ECLI:CZ:NS:2001:7.TVO.162.2001.1
sp. zn. 7 Tvo 162/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 13. 11. 2001 stížnost obviněného M. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2001, sp. zn. 9 Ntv 5/01, a rozhodl takto:
Podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se napadené usnesení zrušuje . Podle §71 odst. 3 tr. ř. se návrh předsedy senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem na prodloužení vazby obviněného M. K. v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 75/2001 z a m í t á .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením byla vazba obviněného M. K. v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 75/2001 prodloužena do 3. 3. 2002.
Proti usnesení podal obviněný M. K. v zákonné lhůtě stížnost, kterou blíže nezdůvodnil.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost je důvodná.
Obviněný je stíhán pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák. dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve formě pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., další trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a trestný čin útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zák. Trestní stíhání je ve stadiu, kdy pro uvedené trestné činy byla dne 24. 8. 2001 podána obžaloba a kdy dosud nebylo nařízeno hlavní líčení.
Ve vazbě je obviněný od 3. 11. 1999. V nynějším stadiu řízení je ve vazbě z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Doba dvou roků, na kterou je trvání vazby omezeno podle §71 odst. 3 tr. ř., uplynula dne 3. 11. 2001. Více než 15 dnů před skončením této lhůty předseda senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem navrhl prodloužení vazby.
Vrchní soud v Praze rozhodl v rozporu se zákonem, pokud vazbu obviněného M. K. prodloužil.
Podle §71 odst. 3 tr. ř. vazba v řízení před soudem spolu s vazbou v přípravném řízení nesmí trvat déle než dva roky, a pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může o dalším trvání vazby na nezbytně nutnou dobu rozhodnout vrchní soud.
V posuzovaném případě lze souhlasit s Vrchním soudem v Praze nanejvýše v tom, že na straně obviněného nadále trvají důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. V tomto ohledu jsou úvahy a závěry Vrchního soudu v Praze opřeny o dostatečně konkrétní a přesvědčivé skutečnosti, které byly náležitě vysvětleny v odůvodnění napadeného usnesení.
Nelze však souhlasit s tím, že jsou splněny i další zákonné podmínky pro prodloužení vazby nad dva roky. Z těchto podmínek není splněna ta, která vyžaduje, aby stav, kdy trestní stíhání nebylo skončeno v rámci lhůty dvou roků trvání vazby, byl důsledkem obtížnosti projednávané věci nebo jiných závažných důvodů.
Vrchní soud v Praze v napadeném usnesení obtížností projednávané věci neargumentoval. V tomto ohledu je možné jen poznamenat, že o obtížnosti věci ve smyslu §71 odst. 3 tr. ř. by bylo namístě uvažovat jen ve vztahu k trestnému činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák. dílem dokonanému a dílem nedokonanému ve formě pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Tento trestný čin měl obviněný spáchat celkem pěti násilnými útoky proti uzamčeným osobním automobilům. Z hlediska okruhu dokazovaných skutečností, rozsahu prováděných důkazů a jejich dostupnosti jde o věc, jejíž stupeň obtížnosti se nevyznačuje ničím zvláštním či mimořádným, čím by bylo možné přesvědčivě odůvodnit trvání vazby nad dva roky. Ostatní trestné činy, které jsou obviněnému kladeny za vinu, svou závažností v podstatě vůbec ani nedosahují takového stupně, aby tím bylo možné odůvodnit jakékoli úvahy o prodloužení vazby nad dva roky.
Tzv. jiné závažné důvody ve smyslu §71 odst. 3 tr. ř. Vrchní soud v Praze spatřoval v tom, že obžaloba byla podána po vyčerpání podstatné části dvou roků vazby již v přípravném řízení, že tuto skutečnost nelze klást k tíži soudu, v jehož postupu nebyly zjištěny žádné průtahy, a že stav neskončeného trestního stíhání v rámci lhůty dvou roků vazby není důsledkem nečinnosti soudu. Trestní stíhání je ale třeba posuzovat jako jeden celek, což mimo jiné znamená, že důvody, pro které nebylo trestní stíhání skončeno ve lhůtě dvou roků trvání vazby, je nutné vztahovat k celému trestnímu stíhání a nikoli k jeho jednotlivým stadiím (k tomu viz č. 32/1998 Sb. rozh. tr.). Obžaloba byla podána za situace, kdy v rámci přípravného řízení byl obviněný ve vazbě téměř 22 měsíců. Třebaže tato okolnost se nemůže klást k tíži soudu, jak uvedl Vrchní soud v Praze, je nutné dodat, že především se nemůže klást k tíži obviněnému. Pokud délka dosavadního trestního stíhání byla ovlivněna především neúměrnou zdlouhavostí přípravného řízení, aniž pro to byly vysvětlitelné důvody, které by bylo možné hodnotit jako závažné důvody podle §71 odst. 3 tr. ř., nelze vazbu nad dobu dvou roků prodloužit. Okolnost, že soud případně neměl dostatek času věc projednat a rozhodnout a dokončit tak trestní stíhání, již je nerozhodná. Pochybení Vrchního soudu v Praze proto spočívalo v tom, že tzv. jiné závažné důvody podle §71 odst. 3 tr. ř. spatřoval jen v tom, že tu nebyla nečinnost soudu. Absence neodůvodněných průtahů v postupu soudu však automaticky ještě neznamená, že jsou dány tzv. jiné závažné důvody podle §71 odst. 3 tr. ř., zvláště když řízení před podáním obžaloby bylo nepřiměřeně dlouhé, vyznačovalo se značnými časovými odstupy mezi jednotlivými vyšetřovacími úkony a bylo provázeno průtahy, pro které není žádné přesvědčivé vysvětlení.
Za tohoto stavu nebylo možné prodloužit vazbu nad dobu dvou roků. Nelze pominout, že vazba je závažným zásahem do ústavně garantované osobní svobody (čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a že je ústavně limitována i co do svého trvání na dobu stanovenou zákonem (čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod). Prodloužení vazby nad dobu dvou roků je výjimkou z ústavně zakotveného časového limitu vazby. Postup, jímž je vazba nad tento limit prodloužena, se proto musí opírat o takové skutečnosti, které jsou výjimečné a objektivně závažné. Takové skutečnosti však v posuzované věci dány nejsou.
Proto Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a zamítl návrh na prodloužení vazby.
Nedostatek zákonných podmínek k prodloužení vazby podle §71 odst. 3 tr. ř. není možné nahradit úvahami o závažnosti samotných vazebních důvodů ani úvahami o tom, jaké důsledky pro další průběh řízení může mít propuštění obviněného na svobodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 13. listopadu 2001
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec v. r.
Za správnost vyhotovení : Věra Popovičová
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 13. 11. 2001 stížnost obviněného M. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2001, sp. zn. 9 Ntv 5/01, a rozhodl takto: Podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se napadené usnesení zrušuje . Podle §71 odst. 3 tr. ř. se návrh předsedy senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem na prodloužení vazby obviněného M. K. v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 75/2001 z a m í t á .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením byla vazba obviněného M. K. v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 75/2001 prodloužena do 3. 3. 2002.
Proti usnesení podal obviněný M. K. v zákonné lhůtě stížnost, kterou blíže nezdůvodnil.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost je důvodná.
Obviněný je stíhán pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák. dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve formě pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., další trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a trestný čin útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zák. Trestní stíhání je ve stadiu, kdy pro uvedené trestné činy byla dne 24. 8. 2001 podána obžaloba a kdy dosud nebylo nařízeno hlavní líčení.
Ve vazbě je obviněný od 3. 11. 1999. V nynějším stadiu řízení je ve vazbě z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Doba dvou roků, na kterou je trvání vazby omezeno podle §71 odst. 3 tr. ř., uplynula dne 3. 11. 2001. Více než 15 dnů před skončením této lhůty předseda senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem navrhl prodloužení vazby.
Vrchní soud v Praze rozhodl v rozporu se zákonem, pokud vazbu obviněného M. K. prodloužil.
Podle §71 odst. 3 tr. ř. vazba v řízení před soudem spolu s vazbou v přípravném řízení nesmí trvat déle než dva roky, a pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může o dalším trvání vazby na nezbytně nutnou dobu rozhodnout vrchní soud.
V posuzovaném případě lze souhlasit s Vrchním soudem v Praze nanejvýše v tom, že na straně obviněného nadále trvají důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. V tomto ohledu jsou úvahy a závěry Vrchního soudu v Praze opřeny o dostatečně konkrétní a přesvědčivé skutečnosti, které byly náležitě vysvětleny v odůvodnění napadeného usnesení.
Nelze však souhlasit s tím, že jsou splněny i další zákonné podmínky pro prodloužení vazby nad dva roky. Z těchto podmínek není splněna ta, která vyžaduje, aby stav, kdy trestní stíhání nebylo skončeno v rámci lhůty dvou roků trvání vazby, byl důsledkem obtížnosti projednávané věci nebo jiných závažných důvodů.
Vrchní soud v Praze v napadeném usnesení obtížností projednávané věci neargumentoval. V tomto ohledu je možné jen poznamenat, že o obtížnosti věci ve smyslu §71 odst. 3 tr. ř. by bylo namístě uvažovat jen ve vztahu k trestnému činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák. dílem dokonanému a dílem nedokonanému ve formě pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Tento trestný čin měl obviněný spáchat celkem pěti násilnými útoky proti uzamčeným osobním automobilům. Z hlediska okruhu dokazovaných skutečností, rozsahu prováděných důkazů a jejich dostupnosti jde o věc, jejíž stupeň obtížnosti se nevyznačuje ničím zvláštním či mimořádným, čím by bylo možné přesvědčivě odůvodnit trvání vazby nad dva roky. Ostatní trestné činy, které jsou obviněnému kladeny za vinu, svou závažností v podstatě vůbec ani nedosahují takového stupně, aby tím bylo možné odůvodnit jakékoli úvahy o prodloužení vazby nad dva roky.
Tzv. jiné závažné důvody ve smyslu §71 odst. 3 tr. ř. Vrchní soud v Praze spatřoval v tom, že obžaloba byla podána po vyčerpání podstatné části dvou roků vazby již v přípravném řízení, že tuto skutečnost nelze klást k tíži soudu, v jehož postupu nebyly zjištěny žádné průtahy, a že stav neskončeného trestního stíhání v rámci lhůty dvou roků vazby není důsledkem nečinnosti soudu. Trestní stíhání je ale třeba posuzovat jako jeden celek, což mimo jiné znamená, že důvody, pro které nebylo trestní stíhání skončeno ve lhůtě dvou roků trvání vazby, je nutné vztahovat k celému trestnímu stíhání a nikoli k jeho jednotlivým stadiím (k tomu viz č. 32/1998 Sb. rozh. tr.). Obžaloba byla podána za situace, kdy v rámci přípravného řízení byl obviněný ve vazbě téměř 22 měsíců. Třebaže tato okolnost se nemůže klást k tíži soudu, jak uvedl Vrchní soud v Praze, je nutné dodat, že především se nemůže klást k tíži obviněnému. Pokud délka dosavadního trestního stíhání byla ovlivněna především neúměrnou zdlouhavostí přípravného řízení, aniž pro to byly vysvětlitelné důvody, které by bylo možné hodnotit jako závažné důvody podle §71 odst. 3 tr. ř., nelze vazbu nad dobu dvou roků prodloužit. Okolnost, že soud případně neměl dostatek času věc projednat a rozhodnout a dokončit tak trestní stíhání, již je nerozhodná. Pochybení Vrchního soudu v Praze proto spočívalo v tom, že tzv. jiné závažné důvody podle §71 odst. 3 tr. ř. spatřoval jen v tom, že tu nebyla nečinnost soudu. Absence neodůvodněných průtahů v postupu soudu však automaticky ještě neznamená, že jsou dány tzv. jiné závažné důvody podle §71 odst. 3 tr. ř., zvláště když řízení před podáním obžaloby bylo nepřiměřeně dlouhé, vyznačovalo se značnými časovými odstupy mezi jednotlivými vyšetřovacími úkony a bylo provázeno průtahy, pro které není žádné přesvědčivé vysvětlení.
Za tohoto stavu nebylo možné prodloužit vazbu nad dobu dvou roků. Nelze pominout, že vazba je závažným zásahem do ústavně garantované osobní svobody (čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a že je ústavně limitována i co do svého trvání na dobu stanovenou zákonem (čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod). Prodloužení vazby nad dobu dvou roků je výjimkou z ústavně zakotveného časového limitu vazby. Postup, jímž je vazba nad tento limit prodloužena, se proto musí opírat o takové skutečnosti, které jsou výjimečné a objektivně závažné. Takové skutečnosti však v posuzované věci dány nejsou.
Proto Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a zamítl návrh na prodloužení vazby.
Nedostatek zákonných podmínek k prodloužení vazby podle §71 odst. 3 tr. ř. není možné nahradit úvahami o závažnosti samotných vazebních důvodů ani úvahami o tom, jaké důsledky pro další průběh řízení může mít propuštění obviněného na svobodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 13. listopadu 2001
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec