ECLI:CZ:NS:2001:7.TZ.217.2001.1
sp. zn. 7 Tz 217/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 25. 9. 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Zdeňka Sováka stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněných J. L., a J. L., v trestní věci vedené u Okresního státního zastupitelství v Děčíně pod sp. zn. 1 Zt 339/2001 a podle §268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně ze dne 4. 5. 2001, sp. zn. 1 Zt 339/2001, a v řízení, jež mu předcházelo,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve prospěch obviněných J. L., a J. L.
Odůvodnění:
Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně ze dne 4. 5. 2001, sp. zn. 1 Zt 339/2001, bylo podle §171 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto tak, že věc obviněných J. L., (dále jen staršího – st.) a J. L., (dále jen mladšího – ml.), kteří byli stíháni vyšetřovatelem Okresního úřadu vyšetřování Policie České republiky v Děčíně pod ČVS OVDC-101/10-2001 pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a spočívajícího v tom, že „společně v době od 12.00 hod. dne 20. 12. 2000 do 13.00 hod. dne 7. 1. 2001 na pozemku v k. ú. S. Š., okr. D., pokáceli 13 ks stromů, které následně odvezli do místa bydliště obviněného J. L. st., v úmyslu tyto použít jako topivo, kdy tak poškozenému V. G., způsobili škodu ve výši 1 838,- Kč“, byla postoupena Městskému úřadu v Benešově nad Ploučnicí, okr. Děčín, k projednání, neboť výsledky přípravného řízení ukazují, že nejde o trestný čin, ale jde o skutek, který by mohl být jiným příslušným orgánem posouzen jako přestupek. Toto usnesení nabylo právní moci dne 15. 5. 2001.
Ministr spravedlnosti podal ve lhůtě stanovené v ustanovení §272 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněných stížnost pro porušení zákona proti shora uvedenému usnesení s tím, že postoupení trestní věci obviněných městskému úřadu bylo nesprávné. Ministr spravedlnosti předmětnému usnesení vytkl, že nebyly odstraněny rozpory ohledně výše způsobené škody, kterou měli obvinění způsobit, neboť v přípravném řízení byl vypracován znalecký posudek k výši způsobené škody, který je v rozporu se škodou, která byla vyčíslena odborným vyjádřením a v neposlední řadě poukázal ministr spravedlnosti také na to, že výše škody, zjištěná shora uvedenými důkazy, je v rozporu s výší škody, kterou zjistil znalec na žádost poškozeného. Dále poukázal ministr spravedlnosti také na to, že vypracovaný znalecký posudek by měl reagovat na to, zda a v jaké výši jednáním obviněných byla způsobena újma na celospolečenské funkci lesa, tj. újma na životním prostředí a ekologii.
Závěrem podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně ze dne 4. 5. 2001, sp. zn. 1 Zt 339/2001, došlo k porušení zákona v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §171 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve prospěch obviněných, aby podle §269 odst. 2 tr. ř., za podmínek §272 tr. ř., napadené usnesení státního zástupce zrušil a aby dále postupoval podle 270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen, a to ve prospěch obviněných.
Dosavadní výsledky přípravného řízení lze charakterizovat tak, že proti sobě stojí znalecký posudek vypracovaný k výši způsobené škody jednáním obviněných a odborné vyjádření, které se vyjadřovalo rovněž k výši způsobené škody. Je však nutno dále také uvést, že mezi těmito důkazy je pouze rozdíl v částce cca 400,- Kč. Jak znalecký posudek ve věci vypracovaný, tak odborné vyjádření uvádějí škodu skutečnou, která vznikla jednáním obviněných. Oba obvinění, kteří byli několikrát ve věci vyslechnuti se vyjádřili jednak k množství pokácených stromů, kdy se uvedeného jednání měli dopustit a také tomu, jak se dřevem, které poškozenému odcizili, naložili. Oba obvinění se k jednání, které jim bylo kladeno za vinu plně doznali, a zejména z výpovědi obviněného J. L. st. také vyplývá, za jakých okolností a podmínek v minulosti mu bylo umožněno dřevo těžit.
Je jistě nedostatkem přípravného řízení, že nebyl ve věci podrobněji vyslechnut jako svědek Ing. P. P. O skutečnostech ohledně těžby dřeva obviněným v minulosti sepsal vyšetřovatel na základě telefonického rozhovoru s Ing. P. P. úřední záznam. Výslechem uvedené osoby jako svědka, mohlo být podrobněji a přesněji reagováno na situaci, která předcházela jednání obviněných, pro které byli později postaveni před soud. Dalším nedostatkem, na který je třeba upozornit je i to, že po celou dobu trestního stíhání bylo jednáno jako s jediným poškozeným s V. G., přitom však rozhodnutí o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitostem Okresního úřadu v Děčíně ze dne 5. 5. 2000 PÚ – R 5675/00, č. j. 889/92, uvádí dva spoluvlastníky, a to V. G. a Š. G. Pokud jde o celkovou výši majetkové škody způsobené jednáním obou obviněných, zde je nutno poukázat na výpovědi obviněných ohledně počtu odcizených stromů i jejich celkové množství vyjádřené v metrech kubických, což není v rozporu s množstvím odcizeného dřeva jak bylo uvedeno ve znaleckém posudku, tak i odborném vyjádření. Dále je možno poukázat rovněž na tu skutečnost, že sám poškozený (jeden ze spoluvlastníků) uvedl, že k odcizení celkem 22 kusů stromů mělo dojít na pozemku č. 570/2, následně uvedl pozemek č. 561. Nelze ani přehlédnout, že v pozdější své výpovědi tento poškozený uvedl, že se mělo jednat o 25 odcizených – vykácených stromů. Vzhledem k výše uvedeným rozporům byl správný závěr státního zástupce ohledně počtu odcizených – vykácených stromů obviněnými (zásada in dubio pro reo).
Tím, že vyšetřovatel a následně státní zástupce nereagovali na nedostatky shora uvedené, došlo k porušení zákona v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., podle kterého postupují orgány činné v trestním řízení tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí, přičemž hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
V souvislosti s vypracovaným znaleckým posudkem Ing. P. F. považuje Nejvyšší soud za potřebné konstatovat, že tento znalec ve svém posudku také uvedl, že na základě změřených průměrů pařezů a porovnáním s růstovými charakteristikami stojících jedinců jednotlivých dřevin, byly s pomocí kvalifikovaného odhadu rekonstruovány potenciální dimenze vytěžených jedinců a následně jejich přibližná sortimentace, která byla podkladem pro stanovení jejich hodnoty. Přitom poukázal na to, že použitím této metody se lze dopustit menších nepřesností než např. postupem, který začíná nesprávným stanovením výpočetního průměru pomocí koeficientu výšky pařezu, pokud nejsou zohledněny pařezové náběhy, což se dále umocňuje použitím špatně stanoveného věku, nerespektováním netvárnosti a dvojením jedinců apod. V této souvislosti lze tedy uzavřít, že znalecký posudek vypracovaný řádně přibraným znalcem stanovil škodu způsobenou jednáním obviněných na částku 2 508,- Kč. Náklady spojené s těžbou stanovil částkou 670,- Kč a statní zástupce nesprávně o tuto částku snížil způsobenou škodu a dospěl k nesprávnému závěru, že jednáním obviněných byla způsobena škoda ve výši 1 838,- Kč, tedy v částce nižší, než vyžaduje ustanovení §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., a proto postupoval podle §171 odst. 1 tr. ř. a věc postoupil k projednání jako přestupek městskému úřadu.
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí státního zástupce o postoupení věci městskému úřadu k projednání jako přestupek je vadné a opírá se o neúplná skutková zjištění a nedostatečné hodnocení důkazů. Státní zástupce svým usnesením porušil ve prospěch obviněných zákon v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., které upravuje postup orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. V tomto směru byl zákon porušen také v řízení, které předcházelo rozhodnutí státního zástupce.
Nejvyšší soud proto vyslovil zjištěné porušení zákona (§268 odst. 2 tr. ř.). Ponechal však napadené usnesení v právní moci, to znamená, že je nezrušil (§269 odst. 2 tr. ř.) a nepřikázal nové projednání a rozhodnutí věci podle §270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přitom vycházel z úvahy, že jde o relativně méně závažnou věc, ve které výše způsobené škody přesáhla podle znaleckého posudku pouze nepatrně výši škody, která je kvalifikačním znakem pro posouzení jednání obviněných jako trestného činu (podle §247 odst. 1 tr. zák. je za škodu nepatrnou ve smyslu nařízení vlády ČSFR č. 464/1991 Sb. považována částka 2 000,- Kč). Přihlížel také k tomu, že od doby, kdy se stal posuzovaný skutek, uplynul prakticky již rok a nelze od důkazů, pro které by bylo dokazování doplněno, očekávat zvrat v dosavadních závěrech státního zástupce. Nejvyšší soud nemohl rovněž odhlédnout od snahy obviněných uhradit poškozenému vzniklou škodu a případně mu také vrátit odcizené dřevo. S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že zájem na zachování stability pravomocného rozhodnutí státního zástupce převažuje nad tím, aby dalším trestním stíháním obviněných byly napravovány zjištěné vady a neúplnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. září 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann