ECLI:CZ:NS:2001:7.TVO.164.2001.1
sp. zn. 7 Tvo 164/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 14. 11. 2001 stížnosti obžalovaných P. F., a J. P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2001, sp. zn. 4 Ntv 20/2001, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnosti obžalovaných P. F. a J. P. z a m í t a j í .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením byla vazba obžalovaných P. F., Z. S., M. R. a J. P. v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. 28 T 5/2000 prodloužena podle §71 odst. 3 tr. ř. do 31. 12. 2001.
Proti tomuto usnesení podali obžalovaní P. F. a J. P. ve lhůtě stanovené v §143 odst. 1 tr. ř. stížnosti. Obžalovaný P. F. ve své stížnosti vyslovil přesvědčení, že úvahy vrchního soudu o dalším trvání vazby ve smyslu §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. nemají oporu v zákoně, neboť nelze vycházet ze závěru, že obviněný, který byl uznán vinným trestným činem podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák., je ve skutečnosti ohrožen trestní sazbou v rozpětí od 10 do 15 let vzhledem k podané obžalobě a tomu, že státní zástupce podal v neprospěch obviněného odvolání. Podle názoru obžalovaného se jedná o čistě spekulativní úvahy soudu, pro které nesvědčí ani další soudem uváděná argumentace, že se obviněný pohyboval různě po území České republiky.
Obžalovaný J. P. ve své stížnosti poukázal rovněž na to, že podle jeho názoru nejsou dány důvody dalšího jeho setrvání ve vazbě, když uváděný vazební důvod (§67 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) považuje za neodpovídající skutečnostem, které ze spisu vyplývají. Vzhledem k tomu, že ve vazbě strávil již dva a půl roku, považuje další setrvání ve vazbě za nadbytečné, a to i s přihlédnutím k tomu, že se sám dostavoval na předvolání k orgánům činným v trestním řízení.
Závěrem oba obžalovaní navrhli zrušení napadeného usnesení a propuštění z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že stížnosti nejsou důvodné.
Obžalovaní jsou stíháni pro závažnou trestnou činnost, a to trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, odst. 3 tr. zák. Obžalovaný P. F. byl oproti podané obžalobě nepravomocně uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně. Obžalovaný J. P. byl rovněž nepravomocně uznán vinným pomocí k trestnému činu loupeže podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §234 odst. 1, odst. 3 tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání třinácti roků. Trestní stíhání se nachází ve stadiu odvolacího řízení, kdy veřejné zasedání o odvolání obžalovaných a státního zástupce bylo Vrchním soudem v Olomouci nařízeno na 20. 11. 2001.
Obžalovaný P. F. i obžalovaný J. P. byli vzati do vazby usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 1999, sp. zn. Nt 630/99 resp. Nt 631/99, a to z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. V průběhu trestního stíhání obžalovaných došlo k redukci vazebních důvodů na stávající důvod uvedený v §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Doba dvou roků, na kterou je trvání vazby omezeno podle §71 odst. 3 tr. ř., již uplynula a byla prodloužena usnesením Vrchního soudu v Olomouci (ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tvo 64/2001 u obžalovaného P. F. ) do 31. 10. 2001. Ve lhůtě stanovené v §71 odst. 6 tr. ř. podal předseda senátu krajského soudu (§71 odst. 5 tr. ř.) návrh na prodloužení vazby obžalovaných.
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v souladu se zákonem, pokud vazbu obžalovaných znovu prodloužil.
Lze souhlasit se závěry Vrchního soudu v Olomouci především v tom, že u obžalovaných i nadále trvá vazební důvod uvedený v §67 odst. 1 písm. a) tr. ř., tedy obava, že v případě propuštění obžalovaných z vazby na svobodu se budou chovat způsobem, který předpokládá ustanovení §67 odst. 1 písm. a) tr. ř., tj. obava, že uprchnou či se budou skrývat, aby se tak vyhnuli trestnímu stíhání a u obžalovaného J. P. (nepravomocně) uloženému citelnému trestu odnětí svobody, který také hrozí spoluobžalovanému P. F. Nad rámec důvodů, které uvádí vrchní soud ve svém rozhodnutí jako okolnosti odůvodňující shora uvedený vazební důvod, je nutno také poukázat na charakter trestné činnosti, pro který jsou obžalovaní stíháni. Z podané obžaloby je nepochybné, že obžalovaní jsou stíháni pro závažnou trestnou činnost, přepadení pošty, se škodou převyšující částku 19 mil. Kč. V této souvislosti nelze přehlédnout, zejména ve vztahu k obžalovanému P. F., skutečnosti, plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2001, sp. zn. 4 Tvo 64/2001, tj. odkaz na možnost použití části odcizených peněz k útěku před hrozícím trestem. Tato obava je však také důvodná i u spoluobžalovaného J. P., byť podle rozsudku soudu prvního stupně měl tento převzít od spoluobžalovaného P. F. podstatně nižší částku.
Vrchní soud v Olomouci zhodnotil dosavadní průběh řízení, zejména ve stadiu od posledního prodloužení vazby, a učinil opodstatněný závěr, že stav, kdy trestní stíhání nebylo skončeno ve lhůtě stanovené do 31. 10. 2001, je důsledkem zejména obtížnosti projednávané věci. Nejvyšší soud neshledal neodůvodněné průtahy v řízení před soudem od posledního prodloužení vazby. Pokud po vrácení spisu nebylo okamžitě nařízeno hlavní líčení stalo se tak z důvodu předvolávání svědků a zjištění jejich bydliště, a to cestou právní pomoci. V uvedené době byl dne 17. 9. 2001 vyhlášen nepravomocný rozsudek, který jako obsáhlý byl vyhotoven, rozeslán, a spis předložen s opravnými prostředky odvolacímu soudu, který na 20. 11. 2001 má již nařízeno veřejné zasedání, tj. bude se konat ve lhůtě, která není od vyhlášení rozsudku nijak nepřiměřená, a to ani ode dne, ke kterému byla vazba naposledy prodloužena (31. 10. 2001).
Souhlasit lze rovněž se závěrem, že propuštěním obžalovaných z vazby na svobodu hrozí zmaření nebo podstatné ztížení účelu trestního řízení.
Doba, na kterou Vrchní soud v Olomouci vazbu obžalovaných prodloužil, se jeví jako nezbytně nutná jak vzhledem k povaze projednávané věci, tak vzhledem ke stavu řízení, a proto Nejvyšší soud podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnosti obžalovaných P. F. a J. P. jako nedůvodné zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 14. listopadu 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann