ECLI:CZ:NS:2001:7.TZ.51.2001.1
sp. zn. 7 Tz 51/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 28. 3. 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Zdeňka Sováka a JUDr. Jana Engelmanna stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti v neprospěch obviněných Ing. P. W., a Mgr. S. W., v trestní věci vedené u Policie České republiky - Městského úřadu vyšetřování v Ostravě pod ČVS MVOV-438/619-2000 a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř., §270 odst. 1 tr. ř. za podmínek stanovených v §272 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením vyšetřovatele Policie České republiky - Městského úřadu vyšetřování v Ostravě ze dne 9. 10. 2000, ČVS MVOV-438/619-2000,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve prospěch obviněných Ing. P. W. a Mgr. S. W.
Toto usnesení vyšetřovatele Policie České republiky - Městského úřadu vyšetřování v Ostravě se zrušuje .
Vyšetřovateli Policie České republiky - Městského úřadu vyšetřování v Ostravě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením vyšetřovatele Policie ČR - Městského úřadu vyšetřování v Ostravě ze dne 9. 10. 2000, ČVS MVOV-438/619-2000, bylo podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněných Ing. P. W. a Mgr. S. W. pro trestný čin porušování autorského práva podle §152 odst. 1 tr. zák. (ve znění účinném do 30. 11. 2000), jehož se měli jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák. dopustit tím, že společně v období od počátku roku 1998 do současné doby (míněno zřejmě do sdělení obvinění dne 23. 5. 2000) v místě trvalého bydliště nelegálně zhotovovali na svém počítači s vypalovací mechanikou pirátské kopie kompaktních disků s nelegálním softwarem, na který neměli zakoupena autorská práva, a prostřednictvím inzertního časopisu Avízo je nabízeli ke koupi formou dobírky nebo za využití osobního kontaktu v místě bydliště, přičemž cena za jeden kus se pohybovala kolem 170 Kč.
Usnesení nabylo právní moci ohledně obou obviněných dne 17. 10. 2000.
Ministr spravedlnosti podal dne 2. 3. 2001 v neprospěch obviněných Ing. P. W. a Mgr. S. W. stížnost pro porušení zákona proti usnesení vyšetřovatele s tím, že toto rozhodnutí označil za nesprávné. Vytkl, že vyšetřovatel neprovedl všechny potřebné důkazy, zejména nevyslechl svědky z řad osob, jimž obvinění zaslali na dobírku kopie kompaktních disků s počítačovým softwarem nabízené v inzerátech v časopisu A., nezajistil kompaktní disky, které obvinění těmto osobám zaslali, a nedal je odborně posoudit v tom směru, zda nebyly získány nelegálně, a nevyžádal vyjádření všech nositelů autorských práv k těmto produktům. Ministr spravedlnosti poukázal na to, že při domovní prohlídce obviněná Mgr. S. W. vydala počítač, větší množství kompaktních disků a disket a že vyšetřovatel dalším usnesením ze dne 9. 10. 2000 nesprávně rozhodl o jejich vrácení obviněné. Podle ministra spravedlnosti se měl vyšetřovatel zabývat otázkou, zda se obvinění nedopustiti trestného činu neoprávněného podnikání podle §118 tr. zák. V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil vytýkané porušení zákona, ke kterému došlo ve prospěch obviněných, aby zrušil napadené usnesení, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., tj. aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.
Vyšetřovatel odůvodnil zastavení trestního stíhání obviněných tím, že během vyšetřování se nepodařilo zajistit jediný vzorek kompaktních disků, který byl prostřednictvím inzerátů obviněných zaslán zájemci.
Tento závěr vyšetřovatele nemá dostatečnou oporu v provedených důkazech. Ze spisu je zřejmý určitý okruh osob, které měly obviněným zaslat peníze za zásilky na dobírku. Tyto osoby byly identifikovány jménem a adresou bydliště. Mohly tedy být bez obtíží vyslechnuty jako svědci. Jejich výslech měl být zaměřen na to, co bylo obsahem zásilky od obviněných, zda to byly kompaktní disky a jaké, a zároveň měly být tyto osoby vyzvány k tomu, aby tyto kompaktní disky vydaly podle §78 odst. 1 tr. ř. Pokud by se takto podařilo kompaktní disky získat, měly být odborně posouzeny z toho hlediska, zda jde o kopie zvukových záznamů a počítačových programů, a tato zjištění pak měla být posouzena z toho hlediska, zda pořízení a distribuce těchto kopií znamenalo neoprávněný zásah do autorského práva, resp. do práv k zvukovému záznamu nebo databázi. Vyšetřovatel ale uvedené osoby nevyslechl, resp. ze spisu není patrno, že by provedl jakékoli úkony směřující k výslechu těchto osob, a proto vyznívá zcela nepřesvědčivě jeho závěr, že se nepodařilo zajistit jediný vzorek kompaktních disků, které obvinění rozeslali na dobírku zájemcům.
Navíc si vyšetřovatel náležitě neujasnil různé formy možného neoprávněného zásahu obviněných do práv chráněných ustanovením §152 odst. 1 tr. zák. Ze způsobu odůvodnění napadeného usnesení lze usuzovat, že vyšetřovatel považoval spáchání trestného činu porušování autorského práva podle §152 odst. 1 tr. zák. za možné jen tou částí jednání obviněných, která spočívala v distribuci kopií kompaktních disků zájemcům získaným prostřednictvím inzerce v časopise A. Podle §45 odst. 2 písm. b) zákona č. 35/1965 Sb. (autorský zákon) ve znění pozdějších zákonů bylo svolení výrobce zvukových záznamů třeba k pořízení rozmnoženin zvukového záznamu pro jinou než vlastní osobní potřebu. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že neoprávněným zásahem do práv výrobců zvukových záznamů bylo již samotné pořízení rozmnoženin zvukového záznamu bez svolení výrobce, jestliže tyto rozmnoženiny měly jiný cíl než vlastní osobní potřebu zhotovitele rozmnoženin, aniž bylo nutné, aby tyto rozmnoženiny byly skutečně distribuovány. Tyto úvahy jsou významné ve vztahu k těm kompaktním diskům, které byly nalezeny při domovní prohlídce u obviněných. Těmito kompaktními disky se měl vyšetřovatel zabývat z toho hlediska, zda nejde o rozmnoženiny pořízené v rozporu s citovaným ustanovením a zda se tedy obvinění nedopustili trestného činu tou částí jednání, která spočívala již v samotném jejich pořízení. V tomto ohledu však vyšetřovatel v napadeném usnesení neuvedl žádná zjištění ani žádné právní závěry.
Z uvedeného je zřejmé, že za toho stavu, který tu byl v době rozhodnutí vyšetřovatele, nepřicházelo v úvahu zastavení trestního stíhání a že trestní stíhání obviněných mělo pokračovat. Rozhodnutím o zastavení trestního stíhání vyšetřovatel porušil zákon v ustanovení §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve prospěch obviněných.
Nejvyšší soud proto vyslovil zjištěné porušení zákona, zrušil napadené usnesení a přikázal vyšetřovateli, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Vyšetřovatel odstraní vady a neúplnosti vytknuté tímto rozsudkem Nejvyššího soudu a doplní důkazy způsobem, který je zřejmý z předchozích částí tohoto rozsudku. Zároveň bude nutné, aby vyšetřovatel objasnil, zda odborné vyjádření, které v zastoupení Ing. S. P. vypracoval J. J., bylo podáno skutečně kvalifikovanou osobou. V záhlaví odborného vyjádření je sice uvedeno „Ing. S. P., odd. S. Security-SWS\", ale z živnostenského listu vydaného Obvodním úřadem městské části Praha 5 (č. l. 62 spisu) je zřejmé, že předmětem podnikání Ing. S. P. je koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej. Tento živnostenský list tedy nijak neprokazuje kvalifikaci Ing. S. P. ani J. J. k tomu, aby ve věci podávali odborné vyjádření. Je proto třeba zjistit, z čeho vyplývá způsobilost Ing. S. P., resp. J. J. k podání odborného vyjádření o povaze kompaktních disků nalezených při domovní prohlídce u obviněných. Dokazování bude vyšetřovatel orientovat také na zjištění okolností umožňujících posoudit, zda se obvinění případně nedopustili jednání spočívajícího v distribuci kompaktních disků způsobem a v rozsahu, který by odůvodňoval závěr, že šlo o trestný čin neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1 tr. zák. V tomto ohledu se vyšetřovatel věcí až dosud nezabýval a žádné dokazování neprováděl.
Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za potřebné dodat, že na napadené usnesení o zastavení trestního stíhání obviněných nenavazují obsahově žádná další rozhodnutí. Nejvyšší soud proto žádná taková rozhodnutí nezrušil. Obsahově navazujícím rozhodnutím není usnesení vyšetřovatele ze dne 9. 10. 2000, jímž bylo podle §80 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o vrácení věcí obviněné Mgr. S. W. Šlo o věci vydané při domovní prohlídce. Toto usnesení není obsahově podmíněno usnesením o zastavení trestního stíhání. Pro postup podle §80 odst. 1 tr. ř. jsou stanoveny podmínky, které mohou nastat kdykoli v průběhu trestního stíhání. Mezi těmito podmínkami není zastavení trestního stíhání. Rozhodnutí o zastavení trestního stíhání je v poměru k předpokladům vrácení věcí podle §80 odst. 1 tr. ř. irelevantní. Pokud by se v dalším řízení objevila potřeba opět zajistit věci, které již byly vráceny, lze toho dosáhnout postupem podle §78 odst. 1 tr. ř., resp. podle §79 odst. 1 tr. ř. a nikoli zrušením usnesení o vrácení věcí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2001
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec