ECLI:CZ:NS:2001:7.TVO.135.2001.1
sp. zn. 7 Tvo 135/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. září 2001 stížnost obžalovaného M. M., podanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 6. 9. 2001, sp. zn. 6 Ntv 11/01, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 21/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obžalovaného M. M. z a m í t á .
Odůvodnění:
Na obžalovaného M. M. byla Městským státním zástupcem v Praze podána dne 6. 10. 2000 u Městského soudu v Praze obžaloba pro trestnou činnost kvalifikovanou jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., které se měl obžalovaný dopustit podle obžaloby tím, že společně se spoluobžalovaným K. J. podvodně vylákal v průběhu měsíců června až prosince 1997 pod příslibem zajištění budoucích půjček od různých poškozených na zálohách finanční částku převyšující 550.000,- Kč.
Napadeným usnesením Vrchní soud v Praze podle §71 odst. 3 tr. řádu prodloužil vazbu obžalovaného M. M. z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu do 31. prosince 2001.
Proti usnesení o prodloužení vazby podal obžalovaný řádně a včas stížnost, kterou podrobně zdůvodnil jak sám, tak prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. Ž. V písemném odůvodnění stížnosti obžalovaný především namítl, že podle jeho názoru důvody vazby specifikované v ustanovení §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu ohledně něho neexistovaly od samého počátku trestního stíhání, neboť se podvodného jednání, kladeného mu za vinu, vůbec nedopustil.
Prostřednictvím svého obhájce kromě toho stěžovatel namítl, že dosavadní řízení trpělo nedůvodnými průtahy, z nichž většina byla dána mimo sféru vlivu jeho osoby, přičemž se podle mínění obžalovaného nejedná o natolik složitou věc, aby jí nebylo možno uložit ve lhůtě dvouleté vazby.
Obžalovaný M. M. proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky k jeho stížnosti napadené usnesení vrchního soudu zrušil, vazbu dále neprodlužoval a stěžovatele propustil z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud České republiky z podnětu obžalovaným M. M. podané stížnosti především zkoumal naplnění procesních podmínek řízení o tomto opravném prostředku, shledal stížnost přípustnou a obžalovaného osobou oprávněnou k podání této stížnosti a mohl tudíž za této procesní situace z podnětu stížnosti obžalovaného ve smyslu ustanovení §147 odst. 1 tr. řádu meritorně přezkoumat jak správnost výroku napadeného usnesení, tak správnost řízení jemu předcházejícího. Shledal však, že stížnosti nelze vyhovět.
Podle zjištění Nejvyššího soudu Vrchní soud v Praze na podkladě zcela konkrétních skutečností, týkajících se jak osoby obžalovaného, včetně jeho osobnostních dispozic a způsobu života před zadržením a vzetím do vazby v této trestní věci, i charakteru a závažnosti trestné činnosti, kladené mu v tomto trestním řízení za vinu, dospěl k oprávněnému a důkazně dostatečně podloženému závěru, že u obžalovaného M. M. i nadále trvají zákonné důvody vazby, předpokládané ustanovením §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Obžalovanému M. M. v probíhajícím trestním řízení nadále naprosto reálně hrozí uložení přísného nepodmíněného trestu odnětí svobody a oprávněně přitom vrchní soud zdůraznil konkrétní okolnosti, které předcházely opakovanému zatčení obžalovaného a jeho následnému vzetí do vazby po jeho zadržení policejními orgány ve Švýcarsku. Zákonné podmínky vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu jsou proto naplněny.
Konkrétní charakter soudem prvního stupně opodstatněně zjištěných vazebních důvodů přitom nedovoluje učinit oprávněný závěr o tom, že by bylo v tomto stadiu řízení možno vazbu obžalovaného M. M. nahradit zárukou nebo slibem, jak předpokládá ustanovení §73 tr. řádu, popřípadě peněžitou zárukou, zakotvenou ustanovením §73a tr. řádu.
Navíc intenzita naplnění a specifická povaha důvodů vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, správně konstatovaných u obžalovaného M. M. Vrchním soudem v Praze, činí i v současné době plně opodstatněným i další závěr vrchního soudu o tom, že propuštěním tohoto obžalovaného na svobodu by naprosto reálně hrozilo přinejmenším podstatné ztížení nebo dokonce zmaření dosažení účelu trestního řízení (srovnej ustanovení §1 odst. 1 tr. řádu).
A není pochyb ani o tom, že trestní stíhání obžalovaného M. M. nebylo možno především s ohledem na důkazní komplikovanost této trestní věci pravomocně skončit v maximální obecné dvouleté vazební lhůtě, přičemž v postupu orgánů činných v tomto řízení v přípravném řízení trestním nebyly zjištěny žádné nedůvodné průtahy a nezákonné průtahy neshledal Nejvyšší soud ani v řízení po podání obžaloby. K námitkám obžalovaného třeba poznamenat, že samotná okolnost, že soud prvního stupně po podání obžaloby musel jednání opakovaně odročit, aby se vypořádal s procesními námitkami a návrhy na doplnění dokazování v řízení před soudem, uplatněnými spoluobžalovaným K. J., neznamená, že tento časový úsek vazebně vedeného trestního řízení je možno bez dalšího označit jako průtah řízení zaviněný soudem prvního stupně.
Městský soud v Praze chce tímto procesním způsobem, a to i v zájmu samotného obžalovaného M. M., dosáhnout odstranění těch vad a pochybností o skutkových zjištěních z přípravného řízení, u kterých to ze svého hlediska pokládal za nutné. V procesním postupu nalézacího soudu tudíž šlo o užití práva, nikoli o zneužití práva, jak by se snad mohlo zdát z argumentace stěžovatele. (Srov. též ke stejné otázce usnesení Nejvyššího soudu ČR z 2. 3. 2001, sp. zn. 4 Tvo 30/2001).
Podmínky pro použití §71 odst. 3 tr. řádu a pro další prodloužení vazby byly tudíž podle názoru Nejvyššího soudu České republiky z důvodů shora uvedených splněny.
Úvahy o opodstatněnosti postupu vrchního soudu podle citovaného ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu lze navíc uzavřít konstatováním, že Vrchní soud v Praze skutečně prodloužil vazbu obžalovaného podle zjištění Nejvyššího soudu toliko na dobu nezbytně nutnou k provedení procesních úkonů pro pravomocné spravedlivé a zákonné skončení věci zásadních a nezastupitelných.
To ovšem samozřejmě nic nemění na tom, že pokud v dalším řízení vazební podmínky odpadnou nebo pokud nebude splněna kterákoliv ze zákonem požadovaných podmínek pro aplikaci ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu, bude nezbytné rozhodnout o propuštění obžalovaného M. M. z vazby na svobodu. Bez ohledu na to, zda bude tomuto obžalovanému v dalším řízení i nadále hrozit uložení vysokého trestu odnětí svobody či zda jeho případným propuštěním na svobodu bude hrozit zmaření nebo podstatné ztížení dosažení účelu trestního řízení.
Za stávajících procesních podmínek však Nejvyšší soud České republiky neshledal obžalovaným podaný opravný prostředek důvodným a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu proto stížnost obžalovaného M. M., směřující proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o prodloužení vazby tohoto obžalovaného, zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 26. září 2001
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák