ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.205.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 205/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. 11. 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky M. N., rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 5. 1997, sp. zn. 1 Ls 950 Js 28564/96, a to pro trestný čin pokusu o řemeslné a v rámci převaděčské bandy provedené převádění cizinců ve dvou případech a pro řemeslné a v rámci převaděčské skupiny provedené převádění cizinců podle §92b, §92 I č. 1 a č. 6, §92a I č. 1 a č. 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §22, §23, §49 I, §53, §54 §69 a §69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a čtyř měsíců a k odnětí řidičského oprávnění na území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 5. 1997, sp. zn. 1 Ls 950 Js 28564/96, který nabyl právní moci dne 4. července 1997, byl M. N. uznán vinným trestným činem pokusu o řemeslné a v rámci převaděčské bandy provedené převádění cizinců ve dvou případech a pro řemeslné a v rámci převaděčské skupiny provedené převádění cizinců podle §92b, §92 I č. 1 a č. 6, §92a I č. 1 a č. 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §22, §23, §49 I, §53, §54 §69 a §69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 23. 11. 1996 dopravil 20 cizích státních příslušníků, a dne 28. 11. 1996 dalších 20 cizích státních příslušníků, o nichž věděl, že neměli povolení nezbytné pro pobyt na území Spolkové republiky Německo, z N. B. do Š. a dále na D. P., kde tyto cizince vyložil, aby byli převedeni na spolkové území. Za tyto akce obdržel od svého spolupachatele D. 6000 Kč. V dalším případě dne 5. prosince 1996 bylo převedeno 30 cizích státních příslušníků různých národností z České republiky do Spolkové republiky Německo do oblasti H. a L., potom se je obžalovaný snažil přepravit směrem na B. K tomu však nedošlo, protože téhož dne byli zadrženi hlídkou Spolkové ochrany hranic, a to v obci O. Tito cizinci neměli povolení požadované ve Spolkové republice Německo. Za tuto další převaděčskou akci obdržel obžalovaný od „D.“ částku 10 000 Kč.
Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a čtyř měsíců a k odnětí řidičského oprávnění na území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Dne 15. 11. 2002 pod sp. zn. 4990/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činů a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. N. se za přislíbený finanční prospěch podílel ve třech případech na ilegální přepravě značného počtu cizinců do Spolkové republiky Německo. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu mimo jiné uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2002
Předseda senátu :
JUDr. Antonín Draštík