ECLI:CZ:NS:2001:7.TVO.37.2001.1
sp. zn. 7 Tvo 37/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. března 2001 stížnost obžalovaného A. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. března 2001, sp. zn. 3 To 84/2000, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 8/98, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného A. Š. zamítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 3. 2001, sp. zn. 3 To 84/2000, byl obžalovaný podle §68 tr. ř. z důvodu uvedeného v §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. vzat do vazby. Vazba obžalovaného počíná běžet od 8.45 hod. dne 16. 3. 2001.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný okamžitě do protokolu stížnost, která však nebyla blíže zdůvodněna.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že stížnost je nedůvodná.
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v souladu se zákonem, když vzal obžalovaného do vazby z důvodu uvedeného v §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. smí být vzat do vazby (vazba útěková) obžalovaný jen tehdy, jsou-li tu konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu, že obžalovaný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest.
Vrchní soud v Olomouci ve svém usnesení podrobně rozvedl důvody, které jej vedly k závěru, že je nutno obžalovaného vzít do vazby vzhledem k naplnění znaků §67 odst. 1 písm. a) tr. ř.
Z předloženého spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. 40 T 8/98 vyplývá, že obžalovaný A. Š. byl rozsudkem tohoto soudu ze dne 12. 5. 1998 uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zák., a to dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Obžalovanému byl podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti roků, když pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný A. Š. (shodně jako i další spoluobžalovaní) odvolání. Věc byla sice doručena Vrchnímu soudu v Olomouci k projednání podaných opravných prostředků dne 26. 8. 1998, ale do současné doby nemohlo být odvolání obžalovaného A. Š. z důvodů níže uvedených projednáno.
Obžalovaný A. Š. byl vzat do vazby již dne 30. 9. 1994, a to usnesením Městského soudu v Brně, sp. zn. 7 Nt 177/94, s počátkem vazby od okamžiku omezení osobní svobody obžalovaného dne 27. 9. 1994. Naposledy byla vazba obžalovaného prodloužena usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 5. 1998, sp. zn. 3 Ntv 29/98, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 1998, sp. zn. 6 Tvo 121/98, do 27. září 1998, při existenci vazebního důvodu §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Z výše uvedeného je zřejmé, že pokud by byl obžalovaný ve vazbě až do konce lhůty prodloužené vazby (27. 9. 1998), činila by tato vazba čtyři roky. Vrchní soud vědom si této skutečnosti dospěl k závěru, že s ohledem na složitost této trestní věci, její obsáhlost a další skutečnosti, s přihlédnutím k tomu, že nebude moci do 27. 9. 1998 trestní věc obžalovaného pravomocně skončit, neboť spis mu byl předložen dne 26. 8. 1998, rozhodl dne 27. 8. 1998, sp. zn. 3 To 158/98, tak, že podle §72 odst. 1 tr. ř. propustil obžalovaného z vazby na svobodu s konstatováním, že i nadále u obžalovaného trvá důvod vazby uvedený v §67 odst. 1 písm. a) tr. ř.
Po propuštění obžalovaného z vazby bylo několikrát nařízeno veřejné zasedání, které se však z důvodu nepřítomnosti obžalovaného nekonalo. Vrchní soud v Olomouci činil kroky ke zjištění pobytu obžalovaného, tyto však byly bezvýsledné, a proto vydal předseda senátu vrchního soudu příkaz k zatčení obžalovaného dne 16. 1. 2001, a tento byl dne 16. 3. 2001 realizován.
Ze spisu vyplývá, že obžalovaný se v místě trvalého bydliště nezdržoval, nezdržoval se ani na žádné z dalších adres, které přicházely v úvahu a jak je patrno z jeho vyjádření před soudem dne 16. 3. 2001 fakticky se skrýval, a tím mařil účel trestního stíhání. V tomto směru lze odkázat na podrobné a přesvědčivé zdůvodnění usnesení Vrchního soudu v Olomouci.
Vzhledem ke skutečnostem shora uvedeným se Nejvyšší soud ztotožnil s výrokem napadeného usnesení a proto stížnost obžalovaného A. Š. jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 22. března 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann