ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.185.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 185/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. října 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky J. D., rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 21. 12. 1998, sp. zn. KLs 7 Js 10796/97, a to pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných prostředků a nepomáhání při nedovoleném obchodování s omamnými prostředky vždy nikoli nepatrného množství podle §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4, §3, odst. 1, §1 odst. 1 Přílohy I k §1 odst. 1 zákona o omamných prostředcích Spolkové republiky Německo a §27 odst. 1, 2, §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání pěti let.
Odůvodnění:
Rozhodnutí bylo úspěšně uloženo. Rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 21. 12. 1998, sp. zn. KLs 7 Js 10796/97, jenž nabyl právní moci dne 23. 4. 1999, byl J. D. uznán vinným trestným činem nedovoleného dovozu omamných prostředků a napomáhání při nedovoleném obchodování s omamnými prostředky vždy nikoliv nepatrného množství podle §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4, §3, odst. 1, §1 odst. 1 Příloha I k §1 odst. 1 zákona o omamných prostředcích Spolkové republiky a §27 odst. 1, 2, §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného činu se podle zjištění soudu dopustil vpodstatě tím, že dne 6. 8. 1997 okolo 11.00 hod. dojel ve svém osobním automobilu značky Daimler-Benz, státní poznávací značky TUL 69?93, na celnici ve W., aby pak překročil hranice do Spolkové republiky Německo a v automobilu měl v palivové nádrži ukryto osm balíčků s obsahem 3929,9 gramů heroinu, o čemž věděl a byl srozuměn s tím, že tyto předá ve Spolkové republice, přičemž neměl povolení Spolkového institutu pro léčiva a medicínské produkty v B. k dovozu omamných prostředků a obchodování s nimi.
Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let.
Dne 21. 10. 2002 pod sp. zn. 2673/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. D. se podílel na obchodu s větším množstvím velmi nebezpečné omamné látky (téměř 3 kg heroinu). Jedná se o trestnou činnost, k jejímuž stíhání je Česká republika vázána i mezinárodními úmluvami. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík