ECLI:CZ:NS:2001:7.TVO.148.2001.1
sp. zn. 7 Tvo 148/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 23. 10. 2001 stížnost obžalovaného V. D., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 10. 2001, sp. zn. 4 Ntv 18/2001, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného V. D. z a m í t á .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením byla vazba obžalovaného V. D. v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 25/2000 prodloužena podle §71 odst. 3 tr. ř. do 31. 1. 2002.
Obžalovaný V. D. podal v zákonné lhůtě proti usnesení stížnost, v níž namítl, že u něho není dán důvod vazby a že řízení je provázeno průtahy, které nemohou jít k jeho tíži. I když to ve stížnosti není výslovně uvedeno, obžalovaný sleduje takovou změnu napadeného usnesení, která povede k jeho propuštění z vazby.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost není důvodná.
Obžalovaný je stíhán pro trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. Obžalovaný byl tímto trestným činem nepravomocně uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 7. 2001, sp. zn. 11 T 25/2000, s tím, že mu byl uložen trest odnětí svobody na 13 let. Trestní stíhání se nachází ve stadiu odvolacího řízení. Veřejné zasedání o odvolání obžalovaného bylo Vrchním soudem v Olomouci nařízeno na 4. 12. 2001.
Obžalovaný je ve vazbě od 20. 4. 1999. V nynějším stadiu řízení je ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 odst. 1 písm. c) tr. ř. Doba dvou roků, na kterou je trvání vazby omezeno podle §71 odst. 3 tr. ř., již uplynula a byla opakovaně prodlužována, naposledy do 31. 10. 2001. Více než 15 dnů před skončením této lhůty předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně navrhla další prodloužení vazby.
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v souladu se zákonem, pokud vazbu znovu prodloužil.
S Vrchním soudem v Olomouci je třeba souhlasit především v tom, že na straně obžalovaného nadále trvá vazební důvod stanovený v §67 odst. 1 písm. c) tr. ř. Obavu, že při pobytu na svobodě bude obžalovaný pokračovat v trestné činnosti, pro kterou je stíhán, Vrchní soud v Olomouci dostatečně konkrétně a přesvědčivě vysvětlil, přičemž výstižně odkázal na okolnost, že obžalovaný se měl jednání, pro které je nyní stíhán, dopustit ve zkušební době podmíněného odsouzení pro trestnou činnost, jejíž podstatná část byla spáchána násilným způsobem. Obava z pokračování v trestné činnosti, pro kterou je obžalovaný nyní stíhán a která má rovněž zjevně násilný charakter, tedy vyplývá z výraznějšího sklonu obžalovaného k násilnému jednání. Námitka obžalovaného, že tím nemůže být založen vazební důvod podle §67 odst. 1 písm. c) tr. ř., protože v poměru k posuzované trestné činnosti nejde o pokračování, ale v krajním případě o opakování trestného činu, není opodstatněná. Dikce „bude pokračovat v trestné činnosti“ uvedená v §67 odst. 1 písm. c) tr. ř. evidentně není míněna jako pokračování v trestném činu ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák., §12 odst. 11 tr. ř. a v uvedeném smyslu pojmově ani nepřichází v úvahu již proto, že se uvedené pojmy nemohou nikdy zcela krýt. To, co je v ustanovení §67 odst. 1 písm. c) tr. ř. označeno za „pokračování v trestné činnosti“, formálně nikdy nemůže být pokračováním v trestném činu podle §89 odst. 3 tr. zák., §12 odst. 11 tr. ř., neboť vždy bude moci jít jen o jiný skutek a tedy o opakování trestného činu. Pokračováním v trestné činnosti se proto ve smyslu §67 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozumí páchání další trestné činnosti téže nebo obdobné povahy, jako je stíhaná trestná činnost, bez ohledu na to, že formálně jde o opakování trestného činu a nikoli o pokračování v trestném činu podle §89 odst. 3 tr. zák., §12 odst. 11 tr. ř.
Vrchní soud v Olomouci zhodnotil dosavadní průběh řízení, zejména ve stadiu od posledního prodloužení vazby, a učinil opodstatněný závěr, že stav, kdy trestní stíhání obžalovaného nebylo skončeno ve lhůtě vazby do 31. 10. 2001, je důsledkem obtížnosti projednávané věci. Pokud obžalovaný ve stížnosti namítl průtahy spočívající ve výrazném časovém odstupu mezi vyhlášením rozsudku a jeho vyhotovením, lze do určité míry souhlasit s tím, že tato doba mohla být kratší. Na druhé straně však tato doba (od 10. 7. 2001 do 10. 10. 2001) neovlivnila celkovou délku řízení tak podstatně, aby mohla zvrátit úsudek o tom, že délka řízení primárně vyplývala z obtížnosti věci. Zároveň je možno poukázat na to, že veřejné zasedání o odvolání bylo nařízeno na 4. 12. 2001 a bude se tedy konat ve lhůtě, která není od vyhlášení rozsudku nijak nepřiměřená.
Žádné výhrady nelze mít ani proti tomu závěru Vrchního soudu v Olomouci, že propuštěním obžalovaného na svobodu hrozí zmaření nebo podstatné ztížení účelu trestní řízení.
Doba, na kterou Vrchní soud v Olomouci vazbu prodloužil, se jeví jako nezbytně nutná jak vzhledem k povaze projednávané věci, tak vzhledem ke stavu řízení.
Pokud se obžalovaný ve stížnosti zmínil o porušení práva na obhajobu, ke kterému mělo dojít tím, že Krajský soud v Brně předložil věc Vrchnímu soudu v Olomouci za situace, kdy ještě neuplynula lhůta k odvolání proti rozsudku, a že tak bylo obhájkyni ztíženo vypracování podávaného odvolání, lze k tomu pouze uvést, že tento postup neměl žádný vliv na meritorní správnost výroku napadeného usnesení o prodloužení vazby.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zamítl stížnost obžalovaného podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 23. října 2001
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec