ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.17.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 17/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. února 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. B., rozsudkem Okresního soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 12. 5. 1998, sp. zn. 854 Ls 233 Js 229891/97, a to pro trestné činy napomáhání ke krádeži v jedenácti případech, krádeže ve dvou případech a pokusu krádeže ve třech případech podle §242, §243 odst. 1 č. 1, 2, 3, §27 odst. 1, §22, §23, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 12. 5. 1998, sp. zn. 854 Ls 233 Js 229891/97, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl M. B. uznán vinným trestnými činy napomáhání ke krádeži v jedenácti případech, krádeže ve dvou případech a pokusu krádeže ve třech případech podle §242, §243 odst. 1 č. 1, 2, 3, §27 odst. 1, §22, §23, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že
1. ve dnech 6. a 7. 10. 1997 v Mnichově napomáhal spoluodsouzenému S. při odcizení 11 jízdních kol různých značek, a to tak, že odstavená jízdní kola, u kterých S. přestříhl za použití kloubových nůžek zámky nebo řetězy, mu pomohl dotáhnout k S. osobnímu vozu Citroen XM, české státní poznávací značky, s přívěsem HOVA 92, zaparkovanému v M. na H.-M.-R. 7, přičemž věděl, že jízdní kola byla uvedeným způsobem odcizena. Celková hodnota odcizených jízdních kol činila v době spáchání činu nejméně 2550 DM.
2. ve dnech 5. a 6. 10. 1997 v obci A. ve čtyřech případech násilím vnikl a v jednom případě se pokusil násilím vniknout poškozením uzamykacího mechanizmu dveří do odstavených motorových vozidel, v úmyslu odcizit z nich cenné předměty. Ze dvou vozidel pak odcizil předměty v celkové hodnotě cca 450 DM, škoda způsobená poškozením vozidel činila celkem 850 DM. Dne 6. 10. 1997 v ranních hodinách dopravil odcizené předměty do vozidla spoluodsouzeného S.
Za tyto trestné činy byl M. B. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců.
Dne 24. 1. 2002 pod sp. zn. 2117/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů, i podle právního řádu České republiky (trestné činy krádeže podle §247 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. B. se dopustil trestné činnosti velkým počtem útoků (16) v relativně krátkém časovém rozmezí, poškodil tak na majetku více osob a způsobil poměrně vysokou škodu. Byl mu také uložen poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. února 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík