ECLI:CZ:NS:2001:7.TVO.36.2001.1
sp. zn. 7 Tvo 36/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. března 2001 stížnost obviněného T. A. B., podanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 22. 2. 2001, sp. zn. 10 Ntv 5/01, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného T. A. B. z a m í t á .
Odůvodnění:
Obviněný T. A. B. je v trestní věci vedené u Policie České republiky, Krajského úřadu vyšetřování v Českých Budějovicích pod ČVS: KVV-30/20-97 stíhán pro rozsáhlou majetkovou trestnou činnost, kvalifikovanou jako trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 4 tr. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 1997).
Usnesením Vrchního soudu v Praze z 22. 2. 2001, sp. zn. 10 Ntv 5/01, byla vazba obviněného T. A. B., vykonávaná v této trestní věci, podle ust. §71 odst. 3 tr. řádu z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu prodloužena do 3. září 2001.
Proti usnesení o prodloužení vazby podal obviněný T. A. B. řádně a včas stížnost, kterou podrobně písemně zdůvodnil prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. D. Obviněný v odůvodnění svého opravného prostředku především zdůraznil, že k tomu, aby bylo možno prodloužit vazbu obviněného podle §71 odst. 3 tr. řádu, musí být vzhledem k tomu, že je takto omezována svoboda obviněného nad lhůtu stanovenou právě ustanovením §71 odst. 3 tr. řádu, splněny dvě podmínky. Jednak musí i nadále trvat důvody vazby, v tomto případě důvod podle ustanovení §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu a dále musí být zjištěny jiné závažné důvody, pro které by vazební řízení nebylo možno skončit ve lhůtě dvou let, včetně toho, že nedošlo k nedůvodným průtahům zaviněným orgány trestního řízení a musí být konkrétní poznatky, že v případě propuštění obviněného na svobodu by došlo ke zmaření, případně podstatnému ztížení trestního řízení.
Pokud jde o samotné vazební důvody, obviněný T. A. B. namítl, že byl původně stíhán, a to až do stadia podání obžaloby Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pro majetkovou trestnou činnost kvalifikovanou jako dva trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., když tato věc je nyní po zpětvzetí uvedené obžaloby součástí nynějšího trestního stíhání, přičemž po celé trestní stíhání se řádně dostavoval k vyšetřovateli, řádně se účastnil všech úkonů trestního řízení a nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by vedla z jeho strany byť jen ke ztížení průběhu trestního stíhání. Pokud by pak měla být důvodem vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu pouze ta skutečnost, že obviněný je cizincem, zdůraznil i s poukazem na nález Ústavního soudu České republiky z 21. 6. 2000, publikovaný pod č. 645/1999 Sb. zák., že má v České republice založenu rodinu. Vazební důvody podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu nejsou tudíž podle názoru stěžovatele v jeho případě naplněny.
Obviněný však neshledal ani důvody pro prodloužení vazby podle §71 odst. 3 tr. řádu, neboť případ není podle jeho mínění svým rozsahem a závažností nijak mimořádný a dosavadní průběh vyšetřování byl navíc zatížen nedůvodnými průtahy, které byly v období od 9. 10. 2000 do 10. 1. 2001 kromě jiného zapříčiněny vadným průběhem seznámení obviněného s trestním spisem. V rámci přezkumu důvodů mimořádného prodloužení vazby obviněný poukázal i na svůj krajně nepříznivý zdravotní stav, který doložil lékařskou dokumentací, a vyslovil přesvědčení, že nebyly dány zákonné podmínky ani pro prodloužení jeho vazby.
Obviněný T. A. B. proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky k jeho stížnosti napadené usnesení vrchního soudu zrušil, návrh státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze na prodloužení vazby obviněného podle §71 odst. 3 tr. řádu zamítl a stěžovatele propustil z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud České republiky z podnětu obviněným T. A. B. podané stížnosti především zkoumal naplnění procesních podmínek řízení o tomto opravném prostředku, shledal stížnost přípustnou a obviněného T. A. B. osobou oprávněnou k podání této stížnosti a mohl tudíž za této procesní situace z podnětu stížnosti obviněného ve smyslu ustanovení §147 odst. 1 tr. řádu meritorně přezkoumat jak správnost výroku napadeného usnesení, tak správnost řízení jemu předcházejícího. Shledal však, že stížnosti nelze vyhovět.
Podle zjištění Nejvyššího soudu Vrchní soud v Praze na podkladě zcela konkrétních skutečností, týkajících se jak osoby obviněného T. A. B., včetně jeho osobnostních dispozic, zahraničních kontaktů a aktivit a způsobu života před zadržením a vzetím do vazby v této trestní věci, tak mimořádně závažné a rozsáhlé majetkové trestné činnosti, kladené mu v tomto trestním řízení za vinu, dospěl k oprávněnému a důkazně dostatečně podloženému závěru, shodnému s předchozími soudními rozhodnutími v téže trestní věci, že u tohoto obviněného i nadále trvají zákonné důvody vazby, předpokládané ustanovením §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Obviněnému nadále naprosto reálně hrozí uložení vysokého trestu odnětí svobody a trvá tedy obava, že z obavy před faktickým výkonem tohoto trestu se bude skrývat nebo dokonce z území České republiky uprchne, a to tím spíše, že jde o osobu cizí státní příslušnosti.
Konkrétní charakter soudem prvního stupně opodstatněně zjištěných vazebních důvodů přitom nedovoluje učinit oprávněný závěr o tom, že by bylo v tomto stadiu řízení možno vazbu obviněného T. A. B. nahradit zárukou nebo slibem, jak předpokládá ustanovení §73 tr. řádu, popřípadě peněžitou zárukou, zakotvenou ustanovením §73a tr. řádu.
Navíc intenzita naplnění a specifická povaha důvodů vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, správně konstatovaných u obviněného T. A. B. Vrchním soudem v Praze, činí i v současné době zcela opodstatněným i další závěr vrchního soudu o tom, že propuštěním tohoto obviněného na svobodu by naprosto reálně hrozilo přinejmenším podstatné ztížení nebo dokonce zmaření dosažení účelu trestního řízení (srovnej ustanovení §1 odst. 1 tr. řádu).
A není pochyb ani o tom, že trestní stíhání obviněného T. A. B. nebylo možno především s ohledem na obtížnost a rozsáhlost, také však důkazní komplikovanost této trestní věci, kdy obviněný se k věci poprvé blíže vyjádřil až v samém závěru přípravného řízení pravomocně skončit v maximální obecné dvouleté vazební lhůtě, přičemž v postupu orgánů činných v tomto řízení v přípravném řízení trestním nebyly (s výjimkou vadně provedeného seznámení obviněného se spisem) zjištěny žádné nedůvodné průtahy a nezákonné průtahy neshledal Nejvyšší soud ani v řízení po podání obžaloby. Podmínky pro použití §71 odst. 3 tr. řádu a pro další prodloužení vazby byly tudíž podle názoru Nejvyššího soudu České republiky z důvodů shora uvedených splněny.
Úvahy o opodstatněnosti postupu vrchního soudu podle citovaného ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu lze navíc uzavřít konstatováním, že Vrchní soud v Praze skutečně prodloužil vazbu obviněného podle zjištění Nejvyššího soudu toliko na dobu nezbytně nutnou k provedení procesních úkonů pro pravomocné spravedlivé a zákonné skončení věci zásadních a nezastupitelných.
To ovšem samozřejmě nic nemění na tom, že pokud v dalším řízení vazební podmínky odpadnou nebo pokud nebude splněna kterákoliv ze zákonem požadovaných podmínek pro aplikaci ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu, bude nezbytné rozhodnout o propuštění obviněného T. A. B. z vazby na svobodu. Bez ohledu na to, zda bude tomuto obviněnému v dalším řízení i nadále hrozit uložení vysokého trestu odnětí svobody či zda jeho případným propuštěním na svobodu bude hrozit zmaření nebo podstatné ztížení dosažení účelu trestního řízení.
Naproti tomu se Nejvyšší soud nezabýval a zabývat ani nemohl skutkovými a procesními námitkami, které obviněný T. A. B. uplatnil v odůvodnění svého opravného prostředku, směřujícího právě proti rozhodnutí o prodloužení vazby, a kterými polemizoval o důvodnosti samotného obvinění, resp. jeho rozsahu a následného trestního stíhání. V řízení o prodloužení vazby nelze meritorně řešit otázku viny obviněného, neboť v tomto řízení je třeba zodpovědět výhradně otázku, zda existuje důvodné podezření ze spáchání trestného činu (srov. článek 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), zda je dán některý ze zákonných vazebních důvodů a zda jsou splněny zákonné důvody pro prodloužení lhůty vazby ve smyslu §71 odst. 3 tr. řádu.
Podobně nemůže být sám o sobě zákonným důvodem pro propuštění obviněného z vazby jeho nepříznivý zdravotní stav, pokud konkrétní charakter zdravotních obtíží existující vazební důvody pro svoji povahu přímo nevylučuje. V tomto ohledu shledal Nejvyšší soud zcela přiléhavou především argumentaci Vrchního soudu v Praze, použitou k této otázce v odůvodnění usnesení ze dne 27. 12. 2000, sp. zn. 11 To 126/2000.
Existence shora uvedených zákonných předpokladů pro použití ust. §71 odst. 3 tr. řádu v tomto řízení zjištěna a prokázána byla, za stávajících procesních podmínek tak Nejvyšší soud České republiky neshledal obviněným T. A. B. podaný opravný prostředek důvodným a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu proto stížnost tohoto obviněného, směřující proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o prodloužení jeho vazby, zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 21. března 2001
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k