ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.174.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 174/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Stanislava Rizmana ve veřejném zasedání konaném dne 25. října 2002 projednal návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na uznání rozsudku soudu Rakouské republiky a rozhodl takto:
Podle §384a odst. 1 tr. ř., v trestní věci odsouzeného P. J., státního občana České republiky, se u z n á v á na území České republiky rozsudek Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 603 Hv 15/02z.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 603 Hv 15/02z, jenž nabyl právní moci dne 28. 6. 2002, byl P. J. uznán vinným zločinem těžké krádeže vloupáním podle §127, §128 odst. 2, §129 č. 1 trestního zákoníku Rakouské republiky a přečinem nepovoleného používání vozidel podle §136 odst. 1, 2 trestního zákoníku Rakouské republiky. Za tyto trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku. Podle skutkové věty výroku o vině citovaného rozhodnutí se odsouzený uvedených trestných činů dopustil tím, že
1.v noci na 15. 10. 2001 ve S. osobám oprávněným disponováním N. E. C. L. odcizil 200 kusů digitálních fotoaparátů Canon Powershot 400, 100 kusů digitálních fotoaparátů Canon Digital Luxus 300, 70 kusů digitálních videokamer Sony DCR-TRV15E, 36 kusů digitálních fotoaparátů Sony DCS-S85, 68 kusů digitálních fotoaparátů Sony DCS-F707, 3 kusy videokamer Sony CCD-TRV78E, 4 kusy videokamer Sony DDC-TRV59E, 44 kusů videokamer Sony DCR-PC9E, 8 kusů digitálních fotoaparátů Sony DSC-F707, 12 kusů digitálních videokamer Sony DCR-TRV900E, 5 kusů digitálních videokamer Sony DCR-VX2000E, 19 kusů digitálních videokamer Sony DCR-TRV230E, 6 kusů videokamer Sony CCD-RD718E, o celkové hodnotě 329 536,74 EUR, vloupáním do prostor firmy, když prolomil dveře do kuchyně;
2.ve stejné době a na stejném místě použil nákladní automobil zn. Volvo 380, státní poznávací značky SW 703 AB, bez povolení osob oprávněných disponováním N. E. C. L., přičemž vnikl do vozidla tak, že se vloupal do budovy a zde si neoprávněně obstaral klíč.
V odůvodnění rozhodnutí je potom popis skutku rozveden tak, že k němu došlo v letištním prostoru ve S., kde odsouzený nejdříve prolomil dveře od kuchyně u kanceláří, odkud se dostal do kanceláře firmy N., kde odstranil dvě videopásky hlídacího zařízení a vzal si klíče od firemního nákladního automobilu a klíč od skladové haly. Poté odemkl skladovou halu, kde uvedl do provozu vysokozdvižný vozík a naložil jím na nákladní automobil osm palet obsahujících výše uvedené elektronické přístroje. Ve 22.24 hod. nákladním automobilem opustil letištní prostor a odcizené věci odvezl na neosvětlené parkoviště, kde je přeložil do svého osobního automobilu a v několika jízdách je převezl do sklepní kóje domu D. H. 36 ve V. IXX. Vozidlo pak vrátil zpět na firemní pozemek. Z celkově 575 přístrojů se mu následně podařilo prodat 528 přístrojů za cenu nejméně 43 603 EUR.
V současné době odsouzený P. J. vykonává trest odnětí svobody v Justičním ústavu pro výkon trestů K. s tím, že podle vyjádření dotyčných orgánů má být výkon trestu ukončen dne 20. 9. 2004.
Odsouzený projevil v žádosti adresované Spolkovému ministerstvu spravedlnosti Rakouské republiky zájem o předání k výkonu trestu do České republiky, přičemž z textu žádosti vyplývá jeho souhlas s tímto postupem.
Spolkové ministerstvo spravedlnosti Rakouské republiky přípisem ze dne 6. 9. 2002, sp. zn. 0.33039/3-IV 1/02, požádalo, s odkazem na Smlouvu mezi Rakouskou republikou a Českou a Slovenskou Federativní Republikou o vzájemném výkonu soudních rozhodnutí ve věcech trestních z 20. 5. 1990, o převzetí výkonu trestu odnětí svobody v této trestní věci.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky předložilo proto dne 10. 10. 2002 tuto věc Nejvyššímu soudu České republiky s návrhem, aby podle §384a odst. 1 tr. ř. rozsudek citovaný ve výroku tohoto rozhodnutí uznal na území České republiky.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal předloženou trestní věc a shledal, že zákonné podmínky pro uznání rozsudku soudu Rakouské republiky jsou v této věci splněny. Nebyly zjištěny žádné překážky, které by podle Smlouvy mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Rakouskou Republikou o vzájemném výkonu soudních rozhodnutí ve věcech trestních, uveřejněné pod č. 113/1992 Sb., kterou je České republika vázána a jíž lze použít namísto Úmluvy o předávání odsouzených osob, uveřejněné pod č. 553/1992 Sb. (viz. čl. 22 odst. 2 úmluvy), navrženému postupu bránily.
P. J. je podle vyjádření Okresního úřadu v J. ze dne 30. 9. 2002 občanem České republiky, který vyjádřil žádostí adresovanou rakouskému Spolkovému ministerstvu spravedlnosti souhlas s předáním. Čin (skutek), jehož se rozhodnutí týká, je soudně trestným činem i podle právního řádu České republiky (trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), odst. 4 tr. zák. a neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák.). K promlčení výkonu trestu podle právního řádu některého ze smluvních států dosud nedošlo, přičemž zbytek trestu odnětí svobody, který je třeba ještě vykonat, převyšuje dobu čtyř měsíců.
Ze shora uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, že se návrhu na uznání cizozemského rozsudku vyhovuje.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není žádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch