ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.161.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 161/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 7. října 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. Č., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. 214 Ds 142 Js 030700/99, a to pro pokus trestného činu převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a č. 2, §92 odst. 1 č. 1 a č. 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §316 odst. 1, 2, §22, §23 odst. 1, §52, §69, §69a a §69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců a zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. 214 Ds 142 Js 030700/99, jenž nabyl právní moci dne 3. 9. 1999, byl J. Č. uznán vinným trestným činem čin převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a č. 2, §92 odst. 1 č. 1 a č. 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §316 odst. 1, 2, §22, §23 odst. 1, §52, §69, §69a a §69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 28. 5. 1999 přicestoval přes hraniční přechod Ž. na území Spolkové republiky Německo, kde měl poblíž obce S. a kliniky H., která je vzdálena asi 150 m od německo – české hranice a jejíž okolí je hustě zalesněno, převzít patnáct afghánských státních příslušníků, kteří ilegálně přicestovali pomocí tří pěších převaděčů přes německo - českou hranici do Spolkové republiky Německo, a dále transportovat dál. Obžalovanému bylo zřejmé, že tito afghánští státní příslušníci neměli žádné povolení k přicestování na spolkové území, ani povolení pobytu. Za tuto činnost mu byla přislíbena odměna. Navíc byl obžalovaný v době činu pod vlivem alkoholu a musel si být vědom, že není schopen řídit motorové vozidlo, které chtěl ke svému činu použít. Byla mu prokázána naprostá nezpůsobilost k řízení motorového vozidla.
Pro tento trestný čin byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců a zákaz řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců.
Dne 20. 8. 2002 pod sp. zn. 2979/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. Č. se za přislíbený finanční prospěch podílel na ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík