ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.146.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 146/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. října 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky Z. K., rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 3. 6. 1999, sp. zn. 7a Ls 210 Js 1106/99, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců ve dvou případech podle §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1, §92 odst. 1 č. 1, 6, §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §52, §53 a §74 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 3. 6. 1999 , sp. zn. 7a Ls 210 Js 1106/99, jenž nabyl právní moci ve vztahu k Z. K. dne 30. 7. 1999, byl jmenovaný uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců ve dvou případech podle §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1, §92 odst. 1 č. 1, 6, §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §52, §53 a §74 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí domluvě s blíže neznámým Albáncem organizujícím převádění cizinců a následné přípravě, se za přislíbenou odměnu ve výši 1500 DM podílel na organizované ilegální přepravě cizích státních příslušníků z České republiky na území Spolkové republiky Německo, a to dne 21. 1. 1999 na přepravě 20 osob a dne 22. 1. 1999 na přepravě 42 osob. Odsouzený v obou případech na dohodnutém místě v T. převzal do pro tyto účely pronajatého nákladního automobilu zn. Mercedes, rakouské státní poznávací značky BZ-CE 827, osoby jež byly předtím převedeny neznámým pěším převaděčem mimo povolený hraniční přechod přes česko-německou hranici na spolkové území, a tyto přepravil do vnitrozemí. V prvém případě osoby dopravil do B., ve druhém byl i s nimi zadržen celníky v G. V obou případech přitom jednal s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady nezbytnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Pro tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců.
Dne 7. 8. 2002 pod sp. zn. 4852/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Z. K. se za přislíbený finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch