ECLI:CZ:NS:2001:7.TZ.200.2001.1
sp. zn. 7 Tz 200/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 29. 8. 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Zdeňka Sováka a JUDr. Jana Engelmanna stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného M. B., v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 95/98 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
V řízení, které předcházelo právní moci trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 5. 1998, sp. zn. 3 T 95/98,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení §302 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného M. B.
Tento trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 12. 1999, sp. zn. 3 T 95/98, jímž bylo podle §302 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto, že trestní stíhání obviněného M. B. se bude konat jako řízení proti uprchlému, se zrušují . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 4 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 5. 1998, sp. zn. 3 T 95/98, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), d), e) tr. zák. a odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k ust. §314e odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody na jeden rok, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podkladem odsuzujícího výroku bylo zjištění, že obviněný dne 5. 3. 1998 kolem 11.30 hodin v Praze 4 ve vagónu metra mezi stanicemi Budějovická a Kačerov odcizil MUDr. B. K. z tašky přehozené přes rameno peněženku s částkou 2 300 Kč a osobní doklady, a tohoto jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 1996, sp. zn. 9 T 6/96, byl odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a pro trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dvacet měsíců. (Rozsudek Okresního soudu v Ostravě je v trestním příkaze nepřesně citován pod sp. zn. 9 C 6/96.).
Tento příkaz nabyl právní moci dne 22. 12. 1999.
Ministr spravedlnosti podal dne 3. 8. 2001 ve prospěch obviněného M. B. stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému trestnímu příkazu s tím, že trestní příkaz nabyl právní moci za okolností, kdy trestní stíhání obviněného bylo vedeno jako řízení proti uprchlému, ačkoli pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky stanovené v §302 odst. 1 tr. ř. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil vytýkané porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného, aby zrušil napadený trestní příkaz i další obsahově navazující rozhodnutí a aby dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., tj. aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud přezkoumal na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného trestního příkazu, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.
Podstatou porušení zákona je to, jak Obvodní soud pro Prahu 4 postupoval poté, co se mu nepodařilo doručit opis trestního příkazu obviněnému. Po bezvýsledných pokusech o doručení opisu trestního příkazu a o zjištění místa pobytu obviněného dal Obvodní soud pro Prahu 4 podnět Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 4 k návrhu, aby se trestní stíhání konalo jako řízení proti uprchlému. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 učinil tento návrh u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 9. 11. 1999. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 3. 12. 1999, sp. zn. 3 T 95/98, rozhodl, že trestní stíhání obviněného se bude konat jako řízení proti uprchlému (§302 odst. 1 tr. ř.). Téhož dne Obvodní soud pro Prahu 4 ustanovil obviněnému obhájce, a to Mgr. V. H., a dal mu doručit opis trestního příkazu. Obhájci byl opis trestního příkazu doručen dne 13. 12. 1999 a marným uplynutím osmidenní lhůty k podání odporu trestní příkaz nabyl právní moci.
Podle §302 odst. 1 tr. ř. řízení proti uprchlému lze konat proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu stíhání pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá.
V posuzovaném případě nebyly tyto podmínky pro řízení proti uprchlému splněny. Obviněný totiž byl od 16. 11. 1998 ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl v trvání 20 měsíců pravomocně uložen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 1996, sp. zn. 9 T 6/96, a tento trest vykonával nepřetržitě až do 16. 7. 2000. Jestliže je osobní svoboda obviněného omezena výkonem trestu odnětí svobody, nepřichází v úvahu závěr, že obviněný se skrývá a že se tím vyhýbá trestnímu stíhání v jiné věci. Obvodnímu soudu pro Prahu 4 mělo být zřejmé, že pokud se nedaří opis trestního příkazu doručit obviněnému na žádnou z adres, které vyplývaly ze spisu, může to reálně souviset s tím, že obviněný je ve výkonu trestu odnětí svobody, protože opis citovaného rozsudku Okresního soudu v Ostravě byl založen ve spise. Obvodní soud pro Prahu 4 sice učinil opakovaně dotaz na Centrální evidenci vězňů, zda obviněný je ve vazbě nebo ve výkonu trestu, avšak v těchto dotazech bylo příjmení obviněného zkomoleno tak, že bylo uvedeno jako „B.“, takže Centrální evidence vězňů odpověděla vždy tak, že osoba s příjmením B. není ve vazbě ani ve výkonu trestu.
V této souvislosti lze jen poznamenat, že příjmení obviněného bylo zkomoleno již ve vyhotovení trestního příkazu, které je založeno na č. l. 24 - 25 spisu, a bylo zde přepsáno na správné B., aniž o opravě bylo rozhodnuto usnesením podle §131 odst. 1 tr. ř. V příloze spisu pak jsou založeny opisy trestního příkazu, přičemž v některých z nich je příjmení obviněného uvedeno správně jako B. a v jiných je toto příjmení zkomoleno na B. I když je vyhotovení trestního příkazu na č. l. 24 - 25 spisu označeno jako originál, není podepsáno samosoudkyní, která trestní příkaz vydala. Samosoudkyní je podepsán jen jakýsi koncept trestního příkazu založený na č. l. 23, avšak v tomto konceptu chybí popis skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, a místo toho je uveden pokyn samosoudkyně soudní kanceláři ve znění „opiš z obžaloby č. l. 20“.
Bez povšimnutí není možné ponechat ani postup Obvodního soudu pro Prahu 4 při ustanovení obhájce. Na č. l. 41 spisu je založeno opatření označené jako originál, avšak není podepsáno samosoudkyní, která obhájce ustanovila. Jako důvod ustanovení obhájce je zde uveden odkaz na ust. §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Tento důvod nutné obhajoby spočívá v tom, že obviněný je ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu. Citace ustanovení §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. spolu s konstatováním, že obviněný si ve stanovené lhůtě nezvolil obhájce, nasvědčuje tomu, že Obvodnímu soudu pro Prahu 4 bylo známo, že obviněný je ve výkonu trestu odnětí svobody, což jen posiluje závěr, že bylo vyloučeno konat řízení proti uprchlému. Na č. l. 40 spisu však je koncept opatření, jímž samosoudkyně ustanovila obhájce. Ten samosoudkyně podepsala, přičemž je v něm jako důvod ustanovení obhájce citováno ust. §36 odst. 1 písm. d) tr. ř., to znamená řízení proti uprchlému. Nejasná však je i zde ta část, v níž je uvedeno, že obviněný si ve stanovené lhůtě nezvolil obhájce, zvláště když ze spisu nevyplývá, že by obviněný byl ke zvolení obhájce vyzván, že by mu k tomu byla určena nějaká lhůta apod.
Z uvedeného je zřejmé, že v posuzovaném případě bylo vyloučeno, aby se trestní stíhání obviněného, resp. jakákoli jeho část, vedlo jako řízení proti uprchlému. Pokud Obvodní soud pro Prahu 4 přesto konal řízení proti uprchlému, byť ve stadiu po vydání trestního příkazu, porušil zákon v ustanovení §302 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného. Uplatnění tohoto způsobu řízení totiž znamenalo, že trestní příkaz nabyl právní moci, aniž byl obviněnému doručen a aniž měl obviněný možnost podat proti němu odpor a dosáhnout tak toho, aby věc byla projednána v hlavním líčení.
Nejvyšší soud proto vyslovil zjištěné porušení zákona, zrušil napadený trestní příkaz, zrušil rovněž usnesení, jímž Obvodní soud pro prahu 4 rozhodl o konání řízení proti uprchlému, a zrušil také všechna další rozhodnutí, která na obě zrušená rozhodnutí obsahově navazovala a která zrušením uvedených rozhodnutí pozbyla podkladu. Dále Nejvyšší soud přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obvodní soud pro Prahu 4 tedy znovu rozhodne o vině obviněného, i když dosavadní důkazy, jak jsou zachyceny ve spise, ukazují na to, že z nich spolehlivě vyplývají skutečnosti, které jsou obviněnému kladeny za vinu a které byly uvedeny i ve výroku napadeného trestního příkazu. Pro rozhodnutí o trestu si však Obvodní soud pro Prahu 4 vytvoří spolehlivější podklad, zejména v tom, že provede důkaz všemi spisy o předchozích odsouzeních obviněného. Přitom posoudí, zda může přihlížet k odsouzení, ke kterému došlo u obviněného jako mladistvého ve věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 14 T 135/93 (§87 odst. 1 tr. zák.). Odsouzení ve věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 9 T 6/96, které je zákonným znakem nyní projednávaného trestného činu krádeže, pokud je kvalifikován podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., zhodnotí tak, aby to nebylo v rozporu se zásadou tzv. dvojího přičítání (§31 odst. 3 tr. zák.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. srpna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec