ECLI:CZ:NS:2001:7.TZ.191.2001.1
sp. zn. 7 Tz 191/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 29. 8. 2001 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného V. Š., proti rozsudku býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 12. 11. 1992, sp. zn. 1 Rtv 48/92, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 12. 11. 1992, sp. zn. 1 Rtv 48/92, bylo rozhodnuto tak, že podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zák. se upouští od potrestání obviněného V. Š., a to při nezměněném výroku o jeho vině trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle §269 odst. 1 tr. zák. ve znění zák. č. 140/1961 Sb. v rozsudku býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 13. 10. 1976, sp. zn. 3 T 215/76. Rozsudek ze dne 12. 11. 1992, sp. zn. 1 Rtv 48/92, nabyl právní moci dnem vyhlášení v řízení před býv. Vojenským obvodovým soudem v Brně jako soudem prvního stupně.
Ministr spravedlnosti podal dne 1. 8. 2001 ve prospěch obviněného V. Š. stížnost pro porušení zákona proti rozsudku býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 12. 11. 1992, sp. zn. 1 Rtv 48/92. Za nesprávný označil výrok o vině obviněného trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle §269 odst. 1 tr. zák. ve znění zák. č. 140/1961 Sb. Navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních §2 odst. 6 tr. ř., §269 odst. 1 tr. zák. ve znění zák. č. 140/1961 Sb., §1 zák. č. 119/1990 Sb., aby zrušil napadený rozsudek a aby dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., tj. aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci, nebo podle §271 odst. 1 tr. ř., tj. aby sám ve věci meritorně rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost výroku napadeného rozsudku, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že napadeným rozsudkem zákon porušen nebyl.
Býv. Vojenský obvodový soud v Brně rozhodoval napadeným rozsudkem v řízení, které bylo vedeno jen ohledně trestu, a upustil od potrestání obviněného za situace, kdy o vině bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem ze dne 13. 10. 1976, sp. zn. 3 T 215/76. V rehabilitačním řízení konaném podle zákona č. 119/1990 Sb. byl totiž rozsudek ze dne 13. 10. 1976, sp. zn. 3 T 215/76, pravomocně zrušen podle §14 odst. 1 písm. f) cit. zák. výslovně jen ve výroku o trestu, a to usnesením býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 24. 9. 1992, sp. zn. 1 Rtv 48/92. Takto učiněné rozhodnutí v rehabilitačním řízení mělo mimo jiné ten účinek, že výrok o vině obviněného v rozsudku ze dne 13. 10. 1976, sp. zn. 3 T 215/76, zůstal nedotčen a nadále je v právní moci. Další řízení, z něhož vzešel rozsudek ze dne 12. 11. 1992, sp. zn. 1 Rtv 48/92, proti němuž podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona, tudíž nebylo řízením, v kterém by se jakkoli rozhodovalo o vině obviněného. Šlo o řízení, v němž bylo rozhodováno pouze o trestu, a pokud býv. Vojenský obvodový soud v Brně podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zák. upustil od potrestání obviněného, nijak tímto rozhodnutím neporušil zákon, zejména ne v neprospěch obviněného.
Jestliže ministr spravedlnosti chtěl dosáhnout toho, aby Nejvyšší soud přezkoumal správnost výroku o vině a aby zrušil výrok o vině, měl stížnost pro porušení zákona podat proti tomu rozhodnutí, kterým bylo o vině pravomocně rozhodnuto. To znamená, že ji měl podat proti rozsudku býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 13. 10. 1976, sp. zn. 3 T 215/76, resp. proti té jeho části, která je dosud v právní moci.
Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona odkázal na to, že soudní rehabilitaci podle zákona č. 119/1990 Sb. nelze zužovat jen na výrok o trestu a ponechat bez povšimnutí výrok o vině. Pokud tím ministr spravedlnosti chtěl vyjádřit své mínění, že v rehabilitačním řízení bylo postupováno nesprávně v tom, že výrok o vině v původním odsuzujícím rozsudku nebyl zrušen, měl stížnost pro porušení zákona podat proti pravomocnému usnesení býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 24. 9. 1992, sp. zn. 1 Rtv 48/92, jímž byl původní odsuzující rozsudek zrušen pouze ve výroku o trestu a jímž tak zůstal nedotčen výrok o vině.
Nejvyšší soud z podnětu stížnosti pro porušení zákona podané proti rozsudku, jímž bylo upuštěno od potrestání a jímž nebylo rozhodnuto o vině, protože o vině bylo rozhodnuto jiným pravomocným rozsudkem, nemohl přezkoumávat správnost výroku o vině. Nejvyšší soud nemohl správnost výroku o vině přezkoumávat ani v rámci přezkumu řízení, které předcházelo napadenému rozsudku, protože tímto řízením je jen ten úsek řízení, který následoval po právní moci rehabilitačního usnesení býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 24. 9. 1992, sp. zn. 1 Rtv 48/92.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud stížnost pro porušení zákona podanou proti rozsudku, jímž bylo upuštěno od potrestání, zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. srpna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec