ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.101.2002.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. srpna 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. L., rozsudkem Okresního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 10. 1. 1997, sp. zn. 8 Ds 324 Js 13955/96, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců v jednočinném souběhu dvaceti případů podle §92a odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 10. 1. 1997, sp. zn. 8 Ds 324 Js 13955/96, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl J. L. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců v jednočinném souběhu dvaceti případů podle §92a odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že z důvodu potřeby zaplatit dlužnou částku neznámé osobě jménem „J.“ slíbil tomuto, že přepraví od německo-české hranice osoby do F. K tomuto účelu se vydal s automobilem značky Ford Transit dne 5. 9. 1996 na německém území k lesnímu parkovišti u silnice B 15 na km 27. Tam přibral do vozidla celkem dvacet jugoslávských, resp. tureckých státních příslušníků, ačkoliv věděl, že tyto osoby neměly doklady potřebné ke vstupu a pobytu ve Spolkové republice Německo. Při cestě směrem na F. byl dne 6. 9. 1996 okolo 00.15 hod. zastaven a kontrolován policií. Již předtím nechal přepravované osoby ze svého vozidla vystoupit, protože si povšiml, že jej sleduje osobní automobil a obával se, že jde o policii. Za jeho podíl na převedení cizinců mu byl přislíben finanční prospěch ve formě prominutí dluhu a úroku ve výši 2100 DM. Pro tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Dne 26. 4. 2002 pod sp. zn. 4618/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. L. se za přislíbený finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch