ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.140.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 140/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. srpna 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. M. rozsudkem Okresního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 3. 11. 1998, sp. zn. 10 Ds 324 Js 11816/98, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 3. 11. 1998, sp. zn. 10 Ds 324 Js 11816/98, jenž nabyl právní moci dne 5. 11. 1998, byl R. M. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí dohodě s dalšími osobami dne 10. 7. 1998 mezi 17.30 a 18.00 hod. v Praze převzal do pronajetého transportéru zn. Fiat Ducato, celkem 17 cizích státních příslušníků a dopravil je do blízkosti česko–německé státní hranice. Odtud byly osoby převedeny blíže neurčeným pěším převaděčem přes „zelenou hranici“ na území Spolkové republiky Německo, kam odsouzený mezitím s vozem přicestoval přes hraniční přechod P. U selského dvora E. převedené osoby opět převzal do vozidla k další přepravě do L. Dne 11. 7. 1998 okolo 16.15 hod. byl na spolkové dálnici A-9 ve směru na N. i s přepravovanými osobami zadržen. Za jeho podíl na převaděčské akci mu byla přislíbena odměna ve výši 1000 Kč za každou převedenou osobu. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
Dne 23. 7. 2002 pod sp. zn. 102/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. M. se pro přislíbený finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch