ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.107.2002.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. srpna 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. C. rozsudkem Okresního soudu v Passau, Spolková republika Německo, ze dne 22. 6. 1998, sp. zn. 4 Ls 302 Js 3674/98, a to pro trestné činy přechovávání věci z trestné činnosti ve dvou případech, krádeže ve dvou případech, úmyslného nedovoleného vstupu do země a nedovoleného pobytu ve dvou případech podle §242 odst. 1, §259 odst. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, §92 odst. 1 č. 1 a č. 6, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona, a těmto trestným činům odpovídající část úhrnného trestu, a to trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.
Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky J. C. rozsudkem Okresního soudu v Passau, Spolková republika Německo, ze dne 22. 6. 1998, sp. zn. 4 Ls 302 Js 3674/98, a to pro trestné činy zneužití osobních dokladů ve dvou případech a úmyslné jízdy bez řidičského oprávnění ve dvou případech podle §281 odst. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, §21 odst. 1 č. 1 zákona o silničním provozu, a těmto trestným činům odpovídající část úhrnného trestu, se zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Passau, Spolková republika Německo, ze dne 22. 6. 1998, sp. zn. 4 Ls 302 Js 3674/98 byl J. C. uznán vinným trestnými činy přechovávání věci z trestné činnosti ve dvou případech, krádeže ve dvou případech, úmyslného nedovoleného vstupu do země a nedovoleného pobytu ve dvou případech, zneužití osobních dokladů ve dvou případech a úmyslné jízdy bez řidičského oprávnění ve dvou případech podle §242 odst. 1, §259 odst. 1, §281 odst. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, §92 odst. 1 č. 1 a č. 6, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona, §21 odst. 1 č. 1 zákona o silničním provozu. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že
1. v době od 24. 9. 1997 do 26. 9. 1997 byly ze supermarketu E., N., odcizeny z vitríny dva mobilní telefony v celkové hodnotě 2000 DM, mezi nimi přístroj zn. Siemens S6, který byl dne 3. 3. 1998 nalezen u odsouzeného, jenž ho získal na konci roku 1997 nebo na začátku roku 1998 s vědomím jeho protiprávního původu od neznámého Němce v Č. za 100 DM;
2. i když mu bylo známo, že byl vyhoštěn ze Spolkové republiky Německo jednak pod svým pravým jménem rozhodnutím města E. ze dne 9. 7. 1990 na dobu 10 let a jednak pod pseudojménem L. Š. rozhodnutím Úřadu zemské rady M. a. I. ze dne 1. 8. 1996 na dobu 5 let, přesto nerespektoval tyto zákazy pobytu, obstaral si český cestovní pas č. X a český řidičský průkaz č. Y, obojí vystaveno na jméno P. Š. Česká republika, a takto vybaven přicestoval dne 1. 10. 1997 do Spolkové republiky Německo a zdržoval se zde do 2. 10. 1997, a to naposledy v obvodu obce P.;
3. při hraniční kontrole byly v osobním automobilu odsouzeného zajištěny předměty, které byly krátce předtím odcizeny z obchodů, a to šest mobilních telefonů a videokamera v celkové hodnotě 11 792 DM, které získal s vědomím jejich protiprávního původu dne 1. 10. 1997 od neznámého Jugoslávce v P. za částku 2000 – 3000 DM;
4. i přesto, že věděl, že nemá řidičské oprávnění, řídil během svého pobytu ve Spolkové republice Německo dne 1. 10. 1997 osobní automobil značky Škoda, naposledy dne 2. 10. 1997 okolo 00.05 hod na silnici v obvodu obce P.;
5. při kontrole dne 2. 10. 1997 se prokázal policejnímu důstojníku M. českým cestovním pasem na jméno P. Š., aby tím skryl pravou totožnost;
6. i když věděl, že zákazy vstupu popsané výše pod bodem 2. stále ještě platí, přicestoval dne 3. 3. 1998 okolo 10.00 hod. znovu přes hraniční přechod B. E. na území Spolkové republiky Německo a zdržoval se zde až do svého zadržení téhož dne okolo 21.00 hod, naposledy v obci P.;
7. při svém pobytu popsaném pod bodem 6. shora, kolem poledne dne 3. 3. 1998 odcizil z patrně neuzamčené skleněné vitríny v obchodě E. F. ve S. digitální videokameru v hodnotě 3498 DM a přibližně ve stejné době odcizil stejným způsobem v obchodě M.-M., S., počítačový pevný disk v hodnotě 799 DM;
8. i když neměl řidičské oprávnění, přesto řídil dne 3. 3. 1998 po veřejných silnicích z obce B.-E. do S. a odtud do P. opět osobní automobil značky Škoda;
9. při svém zadržení dne 3. 3. 1998 v P. se prokázal policistu K. ze služebny G. znovu českým cestovním pasem na jméno P. Š., aby skryl svou pravou totožnost.
Pro tyto trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců.
Dne 29. 4. 2002 pod sp. zn. 4593/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k následujícím závěrům:
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem.
Co se týče druhé formální podmínky postupu podle §4 odst. 2 zákona, tedy oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, tak podmínka oboustranné trestnosti činu se posuzuje samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, tak Nejvyšší soud při splnění dalších zákonných podmínek rozhodne o zaznamenání do evidence Rejstříku trestů pouze těch údajů z cizozemského rozsudku, které se týkají jen toho skutku (těch skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna. To znamená, že se zaevidují údaje z rozsudku cizího státu o právním posouzení tohoto skutku a tomuto právnímu posouzení odpovídající část uloženého trestu. Odpovídající část trestu, jež se zapíše do evidence Rejstříku trestů určí v rozhodnutí podle §4 odst. 2 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, který se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu zaznamená do evidence Rejstříku trestů je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4 odst. 2 (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutků, ve kterých jsou spatřovány podle německého právního řádu trestné činy zneužití osobních dokladů ve dvou případech a úmyslné jízdy bez řidičského oprávnění ve dvou případech podle §281 odst. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, §21 odst. 1 č. 1 zákona o silničním provozu (skutky uvedené výše pod body 4, 5, 8 a 9).
Jestliže se odsouzený dopustil uvedených trestných činů, aniž se současně v jednočinném souběhu s nimi dopustil i jiného trestného činu, pak tato jednání nenaplňují obligatorní znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky.
Pokud jde o skutky kvalifikované jako trestný čin zneužití osobních dokladů ve dvou případech, pak pokud se z obsahu spisu podává, že odsouzený měl cestovní pas vystavený na jméno jiné osoby a tento použil způsobem a za účelem jak výše uvedeno, a není z něj přitom patrno, že se jednalo o doklad (jenž je nepochybně veřejnou listinou) padělaný nebo s podstatně změněným obsahem, jeho jednání nemůže vykazovat zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 tr. zák. V úvahu nepřichází použití ani jiné skutkové podstaty, obsažené v trestním zákoně České republiky.
Ke skutkům kvalifikovaným jako trestný čin úmyslné jízdy bez řidičského oprávnění ve dvou případech je třeba konstatovat, že nevyplývá-li z obsahu spisu, že odsouzený řízením silničního motorového vozidla vykonával činnost, která mu byla rozhodnutím soudu nebo jiného státního orgánu Spolkové republiky Německo, jeho jednání nenaplnilo zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 tr. zák. Shodně jako v předchozím případě nepřichází v úvahu ani použití jiné skutkové podstaty, obsažené v trestním zákoně České republiky.
Nejvyšší soud proto návrh Ministerstva spravedlnosti na zápis cizozemského odsouzení v této části (tj. ohledně skutků uvedených výše pod body 4, 5, 8 a 9 a za ně odpovídající části uloženého úhrnného trestu) zamítl.
Toliko skutky, ve kterých jsou v posuzovaném rozhodnutí německého soudu spatřovány trestné činy přechovávání věci z trestné činnosti ve dvou případech, krádeže ve dvou případech, úmyslného nedovoleného vstupu do země a nedovoleného pobytu ve dvou případech podle §242 odst. 1, §259 odst. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, §92 odst. 1 č. 1 a č. 6, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona, vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu české republiky (trestné činy podílnictví podle §251 tr. zák., krádeže podle §247 tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 tr. zák.). V tomto rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ohledně shora uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy. J. C. se jednak dopustil relativně závažné majetkové trestné činnosti, spáchané větším počtem útoků, s celkem vysokou škodou způsobenou více osobám a jednak porušil zájem na řádném výkonu rozhodnutí státních orgánů tím, že je opakovaně nerespektoval, když vstoupil a pobýval na území státu, z něhož byl vyhoštěn. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou v tomto směru splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. S přihlédnutím k poměru závažnosti skutků, ohledně nichž byly splněny podmínky pro zápis do evidence Rejstříku trestů a skutků, ohledně nichž tyto podmínky splněny nebyly, pak Nejvyšší soud rozhodl o tom, že odpovídající část trestu odnětí svobody, která se zapíše do evidence Rejstříku trestů, činí jeden rok a deset měsíců.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch