ECLI:CZ:NS:2001:7.TVO.163.2001.1
sp. zn. 7 Tvo 163/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. listopadu 2001 stížnosti obžalovaných P. V. M., a I. J. J., podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 2 Ntv 31/01, ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 17/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnosti obžalovaných P. V. M. a I. J. J. z a m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 46 T 17/2000, byli oba shora uvedení obžalovaní uznáni kromě jiného jako spolupachatelé vinnými pokračujícím trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a oba byli podle §234 odst. 2, §35 odst. 1 tr. zák. odsouzeni k úhrnným nepodmíněným trestům odnětí svobody; obžalovaný P. V. M. na dobu devíti let s výkonem ve věznici se zvýšenou ostrahou, obžalovaný I. J. J. na dobu šesti let s výkonem ve věznici s ostrahou. Oběma obžalovaným byl současně podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Odvolání obou obžalovaných, podaná proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, byla rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 2 To 98/01, podle §256 tr. řádu zamítnuta a výrok o shora uvedených trestech, převzatý odvolacím soudem v nezměněné podobě z rozsudku Městského soudu v Praze se tak ohledně nich stal tímto vykonatelným. Oba obžalovaní se ostatně v současné době ve výkonu uložený trestů odnětí svobody nacházejí.
Napadeným usnesením přitom Vrchní soud v Praze podle §71 odst. 3 tr. řádu prodloužil vazbu obžalovaných P. V. M. a I. J. J. do 21. prosince 2001 s tím, že u obou obžalovaných nadále trvají zákonné vazební důvody, uvedené v ustanovení §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Proti usnesení o prodloužení vazby podali obžalovaní P. V. M. a I. J. J. řádně a včas stížnosti, a to jak sami, tak prostřednictvím svých obhájkyň JUDr. J. V. a JUDr. B. S.
V písemném odůvodnění podaných opravných prostředků v podstatě oba obžalovaní shodně vyslovili nesouhlas se závěrem Vrchního soudu v Praze, že v jejich jednotlivých konkrétních případech nadále trvají tímto soudem uváděné vazební důvody a namítli buď to, že tyto vazební důvody nebyly dány od samého počátku trestního stíhání, anebo to, že v mezidobí soudem tvrzené zákonné důvody vazby pominuly.
Navíc oba obžalovaní zaujali názor, že nebyly splněny ani zákonné důvody pro prodloužení jejich vazby ve smyslu §71 odst. 3 tr. řádu.
Obžalovaní P. V. M. a I. J. J. proto shodně požádali Nejvyšší soud České republiky, aby ohledně každého z nich k podané stížnosti zrušil odpovídající část napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze a stěžovatele aby neprodleně propustil z dosud vykonávané vazby na svobodu.
Nejvyšší soud České republiky s ohledem na svou zákonnou přezkumnou povinnost i za shora popsaného procesního stavu, kdy rozhodování o dalším trvání vazby je v podstatě bezpředmětné, z podnětu obžalovanými P. V. M. a I. J. J. podaných stížností především zkoumal naplnění procesních podmínek řízení o těchto opravných prostředcích, shledal obě stížnosti přípustnými a oba obžalované osobami oprávněnými k podání těchto stížností.
Protože také patnáctidenní propadná zákonná lhůta předpokládaná ustanovením §71 odst. 6 tr. řádu byla ohledně obou obžalovaných dodržena, Nejvyšší soud za této procesní situace z podnětu stížnosti shora uvedených obžalovaných ve smyslu ustanovení §147 odst. 1, odst. 2 tr. řádu meritorně přezkoumal jak správnost odpovídající části výroku napadeného usnesení, tak správnost řízení této části výroku předcházejícího. Shledal však, že ani jedné z podaných stížností nelze vyhovět.
Podle zjištění Nejvyššího soudu Vrchní soud v Praze na podkladě zcela konkrétních skutečností, týkajících se jak osob obou obžalovaných, včetně jejich osobnostních dispozic a způsobu života a chování před zadržením a vzetím do vazby v této trestní věci, a závažné trestné činnosti, kladené jim v tomto trestním řízení právem za vinu, dospěl k oprávněnému a důkazně dostatečně podloženému závěru, že u obžalovaných P. V. M. a I. J. J. v době rozhodování tohoto soudu o jejich vazbě nadále trvaly zákonné vazební důvody, předpokládané ustanovením §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Vrchní soud nepochybil zjištěním, že v tomto trestním řízení nadále oběma obžalovaným naprosto reálně hrozilo uložení přísného nepodmíněného trestu odnětí svobody. Konkrétní charakter stíhané trestné činnosti a předpokládaný podíl obžalovaných na stíhaném deliktu přitom spolu se skutečností, že jsou oba cizími státními příslušníky činil u obžalovaných P. V. M. a I. J. J. zcela aktuálním nebezpečí, že by mohli z území České republiky z obavy před hrozícím trestem uprchnout. Zákonné podmínky vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu byly proto u obou uvedených obžalovaných naplněny.
Konkrétní charakter soudem prvního stupně opodstatněně zjištěných vazebních důvodů přitom nedovoloval učinit oprávněný závěr o tom, že by bylo v daném stadiu řízení možno vazbu obžalovaných P. V. M. a I. J. J. či jednoho z nich nahradit zárukou nebo slibem, jak předpokládá ustanovení §73 tr. řádu, popřípadě peněžitou zárukou, zakotvenou ustanovením §73a tr. řádu.
Navíc intenzita naplnění a specifická povaha důvodů vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, správně konstatovaných u obžalovaných P. V. M. a I. J. J. Vrchním soudem v Praze, tehdy činila plně opodstatněným i další závěr vrchního soudu o tom, že při propuštění obou obžalovaných, popřípadě kteréhokoliv z nich na svobodu by naprosto reálně hrozilo přinejmenším podstatné ztížení nebo dokonce zmaření dosažení účelu trestního řízení (srovnej ustanovení §1 odst. 1 tr. řádu).
A není pochyb ani o tom, že trestní stíhání obžalovaných P. V. M. a I. J. J. nebylo možno především s ohledem na důkazní komplikovanost této trestní věci pravomocně skončit v maximální obecné dvouleté vazební lhůtě, ani ve lhůtě nad tuto hranici opakovaně prodloužené, přičemž v postupu orgánů činných v tomto řízení v přípravném řízení trestním nebyly zjištěny žádné nedůvodné průtahy. Podmínky pro použití §71 odst. 3 tr. řádu a pro další prodloužení vazby byly tudíž podle názoru Nejvyššího soudu České republiky z důvodů shora uvedených splněny.
Úvahy o opodstatněnosti postupu vrchního soudu podle citovaného ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu lze navíc uzavřít konstatováním, že Vrchní soud v Praze skutečně prodloužil vazbu obou obžalovaných podle zjištění Nejvyššího soudu toliko na dobu nezbytně nutnou k provedení procesních úkonů pro pravomocné spravedlivé a zákonné skončení věci zásadních a nezastupitelných, byť nakonec postačovala pro naplnění tohoto účelu i doba kratší.
Za přezkoumávaných procesních podmínek tak Nejvyšší soud České republiky neshledal oběma obžalovanými podané opravné prostředky důvodnými a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu proto stížnosti obžalovaných P. V. M. a I. J. J., směřující proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o prodloužení vazby těchto obžalovaných, zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 8. listopadu 2001
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák