ECLI:CZ:NS:2001:7.TVO.149.2001.1
sp. zn. 7 Tvo 149/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. října 2001 stížnosti obžalovaných M. B., P. V., P. K., a R. B., podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2001, sp. zn. 10 Ntv 16/01, ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 23/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnosti obžalovaných M. B., P. V., P. K. a R. B. z a m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze 14. 8. 2001, sp. zn. 2 T 23/2000, byli všichni čtyři shora uvedení obžalovaní uznáni vinnými trestnou činností, spočívající v nedovolené výrobě a držení omamných a psychotropních látek a jedů a v rámci trestní sazby vymezené ustanovením §187 odst. 2 tr. zák. byl obžalovaný M. B. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na dobu šesti a půl roku, obžalovaný P. V. na dobu pěti let, obžalovaný P. K. na dobu tří let a šesti měsíců a obžalovaný R. B. na dobu tří let. Pro výkon uložených nepodmíněných trestů odnětí svobody byli všichni čtyři obžalovaní shodně zařazeni do věznice s ostrahou. Proti odsuzujícímu rozsudku podala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem odvolání v neprospěch všech čtyř obžalovaných a také obžalovaní M. B., P. V., P. K. a R. B. napadli tento rozsudek odvoláním. Vrchní soud v Praze nařídil k projednání všech těchto opravných prostředků veřejné zasedání na den 6. 12. 2001.
Napadeným usnesením Vrchní soud v Praze podle §71 odst. 3 tr. řádu prodloužil vazbu obžalovaných M. B., P. V., P. K. a R. B. do 31. prosince 2001. Podle odůvodnění předmětného usnesení (viz str. 5) se tak stalo u obžalovaných M. B., P. K. a R. B. z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, u obžalovaného P. V. z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Proti usnesení o prodloužení vazby podali obžalovaní M. B., P. V., P. K. a R. B. řádně a včas stížnosti.
V písemném odůvodnění podaných opravných prostředků v podstatě všichni čtyři obžalovaní shodně vyslovili nesouhlas se závěrem Vrchního soudu v Praze, že v jejich jednotlivých konkrétních případech nadále trvají tímto soudem uváděné vazební důvody a namítli buď to, že tyto vazební důvody nebyly dány od samého počátku trestního stíhání, anebo to, že v mezidobí soudem tvrzené zákonné důvody vazby pominuly.
Navíc všichni čtyři obžalovaní zaujali názor, že nebyly splněny ani zákonné důvody pro prodloužení jejich vazby ve smyslu §71 odst. 3 tr. řádu.
Obžalovaní proto shodně požádali Nejvyšší soud České republiky, aby ohledně každého z nich k podané stížnosti zrušil odpovídající část napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze a stěžovatele aby neprodleně propustil z dosud vykonávané vazby na svobodu.
Nejvyšší soud České republiky s ohledem na svou zákonnou přezkumnou povinnost za tohoto procesního stavu z podnětu obžalovanými M. B. P. V., P. K. a R. B. podaných stížností především zkoumal naplnění procesních podmínek řízení o těchto opravných prostředcích, shledal všechny čtyři stížnosti přípustnými a všechny čtyři obžalované osobami oprávněnými k podání těchto stížností.
Protože také patnáctidenní propadná zákonná lhůta předpokládaná ustanovením §71 odst. 6 tr. řádu byla ohledně všech čtyř obžalovaných dodržena, Nejvyšší soud mohl za této procesní situace z podnětu stížnosti shora uvedených obžalovaných ve smyslu ustanovení §147 odst. 1, odst. 2 tr. řádu meritorně přezkoumat jak správnost odpovídající části výroku napadeného usnesení, tak správnost řízení této části výroku předcházejícího. Shledal však, že ani jedné z podaných stížností nelze vyhovět.
Podle zjištění Nejvyššího soudu Vrchní soud v Praze na podkladě zcela konkrétních skutečností, týkajících se jak osob všech čtyř obžalovaných, včetně jejich osobnostních dispozic a způsobu života a chování před zadržením a vzetím do vazby v této trestní věci, a závažné a rozsáhlé trestné činnosti, kladené jim v tomto trestním řízení za vinu, dospěl k oprávněnému a důkazně dostatečně podloženému závěru, že u obžalovaných M. B., P. K. a R. B. i nadále trvají zákonné důvody vazby, předpokládané ustanovením §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, a u obžalovaného P. V. nadále trvá vazební důvod, zakotvený ustanovením §67 odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Vrchní soud nepochybil zjištěním, že v tomto trestním řízení vzhledem k odvolání státního zástupce, podaného v jejich neprospěch, nadále všem čtyřem obžalovaným naprosto reálně hrozí uložení přísného nepodmíněného trestu odnětí svobody. Konkrétní charakter stíhané trestné činnosti a předpokládaný podíl obžalovaných na stíhaném deliktu činí spolu se skutečností, že jsou oba cizími státními příslušníky u obžalovaných M. B. a R. B. naprosto reálným nebezpečí, že by mohli z území České republiky z obavy před hrozícím trestem uprchnout, a oprávněně dovodil obdobnou obavu vrchní soud též u obžalovaného P. K. Zákonné podmínky vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu jsou proto u všech uvedených obžalovaných naplněny.
Stejně tak především usilovnost, se kterou měl pokračovat v páchání trestné činnosti obžalovaný P. V., a další okolnosti uváděné soudem prvního stupně, vskutku činí zcela reálnou obavu, že by při svém pobytu na svobodě v takové trestné činnosti pokračoval i nadále. A tento obžalovaný tak naplňuje zákonné předpoklady pro aplikaci ustanovení §67 odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Konkrétní charakter soudem prvního stupně opodstatněně zjištěných vazebních důvodů přitom nedovoluje učinit oprávněný závěr o tom, že by bylo v tomto stadiu řízení možno vazbu obžalovaných M. B., P. V., P. K. a R. B. či jednoho nebo několika z nich nahradit zárukou nebo slibem, jak předpokládá ustanovení §73 tr. řádu, popřípadě peněžitou zárukou, zakotvenou ustanovením §73a tr. řádu.
Navíc intenzita naplnění a specifická povaha důvodů vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, správně konstatovaných u obžalovaných M. B., P. K. a R. B. Vrchním soudem v Praze, i podle §67 odst. 1 písm. c) tr. řádu, zjištěných tímto soudem u obžalovaného P. V., činí i v současné době plně opodstatněným i další závěr vrchního soudu o tom, že při propuštění těchto čtyř obžalovaných, popřípadě kteréhokoliv z nich na svobodu by naprosto reálně hrozilo přinejmenším podstatné ztížení nebo dokonce zmaření dosažení účelu trestního řízení (srovnej ustanovení §1 odst. 1 tr. řádu).
A není pochyb ani o tom, že trestní stíhání obžalovaných M. B., P. V., P. K. a R. B. nebylo možno především s ohledem na rozsah a důkazní komplikovanost této trestní věci pravomocně skončit v maximální obecné dvouleté vazební lhůtě, ani ve lhůtě nad tuto hranici opakovaně prodloužené, přičemž v postupu orgánů činných v tomto řízení v přípravném řízení trestním nebyly zjištěny žádné nedůvodné průtahy. Podmínky pro použití §71 odst. 3 tr. řádu a pro další prodloužení vazby byly tudíž podle názoru Nejvyššího soudu České republiky z důvodů shora uvedených splněny.
Úvahy o opodstatněnosti postupu vrchního soudu podle citovaného ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu lze navíc uzavřít konstatováním, že Vrchní soud v Praze skutečně prodloužil vazbu všech čtyř obžalovaných podle zjištění Nejvyššího soudu toliko na dobu nezbytně nutnou k provedení procesních úkonů pro pravomocné spravedlivé a zákonné skončení věci zásadních a nezastupitelných.
To ovšem samozřejmě nic nemění na tom, že pokud v dalším řízení vazební podmínky odpadnou nebo pokud nebude splněna kterákoliv ze zákonem požadovaných podmínek pro aplikaci ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu, bude nezbytné rozhodnout o propuštění obžalovaných M. B., P. V., P. K. a R. B. či některého z nich z vazby na svobodu. Bez ohledu na to, zda bude těmto obžalovaným v dalším řízení i nadále hrozit uložení vysokého trestu odnětí svobody či zda jejich případným propuštěním na svobodu bude hrozit zmaření nebo podstatné ztížení dosažení účelu trestního řízení.
Za stávajících procesních podmínek však Nejvyšší soud České republiky neshledal obžalovanými podané opravné prostředky důvodnými a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu proto stížnosti obžalovaných M. B., P. V., P. K. a R. B., směřující proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o prodloužení vazby těchto čtyř obžalovaných, zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 25. října 2001
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k