ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.163.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 163/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 7. října 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. B., rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 23. 6. 1999, sp. zn. KLs 7 Js 12126/98, a to pro trestný čin porušení zákona o omamných prostředcích podle §30 odst. 1 č. 4, §29a odst. 1 č. 2, §33 zákona o omamných prostředcích Spolkové republiky Německo, §25 odst. 2, §27 odst. 1, §69, §69a, §69b a §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání tří let a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 23. 6. 1999, sp. zn. KLs 7 Js 12126/98, jenž nabyl právní moci dne 10. 7. 1999, byl L. B. uznán vinným trestným činem porušení zákona o omamných prostředcích podle §30 odst. 1 č. 4, §29a odst. 1 č. 2, §33 zákona o omamných prostředcích Spolkové republiky Německo, §25 odst. 2, §27 odst. 1, §69, §69a, §69b a §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil v podstatě tím, že dne 2. 10. 1998 převzal od spoluobžalovaného K. automobil a jel s ním do Ch. Zde vyňal podle pokynu spoluobžalovaného K. z kufru auta dva balíčky heroinu o celkové čisté váze 967,5 gramů a 165,9 gramy minimálního obsahu diacetylmorphin-hydrochloridu a ukryl je do své džínové bundy. Při policejní kontrole na hraničnímu přechodu W. – H. za účelem vstupu do Spolkové republiky Německo byla omamná látka u obžalovaného B. téhož dne kolem 11.00 hod. zajištěna. Obžalovanému B. byla přislíbena částka v přepočtu 100 DM za tento převoz, přičemž neměl povolení k dovozu omamných prostředků a k obchodování s nimi.
Pro tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Dne 20. 8. 2002 pod sp. zn. 2804/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. L. B. se za přislíbený finanční prospěch podílel na ilegálním převozu omamných a psychotropopních látek přes státní hranici na území jiného státu. Přitom se jednalo o velice nebezpečnou, tzv. tvrdou drogu (heroin) v množství více jak 1 kg. K trestnímu postihu trestné činnosti této povahy je Česká republika zavázána i příslušnými mezinárodními úmluvami. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík