ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.20.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 20/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. února 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. V., rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 2. 1999, sp. zn. 10 Ds 210 Js 917/99, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku ve třech případech podle §92 odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 2. 1999, sp. zn. 10 Ds 210 Js 917/99, jenž nabyl právní moci dne 6. 3. 1999, byl R. V. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku ve třech případech podle §92 odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že od července 1998 pro další osobu prováděl ilegální převádění cizinců, dílem při náboru převaděčů, dílem jako pěší převaděč. Za každé úspěšné převedení, bez ohledu na druh činnosti dostával 3000 Kč. Konkrétně se podílel na ilegálním převádění v těchto případech:
1. přede dnem 3. 10. 1998 získal pro pěší převádění M. S., jemuž slíbil za úspěšné ilegální převedení 5000 Kč, zasvětil jej do místní situace a seznámil ho s jím vymyšlenou převaděčskou trasou. Podle společného plánu pak S. převedl přes zelenou hranici z České republiky na území Spolkové republiky Německo do oblasti obce S.-H. 3 afghánské státní příslušníky, kde je převzala další osoba a přepravila je do Hamburku.
2. přede dnem 22. 10. 1998 získal jako motorizovaného převaděče M. M., jel s ním na německé území, aby ho seznámil s místem převzetí osob v oblasti obce S.-H. a s trasou jízdy. Dne 23. 10. 1998 byli podle společného plánu převedeni obdobným způsobem jako v předchozím případě 4 jugoslávští státní příslušníci z České republiky na území Spolkové republiky Německo, kde je na smluveném místě M. převzal do osobního automobilu zn. Citroen a přepravil je do B. R. V. v tomto případě akci organizoval a dohlížel na její průběh.
3. v časných ranních hodinách dne 25. 10. 1998 byli obdobným způsobem jako v předchozích případech převedeni z České republiky na území Spolkové republiky Německo 4 kosovští Albánci. R. V. přitom zasvětil T. Ch. do místní situace a dohlížel na odvoz osob do blízkosti státní hranice, odkud je Ch. převedl na smluvené místo převzetí na německém území, kde již čekal M., aby osoby dále přepravil do vnitrozemí. Krátce nato byly převáděné osoby i R. V. zadrženi policií.
Za tento trestný čin byl R. V. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Dne 25. 1. 2002 pod sp. zn. 3604/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. V. se pro finanční prospěch podílel jako spoluorganizátor a převaděč na organizovaném ilegálním převádění cizinců přes státní hranici na území jiného státu, k čemuž také získával a „zaučoval“ další osoby. Organizované ilegální převádění cizinců je nebezpečnou a v posledních letech velmi rozšířenou trestnou činností, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. února 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch