ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.149.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 149/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. srpna 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky L. D., a P. K., rozsudkem Obvodního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 10. 6. 1997, sp. zn. 6 Ls 292 Js 17588/96 Jug., a to pro trestný čin řemeslného převádění cizinců v případě L. D. podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1 německého zákona o cizincích, §25 odst. 2 , §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, a v případě obviněného P. K. podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1 německého zákona o cizincích a §25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo, a to k trestu odnětí svobody v trvání dvou let v případě L. D., a k úhrnnému trestu odnětí svobody pro mladistvé v trvání 1 roku a 6 měsíců v případě P. K. při zahrnutí rozsudku Obvodního soudu – porotního soudu pro mladistvé – Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 9. 10. 1995, 7 Ls 230 Js 24091/95 Jug.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu v Hofu, který nabyl právní moci ohledně obviněného L. D. dne 24. 6. 1997 a u obviněného P. K. dne 18. 6. 1997, ze dne 10. 6. 1997, sp.zn. 6 Ls 292 Js 17588/96 Jug, Spolková republika Německo, byli obvinění P. K. a L. D. uznáni vinnými trestným činem řemeslného převádění cizinců v případě obviněného L. D. ve dvou případech podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1 německého zákona o cizincích, §25 odst. 2, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo a v případě obviněného P. K. v jednom případě podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1 německého zákona o cizincích a §25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo.
Uvedených trestných činů se měli podle zjištění soudu dopustit tím, že
1. v noci z 2. na 3. 11. 1996 převzal obviněný D. od třetí osoby 3 turecké státní příslušníky a jednoho jugoslávského státního příslušníka, které pěšky převedl přes česko – německou hranici mimo oficiálně platný hraniční přechod, kdy věděl, že se jednalo o osoby, které nevlastnily žádné povolení k pobytu a za převedení obdržel 100,-DM před převedením a bylo mu slíbeno, že po uskutečnění převedení obdrží 700,-DM a
2. dne 7. 11. 1996 převedl obviněný K. na popud obviněného D. 5 tureckých státních příslušníků pěšky přes česko – německou hranici mimo oficiálně platný hraniční přechod, kde obviněný D. v Německu těchto 5 cizinců převzal a jel s nimi směrem na N., až byl předběžně na BAB A 9 na přípojce M. – sever zadržen, přičemž oba obžalovaní věděli, že převádění cizinci neměli žádná povolení k pobytu a oběma obžalovaným byl přislíben obnos ve výši 700,-DM, který si měli rozdělit na polovinu.
Za tyto trestné činy byl obviněný L. D. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a obviněný P. K., při zahrnutí rozsudku Obvodního soudu – porotního soudu pro mládež – v Chemnitzu, Spolková republika Německo, ze dne 9. 10. 1995, sp. zn. 7 Ls 230 Js 24091/95 Jug.- k úhrnnému trestu pro mladistvé v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Dne 7. 8. 2002 pod sp. zn. 5077/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německých soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Přitom i ve věci vedené u Okresního soudu v Chemnitzu pod sp. zn. 7 Ls 230 Js 24091/95 Jug. byl P. K. odsouzen rovněž pro převádění cizinců ve 21 případech, tj. pro trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák. Tím jsou ve všech směrech splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Obviněný L. D. a P. K. se pro finanční prospěch podíleli na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranice na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl jim uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík