ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.119.2002.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. srpna 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky J. M. a P. K. rozsudkem Okresního soudu v Ambergu, Spolková republika Německo, ze dne 24. 8. 1998, sp. zn. Ls 12 Js 3538/98 a–f jug., a občanů S. A. a T. F. rozsudkem Okresního soudu v Ambergu, Spolková republika Německo, ze dne 24. 8. 1998, sp. zn. Ls 12 Js 3538/98 a–f jug., ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Ambergu ze dne 1. 2. 1999, sp. zn. 5 Ns 12 Js 3538/98, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců ve spolupachatelství podle §92a odst. 1, 2 cizineckého zákona a §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody u J. M. a P. K. v trvání jednoho roku a devíti měsíců a u S. A. a T. F. v trvání dvou let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ambergu, Spolková republika Německo, ze dne 24. 8. 1998, sp. zn. Ls 12 Js 3538/98 a–f jug., jenž nabyl právní moci ve vztahu k J. M. dne 1. 2. 1999 a P. K. dne 2. 10. 1998, byli jmenovaní, a dále S. A. a T. F. ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Ambergu ze dne 1. 2. 1999, sp. zn. 5 Ns 12 Js 3538/98, uznáni vinnými trestným činem ilegálního převádění cizinců ve spolupachatelství podle §92a odst. 1, 2 cizineckého zákona a §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Pro tento trestný čin byli odsouzeni k trestu odnětí svobody, a to J. M. a P. K. v trvání jednoho roku a devíti měsíců a S. A. a T. F. v trvání dvou let.
Uvedeného činu se podle zjištění soudu dopustili tím, že, po předchozí dohodě s organizátory ilegálního převádění osob, dne 8. 4. 1998 přijeli osobním automobilem zn. Ford-Sierra a dodávkovým automobilem zn. Fiat-Ducato na území Spolkové republiky Německo do bezprostřední blízkosti česko-německé státní hranice u S., místní části L., kde převzali spolu se spolupachateli A. a R. jako organizovaná skupina do dodávkového vozu celkem 28 osob, které byly krátce předtím převedeny neznámými pěšími převaděči přes „zelenou hranici“, z toho 14 kosovských Albánců a 14 Afghánců, k další přepravě do M. Ve W. byla obě vozidla zadržena policií. Jako odměna bylo odsouzenému K. přislíbeno 400 DM, odsouzenému M. nebyla přislíbena žádná částka, protože se tak připravoval pro další akce ve vlastní režii, taktéž nebylo nic přislíbeno odsouzenému A., protože se zaučoval pro další stejnou činnost, F. byla přislíbena odměna 100 DM za jednu převedenou osobu, tedy celkem 2800 DM. Všichni přitom jednali s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo.
Dne 2. 5. 2002 pod sp. zn. 2467/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Obžalovaní se za přislíbený finanční prospěch podíleli na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byly jim uloženy již poměrně citelné nepodmíněné tresty odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch