo skončeno v rámci lhůty dvou roků trvání vazby, není tento stav důsledkem obtížnosti projednávané věci ani jiných závažných důvodů ve smyslu §71 odst. 3 tr. ř., nýbrž nesoustředěného postupu orgánů činných v trestním řízení.
Důvody vazby se vztahují ke skutku kvalifikovanému jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c), d) tr. zák., resp. jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Tento skutek měl spočívat v tom, že obviněný dne 6. 9. 1999 společně se Z. S. a dalším neztotožněným spolupachatelem nutil přiložením ústí hlavně pistole ke spánku, přiložením nože k uchu a údery pěstí D. S. k vydání částky 500 000 Kč, a protože poškozený nebyl schopen tuto částku sehnat, donutil ho vydat osobní automobil zn. BMW 740 v hodnotě nejméně 590 000 Kč. Takto vymezený skutek, který je koncentrován do jediného útoku, charakterizuje projednávanou věc tak, že se jedná o věc, jejíž míra obtížnosti je v praxi orgánů činných v trestním řízení obvyklá. Stupeň obtížnosti projednávané věci nijak nepřesahuje běžnou úroveň z hlediska okruhu dokazovaných skutečností, rozsahu prováděných důkazů a jejich dostupnosti. Obtížnost věci tedy evidentně neodpovídá předpokladům prodloužení vazby podle §71 odst. 3 tr. ř.
Nejsou tu ale ani jiné závažné důvody ve smyslu citovaného ustanovení. Tyto důvody není možné spatřovat v tom, co uvedl Vrchní soud v Praze v odůvodnění napadeného usnesení (složitý procesní vývoj věci), ani v tom, co uvedl vrchní státní zástupce v Praze v návrhu na prodloužení vazby (nutnost provedení řady vyšetřovacích úkonů).
Po podání první obžaloby, ke kterému došlo dne 5. 5. 2000, byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření, protože přípravné řízení trpělo závažnými procesními vadami, které spočívaly zejména v provedení výslechu významného svědka před zahájením trestního stíhání, aniž šlo o neodkladný nebo neopakovatelný úkon, ve vadně konaném řízení proti uprchlému ohledně spoluobviněného Z. S. a ve vadném postupu při ustanovení společného obhájce oběma obviněným, a dále tím, že dokazování bylo provedeno nedostatečně a nevedlo k odstranění přetrvávajících rozporů. Přitom lze poznamenat, že na potřebu opakovat výslech svědka, který byl proveden před zahájením trestního stíhání, upozorňoval již obhájce obviněného poté, co si podle §166 odst. 1 tr. ř. prostudoval spis a opakování výslechu výslovně navrhl, aby se ho mohl zúčastnit.
Avšak i druhé podání obžaloby, ke kterému došlo dne 31. 1. 2001, vedlo nakonec k tomu, že věc byla znovu vrácena státnímu zástupci k došetření, protože nadále zůstala neobjasněna tak, že ji nebylo možné projednat v hlavním líčení. Mezitím proběhlo řízení, které nesměřovalo k meritornímu rozhodnutí, ale spočívalo v tom, že Městský soud v Praze, u něhož byla podána obžaloba, postoupil věc obviněného Z. S. Okresnímu soudu Praha - východ a ten ji postoupil Krajskému soudu v Praze jako soudu prvního stupně. Podstatná část dvouleté vazební lhůty tedy byla vyčerpána jednak nedostatečně provedeným přípravným řízením, které nevedlo k výsledkům, jež by přesvědčivě opodstatňovaly postavení obviněného před soud, a jednak řízením, v němž byla řešena v podstatě jen otázka věcné příslušnosti soudu, který má o podané obžalobě rozhodnout. Z toho v žádném případě nelze dovozovat nějaké závažné důvody, kterými by bylo možné způsobem přijatelným z hlediska ustanovení §71 odst. 3 tr. ř. vysvětlit stav, kdy trestní stíhání obviněného nebylo skončeno ve lhůtě dvou roků trvání vazby.
Prodloužení vazby nad dobu dvou roků proto nepřicházelo v úvahu a nedostatek zákonných podmínek stanovených v §71 odst. 3 tr. ř. nebylo možné nahradit úvahami o závažnosti trestné činnosti, která se obviněnému klade za vinu, úvahami o důvodech vazby podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. ani úvahami o tom, jaké důsledky pro další průběh řízení může mít propuštění obviněného na svobodu.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a zamítl návrh na prodloužení vazby obviněného.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 29. srpna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec