ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.158.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 158/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. října 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky J. Ž. a F. K., rozsudkem Městského soudu v Lenti, Maďarská republika, ze dne 28. 4. 2001, sp. zn. 3.B.17/2001/21, ve spojení s rozsudkem Župního soudu v Zale ze dne 13. 11. 2001, sp. zn. Bf.355/2001/10, a to u J. Ž. pro trestné činy osminásobného pašování lidí spáchaného z pověření zločinného spolčení a pomoci k čtyřnásobnému zfalšování veřejných listin podle §218 odst. 2, 3 a §74 odst. 1 písm. b) trestního zákona Maďarské republiky, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců a trestu vyhoštění na dobu čtyř let, a u F. K. pro trestné činy čtyřnásobného pašování lidí a pomoci k čtyřnásobnému zfalšování veřejných listin podle §218 odst. 2, 3 a §74 odst. 1 písm. b) trestního zákona Maďarské republiky, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a trestu vyhoštění na dobu čtyř let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Lenti, Maďarská republika, ze dne 28. 4. 2001, sp. zn. 3.B.17/2001/21 ve spojení s rozsudkem Župního soudu v Zale ze dne 13. 11. 2001, sp. zn. Bf.355/2001/10, byli uznáni vinnými:
-J. Ž. trestnými činy osminásobného pašování lidí spáchaného z pověření zločinného spolčení a pomoci k čtyřnásobnému zfalšování veřejných listin podle §218 odst. 2, 3 a §74 odst. 1 písm. b) trestního zákona Maďarské republiky,
-F. K. trestnými činy čtyřnásobného pašování lidí a pomoci k čtyřnásobnému zfalšování veřejných listin podle §218 odst. 2, 3 a §74 odst. 1 písm. b) trestního zákona Maďarské republiky.
Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu dopustili tím, že se podíleli na činnosti zločinného spolčení, které organizovalo a provádělo přesun 8 osob moldavské státní příslušnosti z Ukrajiny přes Maďarsko a Slovinsko do Itálie za úhradu 300 DM na osobu. Dne 15. prosince 2000 převáděné osoby překročily státní hranici do Maďarské republiky a dojely do K., kde byly ubytovány v jednom penzionu. Poté je následujícího dne odsouzení Ž. a K. přepravili v osobních automobilech z K. k hraničnímu přechodu R., který měly převáděné osoby za pomoci odsouzených překročit s použitím českých pasů, ve kterých byly vyměněny fotografie. Během pasové kontroly na hraničním přechodu však vyšlo najevo, že v českých cestovních pasech byla provedena výměna fotografií a po prohlídce byly objeveny také pravé cestovní doklady moldavských občanů. F. K., jako pomocníka pro tento převoz osob, získal J. Ž., konající z pověření zločinného spolčení. Oba odsouzení počítali s odměnou a jednali s vědomím, že napomáhají uvedeným osobám k překročení maďarsko-slovinské státní hranice nedovoleným ilegálním způsobem za použití pozměněných cestovních pasů.
Pro tyto trestné činy byl odsouzen J. Ž. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců a trestu vyhoštění na dobu čtyř let a F. K. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a trestu vyhoštění na dobu čtyř let.
Dne 2. 9. 2002 pod sp. zn. 490/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení maďarských soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, kterým je založena trestní odpovědnost i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák. a pomoc k trestnému činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §10 odst. 1 písm. c), §176 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. F. K. a J. Ž. se podíleli na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu (navíc za pomoci pozměněných cestovních dokladů). Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl jim uložen v první řadě nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře a dále trest vyhoštění v již poměrně citelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch