ECLI:CZ:NS:2001:7.TZ.193.2001.1
sp. zn. 7 Tz 193/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. 9. 2001 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti, proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 13. 2. 2001, sp. zn. 5 Zt 639/2000, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením Policie České republiky, Obvodního oddělení Ostrava-Přívoz ze dne 20. 11. 2000, sp. zn. MROV-740/PR-TČ-2000, bylo podle §80 odst. 1 tr. ř. vráceno L. V. osobní motorové vozidlo BMW 730 i, s odůvodněním, že věci již dále není třeba k dalšímu řízení a nepřichází v úvahu její propadnutí nebo zabrání a není důvod pro jiný postup podle §80 tr. ř. P. K. podal proti tomuto usnesení stížnost.
Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 13. 2. 2001, sp. zn. 5 Zt 639/2000, bylo stížností napadené usnesení policejního orgánu podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušeno a policejnímu orgánu uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Státní zástupkyně (dále jen státní zástupce) Okresního státního zastupitelství v Ostravě v odůvodnění svého usnesení poukázala na to, že P. K. podal proti usnesení policejního orgánu ve lhůtě stanovené zákonem stížnost, ve které vyjadřuje svůj nesouhlas s postupem policejního orgánu. Státní zástupce dále v odůvodnění uvádí pouze to, že zjistil, že usnesení bylo policejním orgánem vydáno předčasně.
Proti posledně uvedenému usnesení - tedy rozhodnutí státního zástupce podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona.
V písemném odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti především zdůraznil, že ze shromážděných písemných materiálů plyne, že L. V. je majitelem vozidla zn. BMW 730 i, bílé barvy, č. karoserie (VIN) WBAGA 710203652309, čísla motoru 11001730814, které mu bylo odcizeno neznámým pachatelem v noci z 30. 4. 2000 na 1. 5. 2000 v Ostravě. Věc byla prověřena policejním orgánem PČR OO Ostrava-Přívoz pod sp. zn. MROV-740/PR-TČ-2000, pro trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. Vzhledem k tomu, že v rámci prověřování trestního oznámení poškozeného nebyl pachatel zjištěn, došlo dne 29. 5. 2000 k odložení věci podle §159 odst. 4 tr. ř.
Dále poukazuje ministr spravedlnosti v tomto mimořádném opravném prostředku na to, že orgány kriminální služby bylo zjištěno, že P. K. má ve svém užívání vozidlo značky BMW 730 i, které dne 11. 10. 2000 vydal policejním orgánům Policie České republiky v České Lípě podle §78 odst. 1 tr. ř. Následně mu bylo sděleno obvinění z trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., a to vyšetřovatelem Policie ČR v České Lípě ze dne 11. 10. 2000, sp. zn. OVCL-1415/2000, pro skutek spočívající v tom, že v měsíci květnu 2000 v České Lípě převzal od blíže neustanovené osoby jménem L. osobní vozidlo značky BMW 730 i, v hodnotě cca 400 000,- Kč, ač věděl, že vozidlo bylo odcizeno a toto do uvedené doby užíval. Ministr spravedlnosti poukázal rovněž na tu skutečnost, že podle vypracovaného odborného vyjádření PČR Správy Severočeského kraje, Oboru kriminální techniky a expertiz v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 2000, PVS-11109/OKTE-2000 bylo zjištěno, že vozidlo typu BMW 730 i, mělo vyraženo do karoserie identifikační číslo (VIN) WBAGA 710503650814, přičemž původní identifikační číslo vozidla bylo WBAGA 710203652309 a vzhledem k tomu, že podle identifikačního čísla (VIN) bylo zjištěno, že vozidlo vydané P. K. je totožné s vozidlem odcizeným L. V. bylo tomuto policejním orgánem vráceno.
Závěrem podané stížnosti pro porušení zákona vyslovil ministr spravedlnosti svůj názor spočívající však pouze v tom, že státní zástupce rozhodl vadně, když uložil podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. policejnímu orgánu Obvodního oddělení Ostrava-Přívoz o věci znovu jednat a rozhodnout, neboť podle názoru ministra spravedlnosti není shora uvedený policejní orgán k vydání takového rozhodnutí místně příslušný, neboť vozidlo bylo vydáno policejnímu orgánu v České Lípě, kde se také nachází do současné doby. Podle názoru ministra spravedlnosti měla státní zástupkyně rozhodnutí policejního orgánu, které napadl P. K. stížností pouze podle §149 odst. 1 tr. ř. zrušit a dále měla učinit opatření k tomu, aby věc byla předána k rozhodnutí orgánu místně a věcně příslušnému.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v ustanovení §149 odst. 1 písm. b) tr. ř., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení a zabýval se rovněž správností postupu řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že zákon porušen nebyl.
V souvislosti s postupem podle §80 tr. ř. je nutno uvést, že podle tohoto ustanovení věty prvé není-li věci, která byla podle §78 vydána nebo podle §79 odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Policejní orgán, který rozhodoval o vrácení vozidla L. V. měl k dispozici protokol o vydání věci sepsaný dne 11. 10. 2000 na Policii ČR v České Lípě pod ČVS ORCL 1664/KP-2000, ze které je patrno, že P. K. vydal dobrovolně policejním orgánům vozidlo BMW 730 i, bílé barvy, VIN: WBAGA 7105036550814, č. motoru 42624287. Z odborného vyjádření, které rovněž zmiňuje ve stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti vyplývá, že původní VIN u vozidla vydaného P. K. však byl WBAGA 710203652309, což je stejné identifikační číslo jako na dokladech, které předložil L. V. prokazující vlastnictví předmětného motorového vozidla. Z tohoto odborného vyjádření je však také patrno, že již nebylo zjišťováno, zda také souhlasí číslo motoru vozidla vydaného P. K. s číslem motoru vozidla, ke kterému předložil doklady (neověřený technický průkaz) L. V., neboť odborné vyjádření pouze konstatovalo, že výrobní číslo motoru uvedené na vydaném vozidle (42624287) neodpovídá svým tvarem a provedením tovární ražbě a že plocha na bloku motoru určená k vyražení výrobního čísla vykazuje stopy po broušení a pro další zkoumání je nutno zpřístupnit plochu bloku motoru s výrobním číslem, což však provedeno nebylo. Policejní orgán rozhodující o vrácení vozidla L. V. neměl k dispozici ani výpověď P. K., vyslechnutého jako obviněného ve věci. Již shora uvedené skutečnosti mohou vzbuzovat důvodnou pochybnost, zda rozhodnutí policejního orgánu nebylo vydáno předčasně, neboť nebylo zjištěno, zda osoba, která vozidlo BMW 730 i, vydala, nebude k tomuto vozidlu také uplatňovat své vlastnické právo. Následně totiž bylo zjištěno, že skutečné identifikační číslo VIN tohoto vozidla se neshoduje s identifikačním číslem (VIN) vozidla, které mělo být ve vlastnictví P. K., což již vzbuzuje pochybnosti o této osobě jako o vlastníkovi a tento nedostatek nebyl odstraněn ani zjištěním původního čísla motoru, zda toto bylo identické s údajem uváděným v dokladu (neověřeném), který předložil L. V.
Shora uvedené skutečnosti vedly státního zástupce ke správnému závěru, že usnesení policejního orgánu je třeba zrušit. Pro tento závěr svědčila i ta skutečnost, že P. K. ve své stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu uplatnil k vydanému motorovému vozidlo své vlastnické právo. Zde je nutno opětovně upozornit na znění §80 odst. 1 věta první tr. ř., kde je výslovně uvedeno, že věc vydaná podle §78 tr. ř. se vrátí tomu, kdo ji vydal nebo tomu, komu byla odňata, touto osobou by tedy byl P. K. Vlastnické právo k předmětnému automobilu však vedle P. K. uplatnil také L. V. V tomto směru nelze tedy přehlédnout znění již zmíněného §80 odst. 1 tr. ř. věty druhé, které uvádí, jestliže na věc vydanou (§78) nebo odňatou (§79) uplatňuje právo osoba jiná (než která ji vydala nebo které byla odňata), vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochybnosti. Správně státní zástupce měl pochybnosti o vlastnictví k věci, neboť nebyly odstraněny veškeré nedostatky, které by mohly zpochybňovat vlastnictví k motorovému vozidlu. Dále výše uvedené ustanovení trestního řádu uvádí, že v případě pochybností se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v tomto směru nedošlo usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 13. 2. 2001, sp. zn. 5 Zt 639/2000, k porušení zákona. Pouze okrajově je znovu nutno uvést, že ani sama stížnost pro porušení zákona v tomto směru porušení zákona předmětnému usnesení nevytýkala. Porušení zákona však Nejvyšší soud neshledal ani ve směru vytýkaném stížností pro porušení zákona, tedy v tom, že policejnímu orgánu bylo uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl, myšleno policejnímu orgánu Policie ČR Obvodního oddělení Ostrava-Přívoz. V souvislosti s argumentací uvedenou ve stížnosti pro porušení zákona, blíže nezdůvodněnou, považuje Nejvyšší soud za vhodné pouze upozornit na to, že mezi Policií ČR, Okresním ředitelstvím v České Lípě a Policií ČR, Správou Severomoravského kraje, proběhla jednání, jejichž výsledkem bylo to, že doklady k vydanému vozidlu a další materiály měly být zaslány Policii ČR, Správě Severomoravského kraje v Ostravě s tím, že ve věci je možno vydat usnesení o vrácení věci a vozidlo vyzvednout na KP Česká Lípa.
Vzhledem k tomu, že právo k věci vedle osoby, která ji vydala, uplatnila také další osoba, a doposud shromážděnými a provedenými důkazy nebyly rozptýleny pochybnosti o vlastnictví k věci, bylo rozhodnutí, jímž státní zástupce usnesení policejního orgánu zrušil a tomuto uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl v souladu se zákonem, když pro rozhodnutí o vrácení věci není důležité, který orgán učinil předtím vyzvání k vydání věci podle §78 tr. ř.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti rozhodl Nejvyšší soud tak, že stížnost pro porušení zákona podle §268 odst. 1 tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. září 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann