ECLI:CZ:NS:2001:7.TZ.77.2001.1
sp. zn. 7 Tz 77/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 26. 4. 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Zdeňka Sováka a JUDr. Jana Engelmanna stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch a v neprospěch obviněných Mgr. J. V., a P. B., v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 83/2000 a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř., §270 odst. 1 tr. ř. za podmínek stanovených v §272 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 10. 2000, sp. zn. 13 To 337/2000,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení §30 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněné Mgr. J. V. a v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněné Mgr. J. V. a ve prospěch i v neprospěch obviněného P. B.
Tento rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové se zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Hradci Králové se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 12. 7. 2000, sp. zn. 1 T 83/2000, byli obvinění P. B. a Mgr. J. V. uznáni vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a odsouzeni obviněný P. B. podle §187 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věcí a obviněná Mgr. J. V. podle §187 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu, která byla podle §59 odst. 1 tr. zák. stanovena na tři roky.
Podle zjištění Okresního soudu v Náchodě se obvinění dopustili trestného činu v podstatě tím, že v době od srpna 1999 do února 2000 poté, co obviněný P. B. nakupoval zejména v P. a H. K. metamfetamin (tvz. pervitin), oba obvinění pak prodávali či darovali tuto látku ve formě tzv. psaníček na různých místech v N. dalším osobám, přičemž obviněná Mgr. J. V. tak činila na žádost obviněného P. B.
Proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě podali odvolání jednak okresní státní zástupce v Náchodě v neprospěch obou obviněných, jednak obviněný P. B.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. 8. 2000, sp. zn. 13 To 337/2000, rozhodl tak, že z podnětu odvolání státního zástupce zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Náchodě ohledně obviněné Mgr. J. V. ve výroku o trestu a sám podle §259 odst. 3 tr. ř. uložil této obviněné podle §187 odst. 1 tr. zák. nepodmíněný trest odnětí svobody na osmnáct měsíců, pro jehož výkon ji podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem, a odvolání obviněného P. B. zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Ministr spravedlnosti podal dne 30. 3. 2001 ve prospěch i v neprospěch obviněných Mgr. J. V. a P. B. stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Namítl, že Krajský soud v Hradci Králové o odvoláních, podaných proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě, rozhodl v senátě, jehož dva soudci ve skutečnosti byli vyloučeni a nemohli proto rozhodovat. Oběma soudům ministr spravedlnosti vytkl, že jednání obviněné Mgr. J. V. neposoudily též podle §187 odst. 2 písm. b) tr. zák. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil vytýkané porušení zákona, ke kterému došlo ve prospěch a v neprospěch obviněných, aby zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., tj. aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.
Napadený rozsudek je výsledkem řízení, v němž Krajský soud v Hradci Králové postupoval v rozporu s ustanovením §30 odst. 2 tr. ř. ve věci obviněné Mgr. J. V. Podle citovaného ustanovení je po podání obžaloby vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení mimo jiné rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba. V posuzované věci byla obviněná Mgr. J. V. v přípravném řízení vzata do vazby usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 18. 2. 2000, čj. Nt 119/2000-8, a o její stížnosti proti tomuto usnesení rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 14. 3. 2000, sp. zn. 13 To 121/2000, tak, že stížnost obviněné zamítl jako nedůvodnou. Podstatné je, že členy senátu Krajského soudu v Hradci Králové, který rozhodl o stížnosti obviněné proti usnesení o vazbě v přípravném řízení, a členy senátu téhož soudu, který rozhodl o odvolání státního zástupce podaném ohledně obviněné, byli soudci JUDr. M. M. a JUDr. Z. K. Tito dva soudci Krajského soudu v Hradci Králové nemohli v odvolacím řízení ve věci obviněné Mgr. J. V. rozhodovat, protože z rozhodování byli vyloučeni tím, že v přípravném řízení rozhodovali o vazbě obviněné. Skutečnost, že členy senátu Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu odvolacího byli vyloučení soudci, znamená, že Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem porušil zákon v ustanovení §30 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněné Mgr. J. V.
Nejvyšší soud se neztotožnil s ministrem spravedlnosti v tom, že by v ustanovení §30 odst. 2 tr. ř. byl zákon porušen z uvedeného důvodu též v neprospěch obviněného P. B. Ve věci tohoto obviněného nebyl žádný ze soudců, kteří byli členy odvolacího senátu Krajského soudu v Hradci Králové, vyloučen, neboť žádný z nich o vazbě obviněného v přípravném řízení nerozhodoval. Obviněný P. B. byl v přípravném řízení vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 18. 2. 2000, č. j. Nt 119/2000-4, avšak proti tomuto usnesení nikdo nepodal stížnost, usnesení tak nabylo právní moci v řízení před Okresním soudem v Náchodě jako soudem prvního stupně a nebylo přezkoumáváno Krajským soudem v Hradci Králové jako soudem druhého stupně. Okolnost, že Krajský soud v Hradci Králové v odvolacím řízení rozhodoval ve vztahu k obviněnému P. B. v senátě, jehož členy byli dva soudci, kteří v přípravném řízení rozhodovali o vazbě spoluobviněné Mgr. J. V., je ve věci obviněného P. B. bezvýznamná. Z té části ustanovení §30 odst. 2 tr. ř., která pro řízení po podání obžaloby upravuje důvody vyloučení soudce, který rozhodoval v přípravném řízení, je výslovně zřejmé, že vyloučen je jen soudce, který rozhodoval o vazbě o s o b y , na niž byla poté podána obžaloba. Jestliže je stíháno více osob, je soudce po podání obžaloby vyloučen jen pokud jde o ty úkony trestního řízení, které se týkají té osoby, o jejíž vazbě rozhodoval. Z toho logicky plyne, že pokud soudce v přípravném řízení o vazbě osoby nerozhodoval, není po podání obžaloby vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, které se této osoby týkají. Pokud je více osob stíháno ve společném řízení a soudce je vyloučen jen ve vztahu k některé z těchto osob, může to vzhledem k povaze společného řízení fakticky znamenat, že soudce nemůže vykonávat úkony trestního řízení, které se týkají i osob, ve vztahu k nimž u něho není dán důvod vyloučení. Ve vztahu k takovým osobám by mohl úkony trestního řízení bez dalšího vykonávat za situace, pokud by např. trestní stíhání těchto osob bylo vyloučeno ze společného řízení (§23 odst. 1 tr. ř.). I když je v podmínkách společného řízení fakticky nemožné, aby soudce vykonával úkony trestního řízení, které se týkají všech obviněných, byť důvod vyloučení soudce se týká jen některého z obviněných, je účastí soudce na takových úkonech trestního řízení zákon porušen jen v neprospěch toho obviněného, kterého se týká skutečnost zakládající vyloučení soudce. V posuzovaném případě se důvod vyloučení soudců Krajského soudu v Hradci Králové, kteří rozhodovali v odvolacím řízení, netýkal obviněného P. B. a proto zákon v ustanovení §30 odst. 2 tr. ř. nemohl být porušen v neprospěch tohoto obviněného.
Je proto nutné, aby Krajský soud v Hradci Králové znovu přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Náchodě v části týkající se obviněné Mgr. J. V. a aby tak učinil v řádně obsazeném senátě bez vyloučených soudců. Výsledek tohoto přezkumu nemíní Nejvyšší soud nijak předjímat, avšak považuje za nutné upozornit, že musí jít o přezkum podle zákonných hledisek. Tak tomu zatím nebylo.
Z hlediska obžaloby, rozsudku Okresního soudu v Náchodě, odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněné Mgr. J. V. a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové bylo spornou otázkou to, zda obviněná Mgr. J. V. má být uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů též podle §187 odst. 2 písm. b) tr. zák. vzhledem k tomu, že tzv. pervitin prodala V. J. a V. M., tedy osobám, které byly v době činu mladší než osmnáct let. Pro posouzení této otázky je významné, že věk uvedených osob je okolností, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby. Pokud jde o subjektivní vztah obviněné Mgr. J. V. k této okolnosti, bylo třeba vycházet z ustanovení §6 písm. b) tr. zák., podle něhož se k uvedené okolnosti přihlédne i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Krajskému soudu v Hradci Králové je třeba vytknout, že se s naznačenou otázkou nevypořádal důsledně podle uvedených zákonných hledisek. Krajský soud v Hradci Králové se omezil v podstatě jen na reprodukci důvodů, pro které Okresní soud v Náchodě neposoudil jednání obviněné Mgr. J. V. podle §187 odst. 2 písm. b) tr. zák. a dodal k tomu jen to, že „trestná činnost obviněné nebyla uskutečněna v přímé příčinné souvislosti s výkonem jejího tehdejšího zaměstnání jako učitelky základní školy, ale zřejmě k ní došlo z důvodu jejího silného citového vzplanutí ke spoluobviněnému P. B., který byl s užíváním drog více obeznámen\". Tato úvaha Krajského soudu v Hradci Králové je zcela mimo rámec kritérií, která jsou podle §6 písm. b) tr. zák. rozhodná pro posouzení otázky, zda obviněné Mgr. J. V. lze přičítat věk osob, kterým podle zjištění Okresního soudu v Náchodě prodala tzv. pervitin, jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby. Pro posouzení této otázky je rozhodné pouze to, zda obviněná vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům o skutečném věku uvedených osob vědět měla a mohla. Citované úvahy Krajského soudu v Hradci Králové těmto hlediskům neodpovídají.
O tom, že si Krajský soud v Hradci Králové náležitě neujasnil, co je pro posouzení věku osob, jimž obviněná Mgr. J. V. podle zjištění Okresního soudu v Náchodě prodala tzv. pervitin, jako okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby rozhodné, svědčí i to, že odkázal na úvahy Okresního soudu v Náchodě týkající se ustanovení §88 tr. zák. způsobem ukazujícím na to, že se s těmito úvahami ztotožnil. Tyto úvahy byly založeny na tom, že „okolnost předání tří psaníček mladistvým k doručení jinému podstatným způsobem nezvyšuje stupeň společenské nebezpečnosti jednání obviněné tak, aby tato okolnost podmiňovala použití vyšší trestní sazby podle §187 odst. 2 tr. zák.\". Citovaná úvaha se týká materiální podmínky použití vyšší trestní sazby. Tato podmínka spočívá podle §88 odst. 1 tr. zák. v tom, že k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Otázka, zda je splněn materiální předpoklad trestnosti činu podle ustanovení o okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, nastupuje teprve tehdy, jestliže jsou naplněny formální znaky této okolnosti. To znamená, že uvažovat o tom, zda je splněna materiální podmínka uvedená v §88 odst. 1 tr. zák., lze za předpokladu, že okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby je naplněna po formální stránce. Krajský soud v Hradci Králové tedy uvažoval o materiální podmínce použití vyšší trestní sazby, aniž podle zákonných hledisek stanovených v §6 písm. b) tr. zák. učinil jasný závěr o tom, zda okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, byla naplněna po formální stránce. Pochybením Krajského soudu v Hradci Králové bylo to, že v rámci své přezkumné pravomoci se nevypořádal především s otázkou, zda jsou splněny formální předpoklady odpovědnosti obviněné Mgr. J. V. za okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §6 písm. b) tr. zák. Uvažovat o materiálním předpokladu přísnější trestnosti mohl podle §88 odst. 1 tr. zák. jedině na podkladě předcházejícího závěru, že byly splněny formální podmínky odpovědnosti obviněné za uvedenou okolnost. Vnitřní rozpornost závěrů Krajského soudu v Hradci Králové spočívá v tom, že úvahami podle §88 odst. 1 tr. zák. dal ve skutečnosti najevo, že formální předpoklady odpovědnosti obviněné za okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby považuje za splněné.
Z uvedeného je zřejmé, že při posuzování otázky, zda obviněná Mgr. J. V. odpovídá též za okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, se Krajský soud v Hradci Králové při přezkumu rozsudku Okresního soudu v Náchodě neřídil zákonnými hledisky a porušil tak zákon v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněné.
Ve věci obviněného P. B. Krajský soud v Hradci Králové pominul, že jeho povinností bylo ve výroku napadeného rozhodnutí rozhodnout též o odvolání státního zástupce podaném ohledně obviněného P. B. Státní zástupce podal odvolání ohledně obou obviněných. Krajský soud v Hradci Králové však o tomto odvolání rozhodl jen pokud jde o obviněnou Mgr. J. V. a na odvolání státního zástupce podané ohledně obviněného P. B. nereagoval žádným výrokem. Tu část rozsudku Okresního soudu v Náchodě, která se týká obviněného P. B., byl Krajský soud v Hradci Králové povinen přezkoumat podle §254 odst. 1 tr. ř. i z podnětu odvolání státního zástupce a v návaznosti na to bylo jeho povinností podle výsledků tohoto přezkumu o odvolání státního zástupce rozhodnout ve výroku napadeného rozhodnutí. To znamená, že pokud by Krajský soud v Hradci Králové shledal odvolání státního zástupce podané ohledně obviněného P. B. důvodným, měl zrušil příslušnou část rozsudku Okresního soudu v Náchodě týkající se tohoto obviněného, a že pokud by odvolání státního zástupce podané ohledně obviněného P. B. neshledal důvodným, měl je zamítnout.
Odvolání státního zástupce podané ohledně obviněného P. B. bylo zaměřeno proti tomu, jak Okresní soud v Náchodě u tohoto obviněného rozhodl o trestu. Státní zástupce se domáhal zpřísnění uloženého trestu. Naopak obviněný se domáhal zmírnění trestu. Jednou z významných okolností pro rozhodnutí tu byla recidiva obviněného, neboť z opisu evidence Rejstříku trestů vyplývá, že v letech 1975 až 1996 byl celkem pětkrát odsouzen pro různé úmyslné trestné činy namířené proti cizímu majetku k nepodmíněným trestům odnětí svobody. Oba soudy k předchozím odsouzením obviněného přihlížely, ačkoli žádný z nich neprovedl důkaz spisy o těchto odsouzeních. Zůstalo tak neobjasněno, v čem konkrétně spočívaly trestné činy, za které byl obviněný v minulosti odsouzen. Hodnocení recidivy obviněného proto nemohlo být úplné a přesvědčivé a nemohlo být spolehlivým podkladem pro závěr, zda a v jakém rozsahu je důvodné k recidivě přihlížet, případně jaký význam jí lze přisuzovat.
Z toho je patrno, že Krajský soud v Hradci Králové ve skutečnosti nerozhodl o odvolání státního zástupce podaném ohledně obviněného P. B. a že ponechal bez povšimnutí neúplnost důkazů týkajících se recidivy obviněného P. B. Navíc Krajský soud v Hradci Králové vůbec nepřezkoumal výrok o trestu propadnutí věci, který byl uložen obviněnému P. B. Krajský soud v Hradci Králové tedy nesplnil svou přezkumnou povinnost a tím porušil zákon v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. ve prospěch i v neprospěch obviněného P. B.
Pokud Krajský soud v Hradci Králové změnil rozsudek Okresního soudu v Náchodě v části týkající se obviněné Mgr. J. V., učinil tak z podnětu odvolání státního zástupce, avšak nikoli z podnětu odvolání státního zástupce jako celku, nýbrž jen z podnětu odvolání státního zástupce podaného ohledně obviněné Mgr. J. V. Okolnost, že Krajský soud v Hradci Králové z podnětu odvolání státního zástupce, které bylo podáno ohledně obviněné Mgr. J. V., změnil rozsudek Okresního soudu v Náchodě v části týkající se této obviněné, neměla žádný vliv na to, že dalším výrokem bylo třeba výslovně rozhodnout i o odvolání státního zástupce, které bylo podáno ohledně obviněného P. B.
Krajský soud v Hradci Králové si patrně neujasnil dosah ustanovení, která upravují přezkumnou pravomoc odvolacího soudu. Podle §254 odst. 2 tr. ř. byla-li odvoláním napadena část rozsudku týkající se jen některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozsudkem, přezkoumá odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. jen tu část rozsudku a předcházejícího řízení, které se týká této osoby. Z toho vyplývá, že pokud odvolací soud přezkoumává rozsudek, jímž bylo rozhodnuto ohledně několika obviněných, je jeho přezkumná pravomoc vždy vázána na to, kterého z obviněných se odvolání týká, přičemž všechna odvolání podaná ohledně téhož obviněného tvoří relativně uzavřený základ přezkumné pravomoci odvolacího soudu jen ve věci tohoto obviněného. To mimo jiné znamená, že odvolání podaná ohledně jednoho obviněného nemohou zakládat přezkumnou pravomoc odvolacího soudu ve vztahu k jinému obviněnému, ohledně něhož bylo rozhodnuto týmž rozsudkem. Logickým důsledkem tohoto pojetí přezkumné pravomoci odvolacího soudu je to, že rozhodne-li odvolací soud o odvolání jednoho obviněného, nemá to samo o sobě žádný význam a žádné důsledky ohledně jiného obviněného. Bylo-li ohledně dalšího obviněného rovněž podáno odvolání, musí o tomto odvolání rozhodnout odvolací soud výslovným výrokem. Účinky rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k onomu dalšímu obviněnému není možné dovozovat z toho, jak bylo rozhodnuto o odvolání, které bylo podáno ohledně prvního obviněného.
Aplikují-li se tyto zásady na odvolání státního zástupce podané ohledně několika obviněných, ohledně nichž bylo rozhodnuto jedním rozsudkem, znamená to, že rozhodnutí odvolacího soudu musí obsahovat výslovný výrok ve vztahu ke každému z těchto obviněných. Případná okolnost, že státní zástupce učinil odvolání ohledně více obviněných jediným podáním, nemá v uvažovaném ohledu žádný význam. S jistou mírou obraznosti je možné konstatovat, že v naznačeném případě státní zástupce podal tolik odvolání, kolik je obviněných, jichž se jeho odvolání týká. To musí mít odvolací soud na zřeteli. Dojde-li ve vztahu k různým obviněným k různým závěrům o důvodnosti odvolání státního zástupce, musí to vyjádřit diferencovaným výrokem učiněným výslovně o každém z obviněných, ohledně nichž státní zástupce podal odvolání. To např. znamená, že z podnětu odvolání státního zástupce podaného ohledně jednoho obviněného zruší rozsudek podle §258 odst. 1 tr. ř. a vrátí věc tohoto obviněného podle §259 odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo sám ve věci tohoto obviněného podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodne a zároveň odvolání státního zástupce podané ohledně jiného obviněného zamítne podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Z hlediska zásad, které vymezují přezkumnou pravomoc odvolacího soudu, je nepřípustný stav, kdy odvolací soud projedná odvolání státního zástupce podané ohledně více obviněných a kdy ve výroku svého rozsudku či usnesení rozhodne výslovně jen ve vztahu k některému obviněnému, zatímco rozsudek soudu prvního stupně ponechá ve vztahu k dalšímu obviněnému beze změny, aniž odvolání podané ohledně tohoto obviněného zamítne. Takový stav ve skutečnosti nastal v posuzované věci v důsledku napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud vyslovil zjištěná porušení zákona, zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a zrušil také všechna další rozhodnutí, která na zrušený rozsudek obsahově navazují a která jeho zrušením pozbyla podkladu. Dále Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Hradci Králové v senátě, který nebude obsazen žádným vyloučeným soudcem, znovu přezkoumá rozsudek Okresního soudu v Náchodě, a to jak z podnětu odvolání státního zástupce podaného ohledně obou obviněných, tak z podnětu odvolání obviněného P. B. Tento rozsudek přezkoumá důsledně podle §254 odst. 1 tr. ř. V otázce, zda obviněná Mgr. J. V. má být uznána vinnou též podle §187 odst. 2 písm. b) tr. zák. bude při přezkumu vycházet z hledisek stanovených v §6 písm. b) tr. zák. a materiální podmínkou trestnosti podle vyšší trestní sazby (§88 odst. 1 tr. zák.) se bude zabývat teprve tehdy, dojde-li k závěru, že okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby byla naplněna po formální stránce. V tomto rámci ovšem posoudí, zda ve vztahu k rozhodným okolnostem bylo před soudem prvního stupně provedeno dostatečné dokazování a zda soud prvního stupně učinil i v tomto ohledu dostatečná skutková zjištění. Ve věci obviněného P. B. rozhodne o obou odvoláních, tj. nejen o odvolání obviněného, ale i o odvolání státního zástupce podaného ohledně tohoto obviněného. Nedostatek spočívající v tom, že až dosud nebyl proveden důkaz trestními spisy o předchozích odsouzeních obviněného, odstraní tím, že si spisy opatří a sám jimi provede důkaz, anebo tím, že provedení tohoto důkazu uloží soudu prvního stupně. V dalším řízení u žádného z obviněných neplatí tzv. zákaz reformace in peius, což znamená, že v novém řízení může dojít i ke změně v neprospěch obviněných oproti tomu, jak bylo rozhodnuto v původním řízení.
Ve veřejném zasedání před senátem Nejvyššího soudu předložil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství kopii usnesení vyšetřovatele Policie ČR - Okresního úřadu vyšetřování v Náchodě ze dne 20. 3. 2001, ČVS OVNA-105/2000, a vyjádření Policie ČR - Okresního úřadu v Náchodě ze dne 5. 4. 2001. Význam těchto listin a skutečností, které z nich vyplývají, pro posouzení projednávané věci zváží Krajský soud v Hradci Králové v rámci nového projednání věci.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec