ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.12.2002.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. února 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky B. K., a V. K., rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 4. 12. 1998, sp. zn. 10 Ds 250 Js 9719/98, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §52, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců, přičemž B. K. bylo též odňato řidičské oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 4. 12. 1998, sp. zn. 10 Ds 250 Js 9719/98, jenž nabyl právní moci ve vztahu k B. K. ve výroku o vině dne 29. 4. 1999 a v ostatních výrocích dne 26. 5. 1999 a ve vztahu k V. K. dne 18. 1. 1999, byli shora jmenovaní uznáni vinnými trestným činem ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §52, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustili tím, že po předchozí domluvě s dalšími osobami organizujícími ilegální převádění, v noci z 13. na 14. 7. 1998, v blízkosti obce W., převzali do nákladního automobilu zn. Avia, české státní poznávací značky, 37 jugoslávských státních příslušníků, převedených předtím další osobou mimo povolený hraniční přechod z České republiky na území Spolkové republiky Německo, s tím, že je dopraví dále do vnitrozemí. Dne 14. 7. 1998 okolo 5.45 hod. byli na silnici B 98 při průjezdu obcí P. i s přepravovanými osobami zadrženi příslušníky Spolkové ostrahy hranic. Jednali přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují potřebnými doklady pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jejich účast na ilegálním převedení osob byla každému přislíbena částka ve výši 1000 DM. Za tento trestný čin byli odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců, přičemž B. K. bylo též odňato řidičské oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.
Dne 22. 1. 2002 pod sp. zn. 2679/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. B. K. a V. K. se podíleli za přislíbený finanční prospěch na ilegální organizované přepravě značného počtu cizinců (37 osob) přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o, v posledních letech velmi rozšířenou, nebezpečnou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Byl jim také uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. února 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch