ECLI:CZ:NS:2001:7.TZ.91.2001.1
sp. zn. 7 Tz 91/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 30. 5. 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Zdeňka Sováka a JUDr. Jana Engelmanna stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti v neprospěch obviněného Ji. M., v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 3 T 18/99 a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř., §270 odst. 1 tr. ř. za podmínek stanovených v §272 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2000, sp. zn. 6 To 380/2000,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení §256 tr. ř. a v řízení jež mu předcházelo, v ustanoveních §23 odst. 1 tr. zák., §31 odst. 1 tr. zák. ve prospěch obviněného J. M.
Toto usnesení Krajského soudu v Ostravě v rozsahu vysloveného porušení zákona a rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 1. 12. 1999, sp. zn. 3 T 18/99, ve výroku o trestu se zrušují . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené části usnesení a rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Přerově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 1. 12. 1999, sp. zn. 3 T 18/99, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 3 tr. zák. a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák. a odsouzen podle §224 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák., §60a odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky při současném vyslovení dohledu s tím, že podle §60a odst. 2 tr. zák. byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř a půl roku. Podle §60a odst. 3 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil poškozeným škodu, jak se zavázal v mimosoudní dohodě, aby se zdržel požívání alkoholických nápojů, aby se podrobil léčení závislosti na návykové látce a aby podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestným činem (míněna je patrně škoda, ohledně jejíž náhrady obviněný neuzavřel tzv. mimosoudní dohodu). Podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na devět roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit VZP částku 196 905 Kč.
Podle zjištění Okresního soudu v Přerově se obviněný dopustil trestných činů tím, že dne 25. 7. 1998 kolem 15.15 hodin na okraji obce K., okr. P., na silnici č. I/35 ve směru na P. po předchozím požití alkoholických nápojů řídil osobní motorové vozidlo zn. Volkswagen Golf rychlostí převyšující o více než 40 km/h povolenou rychlost jízdy v obci a při výjezdu z nepřehledné levotočivé zatáčky přejel do protisměrné poloviny vozovky, kde se čelně střetl s protijedoucím plně obsazeným osobním motorovým vozidlem zn. Škoda Felicia, v důsledku čehož došlo ke zranění všech pěti osob ve vozidle zn. Škoda Felicia a z toho čtyři osoby, a to B. M., L. M., J. M. a E. H., utrpěly těžká zranění. Na vozidle zn. Škoda Felicia byla podle zjištění Okresního soudu v Přerově způsobena škoda ve výši 246 500 Kč. Pokud jde o stupeň ovlivnění obviněného alkoholem, zjistil Okresní soud v Přerově, že v krvi obviněného bylo v 17.30 hodin 1,29 promile alkoholu.
Proti rozsudku Okresního soudu v Přerově podal odvolání státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově, který se domáhal toho, aby obviněnému byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody a trest zákazu činnosti. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 10. 2000, sp. zn. 6 To 380/2000, zamítl odvolání státního zástupce jako nedůvodné podle §256 tr. ř.
Ministr spravedlnosti podal dne 25. 4. 2001 v neprospěch obviněného J. M. stížnost pro porušení zákona proti usnesení Krajského soudu v Ostravě s tím, že tento soud nesprávně zamítl odvolání státního zástupce. Ministr spravedlnosti namítl, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro to, aby obviněnému byl uložen podmíněný trest odnětí svobody, a že podmíněné odsouzení je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost a že uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil vytýkané porušení zákona, ke kterému došlo ve prospěch obviněného, aby zrušil napadené usnesení a aby dále potupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., tj. aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.
Rozsudek Okresního soudu v Přerově byl vynesen v řízení, které bylo provedeno podle trestního řádu a v kterém nedošlo k žádným podstatným vadám, zvláště pokud by mohly mít vliv na objasnění věci nebo na možnost uplatnění práva obhajoby. V tomto řízení byly provedeny všechny dostupné důkazy, které byly nutné pro zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Okresní soud v Přerově zhodnotil důkazy způsobem, který je v souladu se zásadami stanovenými v §2 odst. 6 tr. ř., a vyvodil z nich odpovídající skutková zjištění. Správně zjištěný skutkový stav Okresní soud v Přerově ve shodě se zákonem kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 3 tr. zák. a trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák. Jednočinný souběh těchto trestných činů je možný (viz č. 44/1998 Sb. rozh. tr.). Výrok o vině tedy odpovídá zákonu a na tento výrok navazuje správný výrok o náhradě škody týkající se nároku VZP.
Zákon byl porušen výrokem o trestu. Podstatou porušení zákona je to, že Okresní soud v Přerově uložil obviněnému podmíněný trest odnětí svobody. Pokud jde o samotnou výměru trestu odnětí svobody, kterou Okresní soud v Přerově zvolil na dolní hranici sazby stanovené v §224 odst. 3 tr. zák. v rozpětí od tří let do deseti let, lze sice konstatovat, že odpovídajícím způsobem zcela nevystihuje závažné okolnosti svědčící v neprospěch obviněného, avšak z hlediska výměry trestu odnětí svobody ještě nejde o zřejmý nepoměr k stupni nebezpečnosti činu pro společnost (§266 odst. 2 tr. ř.). Se zřetelem k tomu, za jakých podmínek je možné vyslovit porušení zákona výrokem o trestu, lze výměru trestu odnětí svobody na tři roky ještě akceptovat. Jinak tomu je, pokud jde o podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody. Tímto rozhodnutím Okresní soud v Přerově již evidentně založil stav, kdy uložený trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost a kdy uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu (§266 odst. 2 tr. ř.), bez ohledu na to, že vedle podmíněného trestu odnětí svobody při současném vyslovení dohledu a při uložení povinností podle §60a odst. 3 tr. zák. byl zároveň správně uložen velmi citelný trest zákazu činnosti blížící se horní hranici sazby. Pro podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody zcela zjevně nebyly splněny zákonné předpoklady.
Podle §60a odst. 1 tr. zák. za podmínek uvedených v §58 odst. 1 tr. zák. může soud podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta, vysloví-li zároveň nad pachatelem dohled. Podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. soud může podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody, jestliže vzhledem k osobě pachatele, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a prostředí, v kterém žije a pracuje, a k okolnostem případu má důvodně za to, že účelu trestu bude dosaženo i bez jeho výkonu.
Okresní soud v Přerově jednostranně ve prospěch obviněného hodnotil některé kladné charakteristiky obviněného, které ve skutečnosti měly jen dílčí význam, nehodnotil osobu obviněného, zejména jeho dosavadní život, komplexně a vůbec se nezabýval otázkou, zda podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody umožňují také okolnosti případu.
Při hodnocení osoby obviněného Okresní soud v Přerově zdůraznil jeho sebekritický vztah k spáchanému činu, jak se projevil zejména vyjádřenou lítostí a uzavřením dohody o odškodnění poškozených. K předchozím odsouzením obviněného Okresní soud v Přerově nepřihlížel a hodnotil dosavadní život obviněného jako řádný. Okresní soud v Přerově vycházel z toho, že obviněný byl v minulosti odsouzen pro trestnou činnost zcela jiné povahy, a patrně i z toho, že od předchozích odsouzení uplynula již dlouhá doba.
Tyto úvahy Okresního soudu v Přerově ohledně předchozích odsouzení obviněného lze považovat za správné, pokud jde o odsouzení, ke kterým postupně došlo v letech 1970 až 1978. Následovala však dvě odsouzení v letech 1987 a 1991, jejichž význam nelze pominout. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 1987, sp. zn. 3 T 2/87, byl obviněný uznán vinným trestnými činy rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle §132 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), c) tr. zák., poškozování majetku v socialistickém vlastnictví podle §136 odst. 1 písm. a) tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1, 2 písm. b), d) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. (vše ve znění zákona č. 140/1961 Sb.) a za tyto trestné činy mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na devět a půl roku, který mu byl později zkrácen na sedm roků a dva měsíce. Z výkonu trestu byl podmíněně propuštěn dne 23. 10. 1990, zkušební doba byla stanovena na tři roky a jeden rok po jejím uplynutí nastal účinek předpokládaný ustanovením §64 odst. 3 tr. zák. Trestná činnost obviněného spočívala v sérii jedenácti vloupání do různých objektů tehdejších socialistických organizací i do objektů občanů s tím, že z těchto objektů obviněný odcizil různé věci v celkové hodnotě více než 80 000 Kčs, a v dalších nejméně pěti případech odcizil cestujícím ve vlacích věci v hodnotě nejméně 9 000 Kčs. Rozsudkem Okresního soudu v Galantě ze dne 16. 10. 1991, sp. zn. 2 T 119/91, byl obviněný uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců. Z výkonu trestu byl podmíněně propuštěn dne 3. 6. 1992 a ve zkušební době stanovené na pět roků se osvědčil. Trestný čin obviněného spočíval v tom, že ve vlaku nastříkal slzný plyn do obličeje policistům kriminální policie, kteří ho kontrolovali v souvislosti s podezřením ze spáchání vlakových krádeží. Okresní soud v Přerově neprovedl důkaz trestními spisy o předchozích odsouzeních obviněného a nezjistil ani to, v čem skutkově dřívější trestná činnost obviněného spočívala. Tato zjištění učinil Nejvyšší soud na podkladě důkazů provedených ve veřejném zasedání konaném o stížnosti pro porušení zákona. Význam uvedených zjištění je v tom, že obviněný je osobou, u které se již projevil výraznější sklon k nerespektování zákonů. Posuzované trestné činnosti se obviněný dopustil dne 25. 7. 1998, tedy necelých šest let poté, co mu uplynula zkušební doba stanovená při podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v trestní věci Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 T 2/87, a jeden rok a necelé dva měsíce poté, co mu uplynula zkušební doba stanovená při podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v trestní věci Okresního soudu v Galantě sp. zn. 2 T 119/91. Tyto souvislosti ukazují na to, že částečný výkon předchozích trestů odnětí svobody nezajistil trvalou nápravu obviněného. Na tomto závěru nic nemůže změnit skutečnost, že nyní posuzovaná trestná činnost obviněného měla odlišnou povahu, neboť byla spáchána při řízení motorového vozidla porušením dopravní kázně. V této spojitosti je závažnou skutečností to, že obviněný byl v letech 1991 až 1998 celkem sedmkrát postižen pro různé dopravní přestupky. V roce 1991 byl postižen za to, že při couvání najel do jiného osobního automobilu a z místa ujel. V roce 1994 byl postižen za překročení povolené rychlosti, když v úseku s omezením rychlosti na 60 km/h jel rychlostí 76 km/h. V roce 1994 byl postižen ještě za to, že nesprávným předjížděním způsobil dopravní nehodu. V roce 1996 byl postižen opět za rychlost jízdy. Další postih obviněného v roce 1996 byl za to, že se nevěnoval plně řízení a nesledoval situaci v provozu. V roce 1998 byl postižen za jízdu bez osvědčení o technickém průkazu vozidla. Znovu pak byl v roce 1998 postižen za porušení zákazu předjíždění. Tento výčet svědčí o tom, že obviněného jako řidiče nelze hodnotit jinak než jako trvale neukázněného. Tím je jen dokreslena charakteristika obviněného jako osoby, u které je již šířeji založen celkový sklon k jednání nerespektujícímu zákony. Nyní posuzovaný čin tudíž není jen ojedinělým nebo nahodilým vybočením z jinak řádného života, nýbrž určitým vyvrcholením tendence, která se u obviněného i jako řidiče motorového vozidla projevovala po delší dobu a postupně zesilovala. Z těchto důvodů nemohl Okresní soud v Přerově dojít k přesvědčivému závěru, že podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody má oporu v osobě obviněného, zejména v jeho dosavadním životu.
Okolnosti posuzovaného případu jsou natolik závažné, že vylučují podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody. Obviněný se ujal řízení motorového vozidla za situace, kdy jeho schopnost bezpečně řídit byla podstatným způsobem ovlivněna předcházejícím nevyspáním, přetrvávající únavou a požitým alkoholem. Souhrn těchto nepříznivých faktorů činil z obviněného osobu, která k bezpečnému řízení byla zcela nezpůsobilá. Tento stav se obviněný ani nesnažil kompenzovat přiměřeně obezřetnou jízdou, která by se vyznačovala nižší rychlostí, zdrženlivostí a snahou předejít kolizím s ostatními účastníky silničního provozu. Obviněný v uvedeném stavu naopak řídil vozidlo tak, že v uzavřené obci, kde rychlost jízdy byla omezena na 50 km/h, jel rychlostí přes 97 km/h, a to i v úseku, který byl nepřehledný a přecházel v levotočivou zatáčku, za níž nebylo z dostatečné vzdálenosti vidět, protože výhledu bránily domy stojící při silnici. I když obviněný místo nehody dobře znal, protože jím předtím mnohokrát projížděl, nepřiměly ho tyto poměry k opatrnější jízdě. Obviněný se při svém způsobu jízdy při projíždění levotočivé zatáčky ocitl v protisměru, kde se střetl s plně obsazeným protijedoucím vozidlem, v němž byly čtyři osoby zraněny těžce a jedna osoba byla zraněna lehce a toto vozidlo bylo prakticky zničeno. Přitom řidič protijedoucího vozidla svým způsobem jízdy nezavdal příčinu k nehodě, neboť jel důsledně ve své pravé polovině vozovky a respektoval omezení rychlosti, přičemž svou reakcí bezprostředně před nehodou, kdy se mu podařilo rychlost své jízdy snížit až na 36,5 km/h, přispěl k tomu, že následky nehody nebyly ještě závažnější. S tím kontrastuje okolnost, že obviněný na blížící se střet prakticky vůbec nereagoval, zejména ne brzděním, pokusem o změnu směru své jízdy, aby se protijedoucímu vozidlu vyhnul, ani jiným způsobem směřujícím k odvrácení srážky nebo alespoň ke zmírnění jejích následků. Má-li být způsob jízdy obviněného celkově charakterizován, nelze ho v žádném případě považovat jen za běžnou nepozornost, neopatrnost či nesoustředěnost, nýbrž za evidentní projev hazardérství, agrese, bezohlednosti a nedostatku jakékoli sebekontroly. Okresní soud v Přerově proto nemohl učinit přesvědčivý závěr, že okolnosti případu odůvodňují podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody.
Osoba obviněného ani okolnosti případu neumožňovaly úsudek, že účelu trestu odnětí svobody bude dosaženo i bez jeho výkonu. Podle §23 odst. 1 tr. zák. účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti. To, co bylo zjištěno o osobě obviněného a o okolnostech posuzovaného případu, vylučuje úvahu, že by bez výkonu trestu odnětí svobody bylo dosaženo zejména důsledné ochrany společnosti, převýchovy obviněného a odpovídajícího výchovného vlivu na ostatní členy společnosti.
Trest odnětí svobody proto měl být obviněnému uložen nepodmíněně, a to bez ohledu na současné uložení trestu zákazu činnosti. K výroku o trestu zákazu činnosti nelze mít žádných výhrad. I když je výrok o trestu zákazu činnosti správný, nelze vzhledem k vadnému výroku o uložení podmíněného trestu odnětí svobody považovat trest jako celek za dostatečný k tomu, aby odpovídal stupni nebezpečnosti činu pro společnost a aby byl s to splnit účel trestu. Uložený trest je v posuzovaném případě nedostatečný natolik, že již jde o zřejmý nepoměr k stupni nebezpečnosti činu pro společnost a z hlediska druhu trestu o zřejmý rozpor uloženého druhu trestu s účelem trestu. Je tedy namístě závěr, že Okresní soud v Přerově výrokem o trestu porušil zákon v ustanoveních §23 odst. 1 tr. zák., §31 odst. 1 tr. zák. ve prospěch obviněného. Krajský osud v Ostravě správně ponechal beze změny výrok o vině a výrok o náhradě škody týkající se VZP, avšak nesprávně zamítl odvolání státního zástupce a tím, že ponechal beze změny i výrok o trestu, porušil zákon ve prospěch obviněného v ustanovení §256 tr. ř., podle něhož zamítnout lze jen nedůvodné odvolání.
Nejvyšší soud proto vyslovil zjištěné porušení zákona, zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě v rozsahu vysloveného porušení zákona a výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Přerově, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením vadných částí napadeného usnesení a rozsudku pozbyla podkladu, a přikázal Okresnímu soudu v Přerově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K rozsahu, v němž byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Přerově, považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že uvedený rozsudek byl zrušen v celém výroku o trestu, to znamená ve výroku o podmíněném trestu odnětí svobody i ve výroku o trestu zákazu činnosti. V rámci zrušení výroku o podmíněném trestu odnětí svobody byl zrušen také výrok o vyslovení dohledu a výrok o povinnosti obviněného ve zkušební době uhradit podle svých sil škodu poškozeným, zdržet se požívání alkoholických nápojů a podrobit se léčení závislosti na návykové látce (§60a odst. 3 tr. zák.). V rozsudku Okresního soudu v Přerově zůstal nedotčen výrok o vině a výrok o náhradě škody učiněný v adhézním řízení a týkající se VZP (§228 odst. 1 tr. ř.).
Při novém projednání věci Okresní soud v Přerově rozhodne jen o trestu, a to v intencích toho, co vyplývá z předchozích částí tohoto rozsudku Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. května 2001
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec