ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.177.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 177/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. října 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky T. A., rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 5. 12. 1996, sp. zn. 1 Ds 11 Js 12606/96, a to pro trestný čin převádění cizinců podle §92a I, č. 1 a č. 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 5. 12. 1996, sp. zn. 1 Ds 11 Js 12606/96, jenž nabyl právní moci dne 6. 2. 1997, byl T. A. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle §92a I, č. 1 a č. 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 16. 9. 1996 za odměnu, po předchozí dohodě s neznámou osobou, převedl šestnáct kosovských Albánců z P. v České republice přes zelenou hranici na území Spolkové republiky Německo, a to až k obci L. Věděl, že tito kosovští Albánci nemají potřebné povolení k pobytu ve Spolkové republice Německo.
Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Dne 15. 10. 2002 pod sp. zn. 4714/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. T. A. se za přislíbený finanční prospěch podílel na ilegální přepravě většího počtu cizinců do Spolkové republiky Německo. Této činnosti se dopustil přesto, že byl ve Spolkové republice Německo krátce předtím již za obdobnou trestnou činnost odsouzen. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík