ECLI:CZ:NS:2001:7.TVO.175.2001.1
sp. zn. 7 Tvo 175/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 5. prosince 2001 stížnost obžalovaného J. V. podanou proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 15. 11. 2001, sp. zn. 1 Ntv 12/2001, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 16/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obžalovaného J. V. z a m í t á .
Odůvodnění:
Nepravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 10. 10. 2001, sp. zn. 32 T 16/2000, byl obžalovaný J. V. odsouzen za trestný čin vraždy podle §219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Obžalovaný J. V. podal proti odsuzujícímu rozsudku ihned po jeho vyhlášení přímo do protokolu odvolání, o kterém odvolací soud dosud nerozhodl.
Napadeným usnesením Vrchní soud v Olomouci podle §71 odst. 3 tr. řádu prodloužil vazbu obžalovaného J. V. z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu do 28. února 2002.
Proti usnesení o prodloužení vazby podal obžalovaný řádně a včas stížnost. V písemném odůvodnění stížnosti obžalovaný namítl, že podle jeho názoru u něho důvody vazby specifikované v ustanovení §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu neexistovaly od samého počátku, neboť se trestného činu, kladeného mu za vinu nedopustil.
Obžalovaný J. V. proto v závěru písemně podaného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky k jeho stížnosti napadené usnesení vrchního soudu zrušil, vazbu dále neprodlužoval a stěžovatele propustil z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud České republiky z podnětu obžalovaným J. V. podané stížnosti především zkoumal naplnění procesních podmínek řízení o tomto opravném prostředku, shledal stížnost přípustnou a obžalovaného osobou oprávněnou k podání této stížnosti a mohl tudíž za této procesní situace z podnětu stížnosti obžalovaného ve smyslu ustanovení §147 odst. 1 tr. řádu meritorně přezkoumat jak správnost výroku napadeného usnesení, tak správnost řízení jemu předcházejícího. Shledal však, že stížnosti nelze vyhovět.
Podle zjištění Nejvyššího soudu Vrchní soud v Olomouci na podkladě zcela konkrétních skutečností, týkajících se především osoby obžalovaného, včetně jeho osobnostních dispozic a způsobu života před zadržením a vzetím do vazby v této trestní věci, i charakteru a závažnosti trestné činnosti, kladené mu v tomto trestním řízení za vinu, dospěl k oprávněnému a důkazně dostatečně podloženému závěru, že u obžalovaného J. V. i nadále trvají zákonné důvody vazby, předpokládané ustanovením §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Obžalovanému J. V. v probíhajícím trestním řízení nadále naprosto reálně hrozí uložení přísného nepodmíněného trestu odnětí svobody, který mu také již byl, byť nepravomocně, soudem prvního stupně uložen. Oprávněně přitom vrchní soud zdůraznil konkrétní skutečnosti, vyplývající ze znaleckého posudku z odvětví speciální klinické psychologie, s poukazem i na to, že podle závěrů odborníků je osobnost obžalovaného kromě jiného charakterizována chováním podle situačních okolností. A právem soud druhého stupně připomenul i zahraniční kontakty obžalovaného J. V. Zákonné podmínky vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu jsou proto naplněny.
Vrchní soud přitom nepochybil ani konstatováním opodstatněného rizika, že při event. propuštění na svobodu by obžalovaný mohl jednat způsobem předvídaným právě ustanovením §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu a správně tudíž soud prvního stupně dovodil existenci vazebních důvodů, zakotvených tímto procesním ustanovením.
Konkrétní charakter soudem prvního stupně opodstatněně zjištěných vazebních důvodů přitom nedovoluje učinit oprávněný závěr o tom, že by bylo v tomto stadiu řízení možno vazbu obžalovaného J. V. nahradit zárukou nebo slibem, jak předpokládá ustanovení §73 tr. řádu, popřípadě peněžitou zárukou, zakotvenou ustanovením §73a tr. řádu.
Navíc intenzita naplnění a specifická povaha důvodů vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, správně konstatovaných u obžalovaného J. V. Vrchním soudem v Olomouci, činí i v současné době plně opodstatněným i další závěr vrchního soudu o tom, že propuštěním tohoto obžalovaného na svobodu by naprosto reálně hrozilo přinejmenším podstatné ztížení nebo dokonce zmaření dosažení účelu trestního řízení (srovnej ustanovení §1 odst. 1 tr. řádu).
A není pochyb ani o tom, že trestní stíhání obžalovaného J. V. nebylo možno především s ohledem na důkazní komplikovanost této trestní věci pravomocně skončit v maximální obecné dvouleté vazební lhůtě, přičemž v postupu orgánů činných v tomto řízení v přípravném řízení trestním nebyly zjištěny žádné nedůvodné průtahy a nezákonné průtahy neshledal Nejvyšší soud ani v řízení po podání obžaloby.
Podmínky pro použití §71 odst. 3 tr. řádu a pro další prodloužení vazby byly tudíž podle názoru Nejvyššího soudu České republiky z důvodů shora uvedených splněny.
Úvahy o opodstatněnosti postupu vrchního soudu podle citovaného ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu lze navíc uzavřít konstatováním, že Vrchní soud v Olomouci skutečně prodloužil vazbu obžalovaného, podle zjištění Nejvyššího soudu, toliko na dobu nezbytně nutnou k provedení procesních úkonů pro pravomocné spravedlivé a zákonné skončení věci zásadních a nezastupitelných.
To ovšem samozřejmě nic nemění na tom, že pokud v dalším řízení vazební podmínky odpadnou nebo pokud nebude splněna kterákoliv ze zákonem požadovaných podmínek pro aplikaci ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu, bude nezbytné rozhodnout o propuštění obžalovaného J. V. z vazby na svobodu. Bez ohledu na to, zda bude tomuto obžalovanému v dalším řízení i nadále hrozit uložení vysokého trestu odnětí svobody či zda jeho případným propuštěním na svobodu bude hrozit zmaření nebo podstatné ztížení dosažení účelu trestního řízení.
Za stávajících procesních podmínek však Nejvyšší soud České republiky neshledal obžalovaným podaný opravný prostředek důvodným a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu proto stížnost obžalovaného J. V., směřující proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci o prodloužení vazby tohoto obžalovaného, zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 5. prosince 2001
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k