ECLI:CZ:NS:2001:7.TVO.126.2001.1
sp. zn. 7 Tvo 126/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 6. 9. 2001 stížnosti obžalovaných S. K., a S. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 7. 2001, sp. zn. 7 Ntv 9/01, a rozhodl takto:
Podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se napadené usnesení z r u š u j e. Podle §71 odst. 3 tr. ř. se návrh předsedkyně senátu Městského soudu v Praze na prodloužení vazby obžalovaných S. K. a S. M. v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 4/2000 z a m í t á .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením byla podle §71 odst. 3 tr. ř. vazba obžalovaných S. K. a S. M. v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 4/2000 prodloužena do 31. 12. 2001.
Proti usnesení podal každý z obžalovaných stížnost. Oba obžalovaní označili další trvání vazby za neopodstatněné. Každý z nich navrhl, aby ohledně něho bylo napadené usnesení zrušeno a aby byl propuštěn na svobodu. Věc byla Nejvyššímu soudu předložena dne 31. 8. 2001.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.
Na podkladě obžaloby podané u Městského soudu v Praze jsou stíháni obžalovaný S. K. pro trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. a pro trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. a obžalovaný S. M. pro trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. a pro pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák., §219 odst. 1 tr. zák. Trestní stíhání se nachází ve stadiu konání hlavního líčení před Městským soudem v Praze jako soudem prvního stupně poté, co rozsudek tohoto soudu ze dne 15. 11. 2000 byl v odvolacím řízení zrušen a co věc byla tomuto soudu vrácena k novému projednání a rozhodnutí usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2001, sp. zn. 7 To 1/01. Nové hlavní líčení bylo nařízeno na 11. 7. 2001 a odročeno na 8. 10. 2001.
Oba obžalovaní jsou ve vazbě od 6. 8. 1999. V nynějším stadiu řízení jsou ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Doba dvou roků, na kterou je trvání vazby omezeno podle §71 odst. 3 tr. ř., uplynula dne 6. 8. 2001. Více než 15 dnů před uplynutím této lhůty předsedkyně senátu Městského soudu v Praze navrhla prodloužení vazby obou obžalovaných.
Vrchní soud v Praze rozhodl v rozporu se zákonem, pokud vazbu obžalovaných prodloužil.
Podle §71 odst. 3 tr. ř. vazba v řízení před soudem spolu s vazbou v přípravném řízení nesmí trvat déle než dva roky, a pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může o dalším trvání vazby na nezbytně nutnou dobu rozhodnout vrchní soud.
V daném případě je možné souhlasit s napadeným usnesením jen v tom směru, že na straně obou obžalovaných trvá důvod vazby uvedený v §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. To však k prodloužení vazby nad dobu dvou roků nestačí, nejsou-li zároveň splněny i podmínky stanovené v §71 odst. 3 tr. ř.
Z těchto podmínek evidentně chybí ta, která spočívá ve skutečnosti, že stav, kdy trestní stíhání nebylo skončeno ve lhůtě dvou roků trvání vazby, má původ v obtížnosti věci nebo v jiných závažných důvodech.
Z hlediska obtížnosti věci se posuzovaný případ vyznačuje takovým stupněm obtížnosti, který je v praxi krajských soudů jako soudů prvního stupně běžný. Z hlediska rozsahu a komplikovanosti skutků, které jsou obžalovaným kladeny za vinu, z hlediska okruhu dokazovaných skutečností, z hlediska množství prováděných důkazů i z hlediska jejich dostupnosti se jedná o věc, která nijak nepřesahuje ten stupeň obtížnosti, který je v praxi orgánů činných v trestním řízení obvyklý, a to i se zřetelem k tomu, že jedním ze stíhaných trestných činů je trestný čin spadající do věcné příslušnosti krajských soudů. V návrhu na prodloužení vazby ani v napadeném usnesení ostatně nebylo obtížností věci vůbec argumentováno.
V posuzovaném případě však nejsou dány ani jiné závažné důvody ve smyslu §71 odst. 3 tr. ř. Za takové důvody není možné v žádném případě považovat to, co Vrchní soud v Praze v souladu s návrhem na prodloužení vazby uvedl v odůvodnění napadeného usnesení. Pracovní zaneprázdnění znalce, pro které se včas nepodařilo zajistit doplněk znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, resp. vysvětlení podle §109 odst. 1 tr. ř., dovolená znalce ani dovolená předsedkyně senátu Městského soudu v Praze nemohou přesvědčivě odůvodnit prodloužení vazby nad dobu dvou roků. V celém rozsahu jde o okolnosti spadající do sféry organizace výkonu soudnictví. Význam těchto okolností nemůže obstát ve srovnání s významem osobní svobody obžalovaných, která je ústavně garantována v čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a jejíž omezení je co do doby trvání limitováno ustanovením čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Prodloužení vazby nad dobu dvou roků je výjimkou z citovaného ustanovení a již proto se musí opírat o takové skutečnosti, které jsou objektivně závažné a svou povahou i významem výjimečné.
Skutečné důvody, pro které trestní stíhání obžalovaných nebylo skončeno ve lhůtě dvou roků trvání vazby, spočívají ve vadně provedeném řízení, které předcházelo rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2000. Tento rozsudek musel být v odvolacím řízení zrušen a věc musela být vrácena k novému projednání a rozhodnutí jednak proto, že v důsledku chybějícího znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie byly důkazy neúplné, a jednak proto, že Městský soud v Praze v hlavním líčení neprovedl dokazování v potřebném rozsahu, a to ani v rozsahu, v němž byly důkazy shromážděny v přípravném řízení, a že při provádění těch důkazů, které v hlavním líčení vykonal, postupoval ve významné míře v rozporu s trestním řádem. V tomto ohledu lze konstatovat, že ta část řízení, která spadá do doby po rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v odvolacím řízení dne 27. 3. 2001, směřuje primárně jen k odstranění nedostatků a vad předcházejícího řízení. Nelze proto dojít k přesvědčivému závěru, že by to byly důležité důvody ve smyslu §71 odst. 3 tr. ř., co vyvolalo stav neskončeného trestního stíhání i po dvou letech trvání vazby obžalovaných. Prodloužení vazby nad tuto dobu proto nepřichází v úvahu.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a zamítl návrh na prodloužení vazby obžalovaných.
Nedostatek podmínek, které zákon v §71 odst. 3 tr. ř. stanoví pro prodloužení vazby, nemůže být nahrazen úvahami o závažnosti trestné činnosti, pro kterou jsou obžalovaní stíháni, úvahami o důvodnosti vazby z hlediska §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. ani úvahami o tom, jaké důsledky pro další řízení případně může mít propuštění obžalovaných na svobodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 6. září 2001
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec